Nepříjemná ústřice (1968)

Nepříjemná ústřice
patří do mého top tenu 60. let (a do první dvacítky nej her vůbec), všem doporučuju – inscenace režijně i herecky objevná a přitom neuvěřitelně zábavná.
Režijní Červinkův (či již Cooperův scénáristický?) žert, spočívající v tom, že všechny výrazné ženské postavy na Bundově cestě za dobrodružstvím hraje herečka, představující jeho semetrikální ženu, je fantastický, zrovna jako Bundovy (Kemrovy) hádky se svým vlastním , tu odvahou a touhou sršícím (“Jsem netvor z džungle“), hned zase „střednotřídně“ přikrčeným druhým já (dokonalý Vlastimil Hašek). Upozornit chci ještě na vynikající temporytmovou práci s chórem a stále se opakující větu „vedoucího“ chóru: „Co ceté?“…:-))

Reakce na kritiku hry z pera Marka Sedláka (viz článek):

Pobavilo mne, jak jsi ve své úvaze zkritizoval všechno to, co je na Nepříjemné ústřici vtipné a úžasné: menšího Bundyho (Vlastimil Hašek je naprosto úchvatný), který říká – jako Bundyho alter ego – to, co by si skutečný Bundy nedovolil říct nahlas; to, že Zázvorková mluví všechny role, má samozřejmě záměr: naznačit, že ženský svět je Bundymu cizí a nepřátelský, všecky ženské se mu zdají stejné.

Ústřice je rozkošnou hříčkou na téma „poklidný život středostavovského občánka je rozbit na kusy“. Mervin Bundy, maličký úředníček, vyslaný na služební cestu a jsoucí tedy po dvaceti letech manželství poprvé mimo domov, se pokouší si tuto nenadálou jednodenní (a jednonoční) svobodu „užít“; jeho pokusy (dát si čaj či prostitutku) však fatálně selhávají a shodou různých okolností (a také nebezpečností groteskně feminizovaných žen) se Bundy ocitá sám, nahý na ulici, aby nakonec byl znovu oblečen „soucitností“ skupinky zvoníků, jdoucích na mši (ti si však za to dají pořádně zaplatit, takže z jeho vysoké apanáže zbyde pár centů).

Bundyho alter-ego (Vlastimil Hašek) tu má hluboký smysl, k pochopení doporučuji kapitolku z knihy Jana Czecha O rozhlasové hře (1988), zde není dostatek místa. Rozhodně bych se neodvážil tvrdit, že posluchače mate – spíš bych podotkl, že posluchač byl trošku nepozorný..:)

Dále doporučuji scénu v kině: něco tak zábavného, jako Bundyho znuděné a otrávené popisování filmové grotesky (na kterou zašel do kina, ale už ji viděl dříve, doma, z čehož je zklamán a rozčarován) v kontextu zvuků, které „na plátně“ vyluzuje Kačer Donald a následného smíchu publika, zkrátka něco tak zábavného jsem už dlouho neslyšel.

Matoumaro, nenech se tímto Skipovým výkladem odradit: Nepříjemná ústřice je jedna z nejlepších rozhlasových komedií 60. let; Skipovi pravděpodobně nevyhovuje žánrově, režijně, dějově nebo se prostě na poslech nesoustředil.