Třináct oken (1991)

Karol Sidon. Příběh člověka, který se střetává s totalitní mocí. Nápěv písně Jiří Váchal. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: starší opilec (Milan Neděla), mladší opilec (Miroslav Středa), matka (Blanka Bohdanová), lékař (Petr Pelzer), mladá žena (Jana Paulová), mladý muž (Jiří Schwarz), kamarád (Jiří Luhan), úředník (Bohumil Bezouška), Vašek (Petr Hotmar), Růženka (Romana Hladíková), Mařenka (Petra Fabíková), hlas tvé ženy (Růžena Merunková), vyšetřovatel (Luděk Munzar), podporučík (Oldřich Vlček), hlas z cely (Josef Velda), anonym (Vladimír Krška), hlas tvé dcery (Eliška Pohorská), krásná bledá paní (Jaroslava Adamová), veterinář (Vladimír Brabec), asistent (Viktor Vrabec), dozorce (Pavel Rímský), prokurátor (Jan Teplý), policista (Miloš Rozhoň), doktor (Oldřich Janovský), Ty (Viktor Preiss), Toník (Jan Převrátil) a dětský hlas (Michaela Markovičová).

Natočeno v roce 1991. Premiéra (?) 13. 9. 1992 (Vltava, 14:00 h.; 50 min). Repríza 28. 2. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 9. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Pekárek, Hynek: Karol Sidon: Třináct oken. In web ČRo, srpen 2012 (anotace). – Cit.:  Příběh plný vnitřního napětí, životní syrovosti, dotyků mrazivé fantasknosti a tajemnosti, ale i úsměvné ironie. Zároveň také příběh o střetu s totalitní mocí a o hledání vlastní identity. To vše vám nabídne rozhlasová hra Karola Sidona „Třináct oken“.

Tvorba scénáristy, spisovatele, dramatika a dnes Vrchního zemského a pražského rabína Karola Sidona byla u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech umlčována a v závěru uvedeného období byl Sidon donucen strávit sedm let v exilu. Z jeho dramatické tvorby psané pro rozhlas je jedním z nejpozoruhodnějších titulů hra Třináct oken. Autor ji napsal v roce 1977 a s její realizací ani nepočítal. Po třinácti letech k ní přece jenom došlo.

Hlavní postavou hry je spisovatel Arno Goldstein. Autor ve své otevřenosti až šokujícím způsobem proniká do vnitřního světa této postavy jako do světa, který se podobá labyrintu. Hra odkrývá svět jeho snů i podvědomí a líčí příběh člověka, který se už v dětství setkává se smrtí, od dětství v sobě nese úděl židovství, v dospělosti prožívá rozpad vztahů uvnitř vlastní rodiny a střetává se s totalitní mocí. Je to hra o hledání vlastní identity, příběh dotýkající se základních otázek lidské existence. Hra plná vnitřního napětí, životní syrovosti i dotyků mrazivé fantasknosti a tajemnosti. Vedle toho v ní také nalezneme úsměvnou ironii a bohatou a silnou obraznost.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Hra je určitou mozaikou či retrospektivou střetů židovského spisovatele Goldsteina s komunistickou totalitou. Jsme svědky prolínajících se scén z dětství, kdy je G. vystaven šikaně, obviňován z rozbití třinácti oken, z dospělosti, kdy G. odmítá sloužit dělnické třídě, kdy je vystaven výslechům, rozpadu manželství, vězení atd. atd. Celkově se dá tedy tvrdit, že podstatou zde není pevný děj, ale spisovatelovo srovnání se s ústrky totality. Ve své době a možná snad i dodnes problém mnoha persekuovaných, ale nejen těch. Hra byla natočena dva roky po pádu železné opony, takže to téma bylo na bíledni, stejně tak jako návrat 20 let zakázaných autorů.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)