Večer všech dnů (1966)

Ludvík Kundera. Experimentální hra, velmi volně vycházející ze skutečné události – pokusu o atentát na Adolfa Hitlera, který provedl hrabě Stauffenberg.  Hudbu složil a instrumentální soubor řídil Jan Ducháň. Vedoucí redakce Miroslav Stuch. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Já (Jiří Tomek), Ty (Dagmar Pistorová), On (Otakar Dadák), Ona (Libuše Vaněčková), mladík (Jaroslav Kuneš), ženy v autobuse (Dana Kalendová a Miroslava Dadáková), strážný u 1. pásma (Jiří Olijnyk), strážný u 3. pásma (Oldřich Vykypěl), konzul (Jiří Brož), strážní u bran (Lumír Peňáz a Pavel Kunert), vyslýchající (Josef Štefl), generál (Vilém Pfeiffer), řidič autobusu (Ladislav Večeřa), muž v autobuse (Karel Fajt), opilec (Václav Kyzlink). Dále účinkují Růžena Michalová, Jaroslav Dufek, Jiří Valchař, Arnošt Navrátil, Miroslav Knoz, Jiří Dušek, Miloš Bohdálek a další.

Nastudovalo Brno 7. 6. 1966. Premiéra 22. 7. 1966 (Československo II, 19:45 – 20:53 h.). Obnovená premiéra 3. 3. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:45 h.; 65 min.). Repríza 27. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: anonym: Premiéra: Večer všech dnů. In Československý rozhlas, roč. 33, č. 30 (18. – 24. 7. 1966), s. 16 (článek).

Lit.: Nová hra L. K. (Rovnost 81, č. 28, s. 3. 2. 2. 1966) – anotace.

Lit: Srba, Bořivoj: Více než hry. Brno: JAMU, 2006, s. 538 – 565.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Večer všech dnů – Náročná Kunderova kompozice. In web Panáček v říši mluveného slova, 15. 8. 2005.

Lit.: anonym: Ludvík Kundera – Večer všech dnů. In web ČRo, únor 2009 (anotace). – Cit.: Rozhlasová hra Ludvíka Kundery Večer všech dnů byla natočena v roce 1966 a dokládá, jak právě autorům z brněnského okruhu bylo vlastní úsilí o hledání nových forem rozhlasového dramatu. Hru o člověku, který si každodenní dlouhou cestu do zaměstnání krátí sněním, v němž se mimo jiné projektuje do reálné historické postavy hraběte Stauffenberga vysílá Český rozhlas 3 – Vltava ve svém Klubu v úterý 3. března ve 21.30 hodin. – Přečtěte si článek o hře na webu Mluvený panáček.

Pozn.: Další rozhlasová hra Večer všech dnů (1966), která celkovou koncepcí i tvarem v mnohém navazuje na Korzára, je věnována čtveřici německých básníků. Rozhlasovost scénáře spočívá tentokrát v kombinaci monologických pasáží (vše je nazíráno z pozice Já) s dialogy obecně pojatých postav (Ty, On, Ona, Oni; strážný, žena, dívka, stařenka, opilec aj.) a snovými sekvencemi „na cestě kolem Skály, Věže, Rozkoše do Závisti“. Oním „večerem všech dnů“ je zřetelně míněno zoufalství i síla člověka „na útěku“, strach z nesmyslné smrti „pod holínkami lidí“. Existenciální vyznění hry, která námětem vychází z případu pokusu o atentát na Hitlera v roce 1944, je umocňováno k Holanovi odkazujícím „odposlechem“ útržků naprosto všedních každodenních hovorů.

Lit.: Venclová, Renata:  Ludvík Kundera: Večer všech dnů. Experimentální hra volně inspirovaná nezdařeným atentátem na Hitlera. In web ČRo 3 Vltava, 27. 3. 2022 (článek). – Cit.: Hra Večer všech dnů básníka a dramatika Ludvíka Kundery byla natočena v roce 1966 a dokládá, jak bylo autorům z brněnského okruhu vlastní úsilí o hledání nových forem rozhlasového dramatu. Náročně komponovaný příběh, který velmi volně vychází ze skutečné události – pokusu o atentát na Adolfa Hitlera v červenci roku 1944, působí vskutku nadčasově. (….)

