Protest (1991)

Václav Havel. Rozhlasová adaptace jedné z „vaňkovských“ aktovek. Disidentský spisovatel Vaněk je konfrontován s člověkem, jehož charakter a morálka jsou poznamenány konformitou a strachem ze střetu s mocí. Dramaturgie a úprava pro rozhlas Pavel Minks. Režie Luboš Pistorius.

Osoby a obsazení: Staněk (Josef Somr) a Vaněk (Jan Hartl).

Natočeno v roce 1991 (52 min). Repríza 20. 12. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) u příležitosti Havlova úmrtí; 3. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu (77) k 40. výročí prohlášení Charta 77; 10. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Léto v undergroundu a Večerní drama.

Lit.: anonym: Václav Havel: Protest. In web ČRo 3 Vltava, leden 2017 (článek). – Cit.:  Podepsat či nepodepsat, to je, oč tu běží. Takto by šla, jako moto hry Protest, parafrázovat hamletovská otázka. Je třeba dodat, že jde o podpis na protestní petici, což v časech eufemisticky a přesto mrazivě nazývaných normalizace znamenalo akt osobní statečnosti s dalekosáhlými důsledky.

Uznávaný a rozhodně ne jednoznačně prorežimní spisovatel Staněk pozve na návštěvu svého kolegu, významného představitele disidentské literatury Ferdinanda Vaňka. Po počátečních zdvořilostních tancích vyjde najevo důvod pozvání – rád by inicioval petici protestující proti zatčení mladého hudebníka. Sám se marně pokoušel o jakési zákulisní přímluvy a nevidí proto jinou cestu. To, že hudebník je zároveň otcem očekávaného vnoučete, s tím rozhodně nemá co dělat.

Vaněk však svého hostitele zaskočí. Petice již vznikla a dokonce už má četné a významné signatáře z disidentského prostředí. Zákonitě vznikne otázka, zda by ji neměl podepsat i Staněk.

Protest je třetí hra ze série takzvaných Vaňkovek. Předcházely jí aktovky Audience a Vernisáž (obě z roku 1975, obě jste mohly slyšet ve vysílání Vltavy v loňském roce). Stejně jako ony se zabývá tématy osobní zodpovědnosti, statečnosti, účelnosti vzdoru a také sebeobelhávání a zbabělosti. Protest byl napsán v roce 1978, tedy již se zkušenosti Charty 77. A na hořkosti vyznění hry je to znát.

Po Havlovi si postavu Vaňka půjčili Pavel Kohout do her Atest (vysíláme 10. 1.), Marast (24.1.) a v němčině napsané Safari. Pavel Landovský Vaňka učinil hlavním hrdinou hry Arest (vysíláme 17. 1.), když před tím byl vedlejší postavou jeho hry Sanitární noc z roku 1976. Naší přehlídku Vaňkovek uzavře hra Jiřího Dienstbiera Příjem (31. 1.). Je zapotřebí dodat, že Ferdinad Vaňěk se také objevil v Stoppardově hře Rock´n´Roll a v nedávné době ho pro české jeviště oživil Marek Hejduk ve hře Rest.

Rozhlasovou adaptaci Protestu nastudoval v roce 1991 režisér Luboš Pistorius, který byl režisérem i legendární inscenace Audience s P. Landovským a V. Havlem. Tentokrát do role Vaňka obsadil Jana Hartla. Vaňkova kolegu i oponenta Staňka hraje Josef Somr.  

Lit.: anonym: Hry Protest a Spiklenci připomněly Václava Havla dramatika. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2011 (článek). – Cit.: V rámci mimořádného vysílání Vltavy věnovaného Václavu Havlovi jsme reprízovali dvě rozhlasové inscenace původně divadelních her. Třetí z „vaňkovských“ aktovek Protest z roku 1978 a Spiklence, které autor dokočil v roce 1972. Po dva večery jsme si mohli připomenout nezaměnitelný rukopis i humor jednoho z nejvýznamnějších dramatických autorů českého divadla od 60. let minulého století až do dnešních dnů.

