Nepříjemná ústřice (1968)
Giles Cooper. Rozhlasová komedie o nečekaném vývoji jedné služební cesty. Dramaturg Josef Hlavnička. Zvuk Miroš Svatoň. Záznam a střih Věra Nováková a Hana Brothánková. Překlad a režie Josef Červinka.
Hrají Josef Kemr (Marvin Bundy), Vlastimil Hašek (Bundy Menší), Stella Zázvorková (Alice, prostitutka, výletnice), Čestmír Řanda (šéf), Zdeněk Martínek (Peregrin), Zdeněk Dítě (pan Rigg), Luba Skořepová (výletnice, nudistka), Hana Kreihanslová (recepční), Vladimír Krška (hostinský), Mirko Musil a Jaroslav Cmíral (věřící). Dále účinkuje Artur Šviha.
Natočeno 1968. Premiéra 22. 2. 1969 (Československo, 20:55 h.; 61 min.) v cyklu Týden britské rozhlasové hry. Repríza 13. 7. 1989 (Vltava, 20:00 – 21:03 h.) v cyklu Hra náročného posluchače; 20. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 19. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky ke 100. výročí narození Josefa Kemra.
Pozn.: Hra byla prezentována v rámci cyklu „10 x Josef Červinka“ 19. 2. 2008 v brněnské pobočce Židovského muzea (uvedl Přemysl Hnilička).
Lit.: Hlavnička, Josef: Týden britské kultury. In Československý rozhlas 8/1969, s. 12 – 13 (článek).
Lit.: 
Ochová, Sheila: Týden britské rozhlasové hry. In Rudé právo, 26. 2. 1969, s. 5 (recenze).
Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře, s. 99 – 105.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Nahý uprostřed cizího města. Hořká komedie Gilese Coopera Nepříjemná ústřice pohledem Přemysla Hniličky. In Týdeník Rozhlas 42/2012, s. 25 (článek).
Rec.: Sedlák, Marek: Nepříjemná ústřice. In Skipův svět, 28.4. 2007 (recenze). – Cit.: Nepříjemná ústřice je rozhlasová hra Gilese Coopera, kterou v roce 1968 přeložil a režíroval Josef Červinka. Dramaturgem byl Josef Hlavnička. Podtitul této hry zněl: Komický příběh o služební cestě londýnského úředníka. Bundy (Josef Kemr) pracuje v londýnské počítačové firmě. Jednoho dne si ho zavolá šéf s tím, že musí okamžitě odjet do Stodeshuntu, kde se porouchal počítač, který měl spravit. To byla pro Bundyho ale poněkud zapeklitá věc, protože to znamenalo, že tento úředník, jemuž bylo něco přes šedesát, nebude po více než dvaceti letech spát doma. Nicméně šéfa je třeba poslechnout, a tak zavolá manželce Alici (Stella Zázvorková), které překotně vysvětlí situaci. Jedinou její starostí je, kdo jí přinese šišku chleba. Přislíbí, že šišku chleba zítra přinese. Pak ještě koupit pyžamo a zubní kartáček a rychle na vlak.
Ve Stodeshuntu zjistí, že už nemá co na práci, protože počítač byl mezitím opraven. Měl by se vrátit domů, ale když už je pryč, převládne v něm touha užít si toho, že po tak dlouhé době nebude spát doma. Ubytuje se tedy v hotelu, pak koupí slíbenou šišku chleba a vydá se do města, kde zažije všechno možné, jen ne to, co by si zrovna přál. V hospodě, kam zajde na skleničku, je obtěžován člověkem, který je svou družností velmi nepříjemný, v kině hrají film, který už viděl, s prostitutkou to dopadne nevalně, v další hospodě se dostane do spárů rozlícených ženských, které jsou na jakémsi zájezdu a bez manželů si hrají na feministky, přijde o oblečení a dostane se do nudistického klubu, který je místem schůzek místní honorace, poté se ještě „vloupá“ do jakéhosi domu, kde si chtěl jen vypůjčit nějaké šaty, aby nechodil po městě nahý, což málem dopadlo katastrofálně… Jediné, co si celou dobu přeje, je být v hotelu v posteli a spát, nebo ještě lépe, být zpět doma u manželky. Onu slíbenou šišku chleba zapomněl v kině, takže měl nad ránem poté, co se mu na poli od místních chlapů podařilo odkoupit nějaké svršky, dost velké dilema, protože přijít domů bez chleba, to by byla pohroma. Naštěstí se nad ním ale slituje pekař, který sice ještě nemá otevřeno, ale šišku čerstvého voňavého chleba mu dá.
Tento komický příběh, vůbec komický nebyl. Všechny ty situace, do kterých se Bundy dostal, byly tak k uzoufání nudné. Navíc nebylo Josefu Kemrovi dost často rozumět. Po celou dobu doprovází Bundyho kdosi, kdo je v titulcích uveden jako Bundy menší (Vlastimil Hašek), který byl vlastně něco jako Bundyho druhé já, které ho ponoukalo k rozhodnosti ve chvílích nejistoty. Ať už byl ale Bundy menší cokoliv, byl velmi otravný v tom smyslu, že dělal z už tak dost chaotické hry ještě větší poslechový guláš. Ke kvalitě hry rozhodně nepřispělo ani to, že se Stella Zázvorková se svým nezaměnitelným hlasem objevila hned ve čtyřech nebo pěti rolích.
Nevím, jak chutnají ústřice, nikdy jsem je nejedl, ale tahle ústřice byla opravdu nepříjemná. Stejně jako má prý nekvalitní ústřice bahenní pachuť, měla Cooperova hra pachuť lacinosti.
