Loupežníci (2005)

Přidal: beatman |

Únor 24, 2006

Friedrich von Schiller. „Napíšu takovou knihu, co bude neprodleně spálena rukou katovou.“ Schillerův vášnivý dramatický debut, tragédie o vzpouře, její ceně a důsledcích, nepřestává vzrušovat ani více jak 200 let od svého vzniku. Přeložil Josef Balvín. Rozhlasová úprava a dramaturgie Jana Paterová. Scénická hudba Petr Mandel. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: starý Moor (Josef Somr), Karel Moor (Jiří Dvořák), Franz Moor (David Novotný), Spiegelberg (Martin Zahálka), Roller (David Švehlík), Grimm (Filip Čapka), Schwarz (Filip Rajmont), Schweizer (Tomáš Pavelka), Razmann (Jiří Čapka), Schufterle (Alois Švehlík), Amálie (Lenka Vlasáková), Heřman (Jan Hartl), Daniel (Ladislav Mrkvička), páter (Jaromír Meduna) a Kosinski (Jan Meduna).

Natočeno v roce 2005. Premiéra 4. března 2006 (Vltava 14:00 h.; 87 min). Repríza 4. 6. 2011 (Vltava 14:00 h.; 87 min) v rámci cyklu Německé romantické divadlo; 6. 8. 2016 (Vltava 14:00 h.; 87 min); 7. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Dnes už asi jen těžko umíme docenit, jaký přelom znamenalo uvedení Schillerova debutu – tragédie Loupežníci ve své době. Jisté je, že tato hra se nadlouho stala, dnes bychom řekli kultovní záležitostí. A to se všemi aspekty, které k tomu patří. I dnes mají Loupežníci co říci, o tom svědčí nové a nové inscenace, zejména v německy mluvících zemích. Není divu – téma vzpoury mládí proti starému pořádku bude vždy stále živé. Dnes víc než kdy jindy ale rezonuje téma, které je ve hře neméně silné, a sice to, jaká cena za takovouto revoltu je pro člověka a společnost akceptovatelná. (anotace)

Lit.: anonym: Friedrich Schiller: Loupežníci. In web ČRo 3 Vltava, červen 2011 (článek). – Cit.: Dnes už asi jen těžko umíme docenit, jaký přelom znamenalo uvedení Schillerova debutu – tragédie Loupežníci ve své době. Hra zabývající se vzpourou mládí proti starému pořádku se záhy stala přímo kultovní záležitostí. Dnes však navíc rezonuje jiné, neméně silné téma – jaká cena za takovouto revoltu je pro člověka a společnost akceptovatelná.

Když si osmnáctiletý Friedrich Schiller v knize Z dějin lidského srdce od Schubarta roku 1777 přečetl vyprávění o dvou šlechtických bratrech rozdílné povahy, téma na něj tolik zapůsobilo, že se jal novelu přepracovávat do dramatického tvaru – hry Loupežníci. „Napíšu takovou knihu, co bude neprodleně spálena rukou katovou“, prohlašuje nekompromisně. A skutečně, vedle své lékařské disertace (v roce 1775 smí Schiller alespoň přestoupit z právnické na fakultu medicíny) Filozofie fyziologie, pracuje usilovně na nové hře. Obě práce dokončuje po několikerých verzích takřka současně. Loupežníky vydává anonymně v létě 1781 vlastním nákladem osmi set kusů. Soudobý významný kritik Timme uzavírá svou velmi příznivou kritiku hry slovy: „Dožadujeme-li se německého Shakespeara, zde ho máme!“.

Rozhlasové hry