Rozhlasovou adaptaci jedné z „vaňkovských“ aktovek Protest nastudoval v roce 1991 režisér Luboš Pistorius s Josefem Somrem a Janem Hartlem v hlavních rolích Staňka a Vaňka. Disidentský spisovatel Vaněk je v každé z nich konfrontován s jiným druhem „normálních“ spoluobčanů z časů normalizace. V aktovce Protest přichází Vaněk na pozvání svého dávného přítele nyní vysokého státního úředníka Staňka do jeho kanceláře. Ten ho chce požádat o uspořádání petice za osvobození jistého písničkáře, na jehož osudu má osobní zájem. Vaněk ho ale zaskočí tím, že petice už existuje a požádá ho, aby se svým podpisem připojil. Protest Václava Havla vysíláme v Klubu rozhlasové hry v úterý 20. prosince 2011 v 21:30. (…)

Lit.: Hnilička, Přemysl:  “Copak tu žijí jen samí Vaňkové?” In Týdeník Rozhlas, srpen 2021 (článek). – Cit.:  Poprvé jsme se ve tvorbě Václava Havla mohli setkat s postavou nenápadného intelektuála v rozhlasové hře Anděl strážný (1968); zde se však ještě jmenuje Vavák. S Ferdinandem Vaňkem, Havlovým alter-egem, se setkáváme až v polovině sedmdesátých let v Audienci. “Nenapadlo mne, že někomu jinému (…) by ta hra mohla něco podstatnějšího říci,” napsal v článku O vaňkovských aktovkách sám autor. “Hra měla úspěch nejen u mých přátel, ale brzy nejrůznějšími způsoby pronikla do poměrně širokého povědomí české veřejnosti a získala si u ní oblibu. (…) Povzbuzen touto zkušeností, napsal jsem později ještě dvě “vaňkovské” aktovky, Vernisáž a Protest. Tyto tři hry pak byly uvedeny mnoha divadly v různých zemích a ukázalo se, že navzdory poněkud speciální a neobvyklé zkušenosti, z níž vyrůstaly, byly obecně srozumitelné.”

Třetí “vaňkovka” Protest vznikla v roce 1978 a po Audienci a Vernisáži je to další střet disidenta-intelektuála s lidmi mimo disent. Tentokrát s ním vede dialog režimní spisovatel Staněk, který jej chce požádat o sepsání protestu proti věznění folkového zpěváka, se kterým čeká dítě jeho dcera. Vyvede ho však z míry, když Vaněk z aktovky vytáhne již připravený a padesáti lidmi podepsaný protest; nemá totiž chuť jej podepsat…

Brzy po napsání vzniklo hned několik rozhlasových inscenací ve světových studiích: v roce 1979 vznikla nahrávka v koprodukci Westdeutscher Rundfunk a SRG Basel v překladu emigranta a satirika Gabriela Lauba, o rok později Protest nastudoval v dramaturgii Martina Esslina s Haroldem Pinterem v roli Vaňka BBC. V témže roce vznikla i francouzská inscenace s Guy Trejeanem a Pierrem Constantem.

Protest byl po revoluci poprvé uveden již v půlce prosince 1989 v Městských divadlech pražských jako živé čtení v režii Hany Kofránkové pod ironickým názvem Kdo je Václav Havel (pod stejným názvem nabízela režimní média v sedmdesátých letech dehonestační články a programy). Pražské rozhlasové studio Protest natočilo v roce 1991 v režii Luboše Pistoria.

Josef Somr ztvárňuje svého spisovatele Staňka jako žoviálního, suverénního žvanila, který se pohodlně usadil ve své měšťácké kukani, v níž pěstuje gladioly, píše romány, co “se smí” a zároveň dokáže přezíravě soudit Vaňkovy minulé i současné kroky. Jan Hartl na minimální ploše, kterou Vaňkovy repliky nabízejí, vytváří obraz disidentského intelektuála, který je ochoten zahodit vlastní práci ve prospěch správné věci.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)