Protest (1991)

Přidal: beatman |

Únor 24, 2006

Václav Havel. Rozhlasová adaptace jedné z „vaňkovských“ aktovek. Disidentský spisovatel Vaněk je konfrontován s člověkem, jehož charakter a morálka jsou poznamenány konformitou a strachem ze střetu s mocí. Dramaturgie a úprava pro rozhlas Pavel Minks. Režie Luboš Pistorius.

Osoby a obsazení: Staněk (Josef Somr) a Vaněk (Jan Hartl).

Natočeno v roce 1991 (52 min). Repríza 20. 12. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) u příležitosti Havlova úmrtí; 3. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu (77) k 40. výročí prohlášení Charta 77; 10. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Léto v undergroundu a Večerní drama.

Lit.: anonym: Václav Havel: Protest. In web ČRo 3 Vltava, leden 2017 (článek). – Cit.: Podepsat či nepodepsat, to je, oč tu běží. Takto by šla, jako moto hry Protest, parafrázovat hamletovská otázka. Je třeba dodat, že jde o podpis na protestní petici, což v časech eufemisticky a přesto mrazivě nazývaných normalizace znamenalo akt osobní statečnosti s dalekosáhlými důsledky.

Uznávaný a rozhodně ne jednoznačně prorežimní spisovatel Staněk pozve na návštěvu svého kolegu, významného představitele disidentské literatury Ferdinanda Vaňka. Po počátečních zdvořilostních tancích vyjde najevo důvod pozvání – rád by inicioval petici protestující proti zatčení mladého hudebníka. Sám se marně pokoušel o jakési zákulisní přímluvy a nevidí proto jinou cestu. To, že hudebník je zároveň otcem očekávaného vnoučete, s tím rozhodně nemá co dělat.

Vaněk však svého hostitele zaskočí. Petice již vznikla a dokonce už má četné a významné signatáře z disidentského prostředí. Zákonitě vznikne otázka, zda by ji neměl podepsat i Staněk.

Protest je třetí hra ze série takzvaných Vaňkovek. Předcházely jí aktovky Audience a Vernisáž (obě z roku 1975, obě jste mohly slyšet ve vysílání Vltavy v loňském roce). Stejně jako ony se zabývá tématy osobní zodpovědnosti, statečnosti, účelnosti vzdoru a také sebeobelhávání a zbabělosti. Protest byl napsán v roce 1978, tedy již se zkušenosti Charty 77. A na hořkosti vyznění hry je to znát.

Po Havlovi si postavu Vaňka půjčili Pavel Kohout do her Atest (vysíláme 10. 1.), Marast (24.1.) a v němčině napsané Safari. Pavel Landovský Vaňka učinil hlavním hrdinou hry Arest (vysíláme 17. 1.), když před tím byl vedlejší postavou jeho hry Sanitární noc z roku 1976. Naší přehlídku Vaňkovek uzavře hra Jiřího Dienstbiera Příjem (31. 1.). Je zapotřebí dodat, že Ferdinad Vaňěk se také objevil v Stoppardově hře Rock´n´Roll a v nedávné době ho pro české jeviště oživil Marek Hejduk ve hře Rest.

Rozhlasovou adaptaci Protestu nastudoval v roce 1991 režisér Luboš Pistorius, který byl režisérem i legendární inscenace Audience s P. Landovským a V. Havlem. Tentokrát do role Vaňka obsadil Jana Hartla. Vaňkova kolegu i oponenta Staňka hraje Josef Somr.

Lit.: anonym: Hry Protest a Spiklenci připomněly Václava Havla dramatika. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2011 (článek). – Cit.: V rámci mimořádného vysílání Vltavy věnovaného Václavu Havlovi jsme reprízovali dvě rozhlasové inscenace původně divadelních her. Třetí z „vaňkovských“ aktovek Protest z roku 1978 a Spiklence, které autor dokočil v roce 1972. Po dva večery jsme si mohli připomenout nezaměnitelný rukopis i humor jednoho z nejvýznamnějších dramatických autorů českého divadla od 60. let minulého století až do dnešních dnů.

