Ledříček (1988)

Přidal: Přemek |

Únor 16, 2006

Původní rozhlasová hra pro děti. Oldřich Knitl. Hudba Miroslav Kořínek, řídí Mário Klemens. Dramaturg Ivan Hejna. Režie Karel Weinlich.

Účinkují Ivan Gübel, Věra Kubánková, Martina Samková, Marek Vašut, Svatopluk Beneš, Ilja Prachař, Jiří Samek, Jiří Holý, Irena Hýsková, Pavel Pípal, Josef Patočka, Svatopluk Skládal, Alexandra Tomanová, Otto Lackovič, Bohumil Pastorek, Sylva Sequensová, Helena Bendová a Petr Neumann.

Natočeno v roce 1988.

Pozn.: Tak jako měla Zakarpatská Rus svého Nikolu Šuhaje, slovenská Fatra Jánošíka, tak měly Orlické hory Ledříčka. Příběh o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával, je tématem sobotní rozhlasové hry. Prolíná se v něm pravda s pověstí, realita doby rakouského mocnářství s trochou pohádkové nadsázky. Je to příběh, který zaujme napínavostí i způsobem, jakým nás vtáhne do zvláštní atmosféry doby, kdy vrchnost nesnesla odporu a prosazovala se díky drábům, šatlavám a vojenským kanónům.

Lit.: cicero: Ledříček je námětem kus hezké historie… In KMS, 28. 3. 2017 (názor posluchače). – Cit.: Ledříček je námětem kus hezké historie s jasnou dávkou podprahového tajemna. Zpracováním je velmi netradiční rozhlasovou hrou, především zvukově a scénáristicky. Kde jinde můžete slyšet nenásilnou formu klasické češtiny s příměsí různých dialektů a dobových nářečí. Nic neruší, vše se ideálně doplňuje. Ruchy jsou věrohodné, nepřepálené, prostě tak akorát k výrazně atmosféře. Pohádkové to není, spíš pověst jak má být. Poněkud syrové pojetí na poslech celkově vyznívá velmi smířlivě. I tragika je zde podána v podstatě něžně. Hra nevyznívá jednoznačně, místy musíte poslouchat i mezi řádky. Proměna ušlápnutého chalupníka v sebevědomého zbojníka je taky zdařilá, aniž by proces vyžadoval cokoliv heroického. Temná bytost ducha lesa je zde spíše zosobněním černého svědomí a našeptávačka, která provází celý děj v roli paní Kubánkové, nemá chybu. Už jen proto, že někdy má pravdu a jindy se mýlí. Je vlastně připodobněním váhavosti člověka a vrtkavosti osudu, u kterého nevíme, co přinese zítra. Po dlouhé době jsem slyšel něco, co bylo dynamické a přesto to nevykazovalo uspěchanost. A do 47 minut se toho podařilo vtěsnat opravdu hodně! Byl to příjemný poslech.

Rozhlasové hry