Malý cizinec (2009)

Přidal: Přemek |

Říjen 29, 2009

Tereza Charvátová. Premiéra původní rozhlasové hry. Výběr hudby Danuše Stuchlíková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Maria Křepelková.

Účinkují Jakub Koch, Petra Špindlerová, Milena Steinmasslová, Valérie Zawadská, Miriam Kantorková, Lenka Krupanská, Ladislav Trojan, Ondřej Sekyrka, Eliška Benešová, Jan Sýkora, Ondřej Batalka, Barbora Šanderová, Zuzana Klainová, Pavla Ucekajová, Ngoc Quyen Ha a Alice Jandovská.

Natočeno v roce 2009. Premiéra 24. 10. 2009 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.).

Pozn.: Jaké to je – být jiný, cítit se jiný a stávat se neustálým terčem posměchu svých vrstevníků? Dost na to, aby patnáctiletý kluk pod tíhou téhle denní reality vyvedl nějakou hloupost.

Lit.: Veselková, Magdalena: Kdo uteče,vyhraje? In Týdeník Rozhlas 1/2010, 28. 12. 2009 (názor posluchačky). – Cit.: Naše rodina,prarodiči počínaje a v současné době téměř dospělými dětmi konče,patří mezi dlouholeté a věrné posluchače Českého rozhlasu. Považujeme ho za jedno z nejserióznějších médií. Mezi naše oblíbené pořady patří rozhlasové divadelní a románové adaptace,pořady o umění a literatuře a hlavně sobotní hry pro mládež a nedělní pohádky pro děti. A nyní proč píši – důvodem je premiéra původní rozhlasové hry Terezy Charvátové Malý cizinec (Český rozhlas 2 – Praha, 25.října 2009). Nevím,zda byl tak nejapný původní text, či zda se na vyznění hry „podepsala“režisérka Maria Křepelková. Pokusím se stručně popsat pocit,který jsme měli z vyznění hry:Inteligentní, sečtělý,morálně bezchybný,v rodině dobře vedený dospívající ruský chlapec se potýká s bandou xenofobních,závistivých,nechápajících a ubližujících českých spolužáků a podobně smýšlejících pedagogů (tedy přesněji řečeno učitelek). Jediný,kdo chápe hlubokou dospívající duši,která čte v patnácti letech Dostojevského, je mladá,zcestovalá,a tudíž demokratická učitelka (byla i v USA!) a později (bohudíky)i paní ředitelka. U vrstevníků pochopení nenajde vůbec,jen u malé vietnamské holčičky,která chodí za školu. Takový „modelový typ vzorného studenta“by neměl pravděpodobně mnoho kamarádů,kdyby byl jakékoliv národnosti v jakémkoliv státě. Nejhůře na nás však zapůsobil konec hry a to,jak situaci „vyřešilo“vedení školy. Odpověď zní -nijak. Chlapec odchází do jiné školy,protože to tam bude lepší. Neříkám,že se někdy „malí cizinci“s xenofobním přístupem nebo šikanou nesetkají,reakce mého osmnáctiletého syna mne ale utvrdila v oprávněnosti mého rozhořčení. Byla sice odpovídající jeho věku,ale i vyznění hry:„To byla ale blbárna.“Syn studuje na střední škole,kde je poměrně dost studentů jiných národností (Bělorusové,Ukrajinci,Rusové, Srbové…),nikdy jsme neslyšeli, že by byl kdokoliv šikanován kvůli národnosti. Tam se spolu kamarádí čeští i nečeští studenti a prostě původ „neřeší“. To je zase ta opačná realita. Bohužel mi nepovedené dílko připomnělo černobílou schematičnost postav děl z období socialistického realismu. Mladá učitelka pokroková,staré učitelky zapšklé,mladý (zde ruský)chlapec trpící za svou neobvyklou píli a nadání a tak dále. V úvodním rozhovoru režisérka říkala,že hra je závažná,obecně platná a určená pro mladé a staré. Ale není tam to podstatné -ani náznak řešení situace,vysvětlení. Copak stále platí „Kdo uteče,vyhraje“,jako to udělala Sašova maminka?

Rozhlasové hry