Byl jednou jeden (1989)

Přidal: Přemek |

Říjen 12, 2009

Ivo Fischer. Hudba Vítězslav Vacík. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Ponocný (Svatopluk Skládal), Krysař (Boris Rösner), Purkmistr (Jiří Holý), Radní (Antonín Hardt), Agnes (Eva Horká), Písař (Tomáš Töpfer), Matyáš (Jan Kanyza), Jürgen (Jiří Langmajer), Jakub (Otakar Brousek ml.), Fricek (Václav Kopta), Dívka (Dagmar Olivová), Sep (Jiří Hromada), chlapec (Pavel Chalupa), chlapec (Zdeněk Mahdal), chlapec (Jiří Sedláček), chlapec (Martin Sobotka), Dívka (Monika Žáková), hlas (Petr Neuman), hlas (Marek Pavlovský) a hlas (Jan Stašík).

Natočeno v roce 1989 (55 min.). Obnovená premiéra 8. 10. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Lit.: Němec, Ivan: Ty staré musí někdo vystřídat! In Týdeník Rozhlas 27/2009 (recenze). – Cit.: Kdopak si dnes při písničkách Jó,třešně zrály a Tuhle rundu platím já vzpomene nejen na Waldemara Matušku, ale i na Ivo Fischera,který je obdařil svými verši,stejně jako i stovky jeho dalších hitů,jež nás provázejí již desítky let. Umělecký rozmach tohoto nevššedního textaře zabíral větší šíři,než leckdo možná tuší. Byl nejen básníkem, dramaturgem, libretistou, scenáristou a překladatelem, ale i dramatikem, jenž své hry a pohádky psal také pro rozhlas, v němž dvacet let pracoval a z něhož na začátku takzvané normalizace raději sám zavčas odešel. V Českém rozhlase si zřejmě vzpomněli, že Ivo Fischer by se letos dožil pětaosmdesáti let, a tak na Vltavě 8. října nabídli reprízu jeho hry Byl jednou jeden, kterou před dvaceti lety natočil režisér Karel Weinlich.

Vtipná komedie plná hudby a songů vychází z legendy o krysaři,který svou píššťalou osvobodil město od hlodavců. Fischerův mladý Krysař vššak přichází do města, kde žádné krysy již dvacet let nežijí, neboť o jejich zničení se pomocí skladeb pro dechové nástroje postaral Mistr Matyáš. Byť jeho zásluhy právě slavnostně oceňují městské celebrity udělením Řádu krysího rouna, poutá obyvatele uzavřeného města daleko více onen cizí Krysař, jenž přišel s neznámým nástrojem – kytarou. Dokáže ji rozezvučet ve zcela jiných rytmech, než to umí dechovka, a tak rázem získává obdiv mládeže i srdce krásné Agnes. Dívčin marný obdivovatel, dotírající městský písař,sžírán žárlivostí z jejího rozvíjejícího se vztahu, ukuje pomstu: nechá rozmnožit poslední párek výstavních myší, určených k didaktickým účelům, a tak město opět zaplaví krysy. A tu se ukáže, že vyznamenaný starý krysař Matyáš není schopen město zachránit, protože je to podvodník, který dvacet let jen inkasoval peníze a předstíral zásluhy, které ve skutečnosti patřily jinému. Budoucnost města tedy teď závisí na proměnách nové hudby mladého Krysaře; ta přebíjí neúčelnou dechovku a Krysař získává na svou stranu mladé, kteří opouštějí uzavřené město a poznávají svobodný svět.. Právě jim patří poslední Krysařova slova: „Vraťte se domů, ty staré musí někdo vystřídat.“

Bylo by naivní rozebírat řadu narážek a symbolů, které zpoza pohádkového roucha hudební komedie vykukují. Její půvab spočívá v tom,že ona alegoričnost, která byla v roce premiéry (1989) patrně mnohonásobně výmluvnější, než ji cítíme dnes, se odvíjí v lehkém humorném nadhledu, z něhož se nenásilně vynořuje řada komických situací, jež se navíc mohou opřít o spoustu hezké hudby a písniček (Vítězslav Vacík).

Karel Weinlich držel hru ve svižném tempu, v němž jeden dějový obraz střídal druhý, a kdyby se nejednalo o rozhlasovou hru, měl bych chuť říci, že bylo stále na co koukat. V této proměnlivé dějovosti a úsměvné nadlehčenosti se však neztratily scény plné něžné poetické lásky, kterou prožívá Krysař s Agnes, ani místa myšlenkově závažná. Hereckému obsazení vévodila vysoce kultivovaná postava Krysaře, kterou Boris Rösner znovu potvrdil, jak velké bylo jeho herecké umění.

Hra Ivo Fischera neomračovala ani komplikovanou kompozicí,ani nečekanými zápletkami, ale příjemně se poslouchala právě kvůli své nic nepředstírající, leč přesto výmluvné, chytré a vtipné prostotě.

Rozhlasové hry