Chameleon aneb Josef Fouché (1987)

Přidal: Přemek |

Duben 3, 2006

Rozhlasová opera o Josefu Fouchém. Ludvík Kundera. Divadelní režie Peter Scherhaufer. Rozhlasová úprava Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer. Scénická hudba Miloš Štědroň. Hudební skupinu řídí Petr Chromčák a Miloš Štědroň. Zvuk Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Asistentka režie Renata Šáchová. Mixáž Eva Pryclová. Dramaturgie Svatava Růžičková a Jiří Hubička. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Pravý Josef Fouché jako Vypravěč (Miroslav Donutil), komentátor (Jiří Pecha), Napoleon (Mojmír Maděrič), Barras a Collot d´Herbois (Martin Havelka), mluvčí (Petr Maláč), Josefina a kurýr (Lenka Loubalová), radikál a Charlotta (Ivana Hloužková), Marie Antoinetta a vévodkyně z Angouleme (Iva Bittová), Fouché (Jaromír Dulava), Talleyrand (Pavel Zatloukal), Robespierre (Vladimír Hauser), Ludvík XVI. a Ludvík XVIII. (Karel Hegner), Metternich (Václav Bauf). Dále účinkují Vladimír Javorský a Irena Žáčková. Úvodní slovo Jiřina Švorcová (po roce 1989 již bez úvodního slova).

Nastudovalo Brno. Natočeno 16. 4. – 20. 5. 1987 (studio 7, 14:00 – 18:00 h., 75 min., stereo). Premiéra 1. 10. 1987 (Vltava, 20:05 – 21:15 h.). Repríza 27. 3. 1989 (Vltava, 22:00 h.; s úvodním slovem Jiřiny Švorcové); 13. 10. 1990 (Vltava, 13:00 h.); 4. 2. 1992 (Vltava); 18. 12. 1999 (Vltava, 14:30 – 15:48 h.); 28. 1. 2001 (Praha, 20:01 – 21:46 h.); 3. 12. 2002 (Praha, 21:31 h.); 25. 6. 2006 (Vltava, 20:30 – 21:45 h.); 10. 3. 2009 (Vltava, 21:30 h.); 6. 1. 2013 (ČRo 2 Praha, 20:03 h.); 22. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h).

Text hry in: Kundera, Ludvík: Spisy VII. Brno: Atlantis, 1998.

Lit.: Srba, Bořivoj: Více než hry. Brno: JAMU, 2006, s. 293 – 324.

Janoušek, Martin: Divadlo v rozhlase – Transkripce divadelní inscenace do rozhlasové podoby. Brno: Masarykova univerzita, 2007 (diplomová práce). – Cit.: Jelikož se jednalo stále o dobu normalizace, fungovaly v rozhlase postupy zavedené v 70. letech. Jednou z takových věcí byl i systém pravidelného hodnocení vysílaného programu za účasti všech členů hlavních redakcí. Tzv. umělecké redakce pořádaly hodnotící debaty jednou měsíčně. Součástí hodnocení, spojeného s plánováním dalšího časového období, byly rovněž pravidelné poslechy nových pořadů, které měly sloužit zpravidla k věcnému posouzení a vznesení kvalifikovaných připomínek (Ješutová a kol, 2003:358).

Touto procedurou musela v Praze projít i nahrávka Chameleona za účasti Svatavy Růžičkové. Tato inscenace měla již na divadle sama o sobě politický dopad a rezonance tématu se soudobou politickou situací byla jasná a v důsledku toho byla aktuální již na divadle (ne ovšem v onom normalizačně zprofanovaném smyslu slova). Poté však, co se text pro rozhlas musel nutně zkrátit a zhustit z důvodu přenosu do nevizuálního média se tato aktuálnost směřující na tehdejší tristní politickou situaci naprosto odhalila a vystoupila z textu v mnohem ostřejších konturách, než jak tomu bylo na divadle, kde se slovo přece jenom rozmělňovalo vizuální akcí a různými vedlejšími motivy. Při poslechu rozhlasu je také potřeba mnohem většího soustředění posluchače na text a mluvené slovo, než jak je tomu v divadle. To vše při onom poslechu v Praze způsobilo, „že jednotliví redaktoři začali téměř omdlévat a obávali se, že je všechny zavřou“. V paměti všech zúčastněných byl stále čerstvý případ dramaturga pražské redakce rozhlasových her Ivana Škapy, který se v roce 1984 stal patrně poslední obětí normalizačních čistek a jedním z posledních rozhlasových pracovníků, kteří byli vyhozeni z ideových důvodů.