Hnilička, Přemysl: Pobavilo mne… In Skipův svět, 2. – 3. 5. 2007 (reakce na recenzi). – Cit.: Pobavilo mne, jak jsi ve své úvaze zkritizoval všechno to, co je na Nepříjemné ústřici vtipné a úžasné: menšího Bundyho (Vlastimil Hašek je naprosto úchvatný), který říká – jako Bundyho alter ego – to, co by si skutečný Bundy nedovolil říct nahlas; to, že Zázvorková mluví všechny role, má samozřejmě záměr: naznačit, že ženský svět je Bundymu cizí a nepřátelský, všecky ženské se mu zdají stejné.
Ústřice je rozkošnou hříčkou na téma „poklidný život středostavovského občánka je rozbit na kusy“. Mervin Bundy, maličký úředníček, vyslaný na služební cestu a jsoucí tedy po dvaceti letech manželství poprvé mimo domov, se pokouší si tuto nenadálou jednodenní (a jednonoční) svobodu „užít“; jeho pokusy (dát si čaj či prostitutku) však fatálně selhávají a shodou různých okolností (a také nebezpečností groteskně feminizovaných žen) se Bundy ocitá sám, nahý na ulici, aby nakonec byl znovu oblečen „soucitností“ skupinky zvoníků, jdoucích na mši (ti si však za to dají pořádně zaplatit, takže z jeho vysoké apanáže zbyde pár centů).
Bundyho alter-ego (Vlastimil Hašek) tu má hluboký smysl, k pochopení doporučuji kapitolku z knihy Jana Czecha O rozhlasové hře (1988), zde není dostatek místa. Rozhodně bych se neodvážil tvrdit, že posluchače mate – spíš bych podotkl, že posluchač byl trošku nepozorný..:)
Dále doporučuji scénu v kině: něco tak zábavného, jako Bundyho znuděné a otrávené popisování filmové grotesky (na kterou zašel do kina, ale už ji viděl dříve, doma, z čehož je zklamán a rozčarován) v kontextu zvuků, které „na plátně“ vyluzuje Kačer Donald a následného smíchu publika, zkrátka něco tak zábavného jsem už dlouho neslyšel. (…)
Červinka rozhodně neobsadil Zázvorkovou do více rolí jen proto, že nebyly herečky..:)) Ale je vidět, že máš asi jiný druh humoru a Nepříjemná ústřice ti nesedla – v pohodě, to se nedá nic dělat. Spíš jsem chtěl tvé čtenáře upozornit na to, že vypsat suše děj hry tak, aby to vypadalo nudně a bezbarvě ještě nemusí být svědectví o kvalitách hry. Prostě jsem chtěl přidat názor člověka, který to vidí jinak.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Pobavilo mne, jak jsi ve své úvaze zkritizoval všechno to, co je na Nepříjemné ústřici vtipné a úžasné: menšího Bundyho (Vlastimil Hašek je naprosto úchvatný), který říká – jako Bundyho alter ego – to, co by si skutečný Bundy nedovolil říct nahlas; to, že Zázvorková mluví všechny role, má samozřejmě záměr: naznačit, že ženský svět je Bundymu cizí a nepřátelský, všecky ženské se mu zdají stejné.
Ústřice je rozkošnou hříčkou na téma „poklidný život středostavovského občánka je rozbit na kusy“. Mervin Bundy, maličký úředníček, vyslaný na služební cestu a jsoucí tedy po dvaceti letech manželství poprvé mimo domov, se pokouší si tuto nenadálou jednodenní (a jednonoční) svobodu „užít“; jeho pokusy (dát si čaj či prostitutku) však fatálně selhávají a shodou různých okolností (a také nebezpečností groteskně feminizovaných žen) se Bundy ocitá sám, nahý na ulici, aby nakonec byl znovu oblečen „soucitností“ skupinky zvoníků, jdoucích na mši (ti si však za to dají pořádně zaplatit, takže z jeho vysoké apanáže zbyde pár centů).
Bundyho alter-ego (Vlastimil Hašek) tu má hluboký smysl, k pochopení doporučuji kapitolku z knihy Jana Czecha O rozhlasové hře (1988), zde není dostatek místa. Rozhodně bych se neodvážil tvrdit, že posluchače mate – spíš bych podotkl, že posluchač byl trošku nepozorný..:)
Dále doporučuji scénu v kině: něco tak zábavného, jako Bundyho znuděné a otrávené popisování filmové grotesky (na kterou zašel do kina, ale už ji viděl dříve, doma, z čehož je zklamán a rozčarován) v kontextu zvuků, které „na plátně“ vyluzuje Kačer Donald a následného smíchu publika, zkrátka něco tak zábavného jsem už dlouho neslyšel.
Matoumaro, nenech se tímto Skipovým výkladem odradit: Nepříjemná ústřice je jedna z nejlepších rozhlasových komedií 60. let; Skipovi pravděpodobně nevyhovuje žánrově, režijně, dějově nebo se prostě na poslech nesoustředil.
patří do mého top tenu 60. let (a do první dvacítky nej her vůbec), všem doporučuju – inscenace režijně i herecky objevná a přitom neuvěřitelně zábavná.
Režijní Červinkův (či již Cooperův scénáristický?) žert, spočívající v tom, že všechny výrazné ženské postavy na Bundově cestě za dobrodružstvím hraje herečka, představující jeho semetrikální ženu, je fantastický, zrovna jako Bundovy (Kemrovy) hádky se svým vlastním , tu odvahou a touhou sršícím („Jsem netvor z džungle“), hned zase „střednotřídně“ přikrčeným druhým já (dokonalý Vlastimil Hašek). Upozornit chci ještě na vynikající temporytmovou práci s chórem a stále se opakující větu „vedoucího“ chóru: „Co ceté?“…:-))