Každý den stráví hlavní hrdina rozhlasové hry Večer všech dnů víc než hodinu dojížděním do zaměstnání. Únavnou cestu plnou útržků banálních hovorů spolucestujících si krátí sněním. Ve svých představách tak prožívá, jak sám říká, závratná dobrodružství. Například jako bojovník prchající z občanské války ve Španělsku nebo jako hrabě Stauffenberg, který s bombou v kufříku jede do Hitlerova hlavního stanu, aby na něj spáchal atentát.

Něco dramatického pro rozhlas

„Rozhlasového autora ze mne udělal dobrý Karel Tachovský, iniciátor takzvané brněnské školy. Někdy kolem roku 1962 či 1963 mě tu a tam tichým hlasem nabádal, abych zkusil napsat ‚něco dramatického pro rozhlas‘. Vymlouval jsem mu to. Měl jsem tehdy za sebou první divadelnické úspěchy i prohry a zdálo se mi, že jsem už trochu pronikl do divadelní poetiky, neřku-li estetiky. Mám vnikat do další, zhola neznámé oblasti? Ale Tachovský naléhal, probudil mou zvědavost, jestli to dokážu, navíc se urodilo to nejdůležitější: nápad,“ vzpomínal v roce 2000 v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas překladatel, básník a dramatik Ludvík Kundera na svoje autorské rozhlasové začátky.

Úředník: Tak ještě jednou naposled. Proč žádáte u nás o tranzit tak pozdě?
Já: Kde jsem měl zažádat dřív? U koho? Jak? Vždyť jsem byl mimo svět. Honili nás. Nastal večer všech dnů.
Úředník: Příliš vzletné výrazivo na nás. Večer všech dnů. To mě nedojímá, to je básnický obraz.
Ty: Ale je to také skutečnost, docela přesný obraz skutečnosti. Večer všech dnů.
Citát ze hry

Původních her nakonec napsal celkem devět, Večer všech dnů byla v pořadí druhá. Po formální stránce představoval Kunderův scénář náročnou výzvu, režisérka Olga Zezulová, která hru v roce 1966 natočila, si s ní poradila na výbornou. Pro každou dějovou linku našla jednoduché, ale zřetelné zvukové uchopení, aby navodila v posluchačích pocit autentické cesty autobusem a hovorů cestujících, neváhala natáčet s neherci ve skutečně jedoucím dopravním prostředku.

Inscenace dokládá vysokou úroveň dramatické produkce brněnského rozhlasového studia v šedesátých letech minulého století. (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zaslechl jsem tam i Karla Fajta a Lumíra Peňáze.

Jiří Brož („konzul“), Lumír Peňáz a Pavel Kunert (strážní u bran), Karel Fajt (muž v autobuse), Ladislav Večeřa

Pak mi přišlo že jednoho z těch strážných u bran hraje Dorek Rosenmayer.

Měl bych několik dalších doplnění:

Stále ještě nebyla učiněna následující doplnění: Ladislav Večeřa (řidič autobusu), Karel Fajt (muž v autobuse).

Ještě mi přišlo, že toho opilce, který se objeví ve stejné chvíli jako postava Ladislava Večeřy (čas kolem 50. minuty), hraje Václav Kyzlink. Václava Kyzlinka bych, myslím si, poznal i o půlnoci, ale tady mi přijde trochu „netypický“, ale řekl bych, že to je on.

Pak ještě v čase kolem 44. minuty: Vilém Pfeiffer (generál)

Arnošt Navrátil je slyšet v čase kolem 15:40. Jaroslav Dufek je slyšet v čase kolem 40:30. Miroslav Knoz je slyšet v čase kolem 55. minuty. Jiří Dušek je slyšet v čase kolem 8. minuty. Napsal bych asi něco jako (hraniční kontrola).

Josef Štefl je slyšet v čase 49. minuty při výslechu.

A v čase kolem 53. minuty je slyšet Rudolf Chromek, který tady taky dosud není napsaný.

Jinak Miloš Bohdálek asi mluví toho strážného u 2. pásma a Růžena Michalová je nejspíš slyšet v čase kolem 19:00, ale neznám jejich hlasy a potřeboval bych to nějak ověřit. Pokud by někdo měl hlasové ukázky Růženy Michalové a Miloše Bohdálka, budu jen rád.

Nezaslechl jsem v topiku uvedeného Jiřího Valchaře. Je ale možné, že jsem ho přeslechl, přece jenom tady je těch rolí celkem dost včetně „komparsních“ rolí sotva o pár větách.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)