Rozhlasovou adaptaci jedné z „vaňkovských“ aktovek Protest nastudoval v roce 1991 režisér Luboš Pistorius s Josefem Somrem a Janem Hartlem v hlavních rolích Staňka a Vaňka. Disidentský spisovatel Vaněk je v každé z nich konfrontován s jiným druhem „normálních“ spoluobčanů z časů normalizace. V aktovce Protest přichází Vaněk na pozvání svého dávného přítele nyní vysokého státního úředníka Staňka do jeho kanceláře. Ten ho chce požádat o uspořádání petice za osvobození jistého písničkáře, na jehož osudu má osobní zájem. Vaněk ho ale zaskočí tím, že petice už existuje a požádá ho, aby se svým podpisem připojil. Protest Václava Havla vysíláme v Klubu rozhlasové hry v úterý 20. prosince 2011 v 21:30. (…)

Lit.: Hnilička, Přemysl: “Copak tu žijí jen samí Vaňkové?” In Týdeník Rozhlas, srpen 2021 (článek). – Cit.: Poprvé jsme se ve tvorbě Václava Havla mohli setkat s postavou nenápadného intelektuála v rozhlasové hře Anděl strážný (1968); zde se však ještě jmenuje Vavák. S Ferdinandem Vaňkem, Havlovým alter-egem, se setkáváme až v polovině sedmdesátých let v Audienci. “Nenapadlo mne, že někomu jinému (…) by ta hra mohla něco podstatnějšího říci,” napsal v článku O vaňkovských aktovkách sám autor. “Hra měla úspěch nejen u mých přátel, ale brzy nejrůznějšími způsoby pronikla do poměrně širokého povědomí české veřejnosti a získala si u ní oblibu. (…) Povzbuzen touto zkušeností, napsal jsem později ještě dvě “vaňkovské” aktovky, Vernisáž a Protest. Tyto tři hry pak byly uvedeny mnoha divadly v různých zemích a ukázalo se, že navzdory poněkud speciální a neobvyklé zkušenosti, z níž vyrůstaly, byly obecně srozumitelné.”

Třetí “vaňkovka” Protest vznikla v roce 1978 a po Audienci a Vernisáži je to další střet disidenta-intelektuála s lidmi mimo disent. Tentokrát s ním vede dialog režimní spisovatel Staněk, který jej chce požádat o sepsání protestu proti věznění folkového zpěváka, se kterým čeká dítě jeho dcera. Vyvede ho však z míry, když Vaněk z aktovky vytáhne již připravený a padesáti lidmi podepsaný protest; nemá totiž chuť jej podepsat…

Brzy po napsání vzniklo hned několik rozhlasových inscenací ve světových studiích: v roce 1979 vznikla nahrávka v koprodukci Westdeutscher Rundfunk a SRG Basel v překladu emigranta a satirika Gabriela Lauba, o rok později Protest nastudoval v dramaturgii Martina Esslina s Haroldem Pinterem v roli Vaňka BBC. V témže roce vznikla i francouzská inscenace s Guy Trejeanem a Pierrem Constantem.

Protest byl po revoluci poprvé uveden již v půlce prosince 1989 v Městských divadlech pražských jako živé čtení v režii Hany Kofránkové pod ironickým názvem Kdo je Václav Havel (pod stejným názvem nabízela režimní média v sedmdesátých letech dehonestační články a programy). Pražské rozhlasové studio Protest natočilo v roce 1991 v režii Luboše Pistoria.

Josef Somr ztvárňuje svého spisovatele Staňka jako žoviálního, suverénního žvanila, který se pohodlně usadil ve své měšťácké kukani, v níž pěstuje gladioly, píše romány, co “se smí” a zároveň dokáže přezíravě soudit Vaňkovy minulé i současné kroky. Jan Hartl na minimální ploše, kterou Vaňkovy repliky nabízejí, vytváří obraz disidentského intelektuála, který je ochoten zahodit vlastní práci ve prospěch správné věci.

Rozhlasové hry