První reakce tehdejšího vedoucího redakce rozhlasových her a dokumentů Jiřího Hubičky byla, že se hra nesmí dostat do éteru. Uvědomoval si však také, že výroba tohoto rozhlasového zpracování divadelní inscenace stála nemalé finanční prostředky a dále by bylo škoda ji neodvysílat z onoho prostého důvodu, že již byla natočena. Mladší kolegové se Svatavy Růžičkové zastávali. Z této situace vzešel spásný nápad pokusit se oslovit tehdejší předsedkyni svazu dramatických umělců Jiřinu Švorcovou, která byla nakloněna studiovým divadlům. Tak došlo k dalšímu poslechu, na kterém byla přítomna i Jiřina Švorcová. Ta byla dramaturgií požádána, aby ke hře přitočila úvodní slovo, kde z pozice své funkce vyzdvihla „sympatické snažení těch mladých“ (jak brněnské tvůrce označila) a pak se už nikdo na nic neptal. Premiéra rozhlasové rekonstrukce Chameleona proběhla 1. 10. 1987, 20:05 – 21:15, na stanici Vltava.

Lit.: Hložková, Hana: „Chameleón aneb Josef Fouché,“ rozhlasová opera pro nedělní večer. In web ČRo 2 Praha, leden 2013 (anotace). – Cit.: „… Chameleon brněnského Divadla na provázku vypráví příběh proměn mocného politika nejen Velké francouzské revoluce – Josefa Fouché. Formou tzv. „nové opery“ jej napsali dramatik Ludvík Kundera a hudební skladatel Miloš Štědroň. Netypický hudebně-dramatický inscenační tvar pro rozhlas upravili dramaturg a režisér divadelní verze – Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer.

Původně divadelní inscenace z roku 1984 vypráví příběh člověka, který se uměl za každého režimu postavit na „správnou stranu“ a dosáhl tím neobvykle velké moci. Ať už v pozici ministra anebo tvůrce novodobé tajné policie. Prostřednictvím postavy Fouchého jsou zrůdné politické praktiky a intriky bezpáteřních lidí popisovány v obecnějším rámci. Inscenace Petera Scherhaufera se, i přes historické zasazení do období vlády Ludvíka XVI. a pak i Napoleona Bonaparta, nepřímo vymezovala ke společenské situaci tehdejšího Československa. Snad i proto se ukázalo jako velmi odvážné, zaznamenat ji i pro rozhlasové posluchače. K odvysílání málem nedošlo, neboť zbavena své vizuální podoby, dala ostřeji a přímočařeji vyniknout tomu, co tehdejší cenzor nemohl nechat bez povšimnutí. Jakékoliv narážky a možné interpretace však nezůstaly dobově poplatné. Rozhlasová podoba Chameleona je životná v jakýchkoli společenských souvislostech. ...“

Lit.: Hubička, Jiří: „Chameleón aneb Josef Fouché,“ rozhlasová opera pro nedělní večer. In web ČRo, leden 2013 (anotace). – Cit.: Do nového roku vstupuje dramaturgie Dvojky ČRo reprízou rozhlasové hry, která má oproti zavedeným zvyklostem nezvyklou formu. Jde totiž o rozhlasovou operu, kterou v polovině 80. let v původní, tedy divadelní podobě, pro brněnské Divadlo na provázku napsal známý básník a překladatel Ludvík Kundera. Jeho dílo, které vzniklo na motivy románu Stefana Zweiga, nese oproti své předloze poněkud rozšířený název. Opera, k níž hudbu napsal Miloš Štědroň, se jmenuje „Chameleón aneb Josef Fouché“.

Jde o příběh známého francouzského politika z období Francouzské revoluce a v časech vlády Napoleona. Přezdívku „chameleón“ získal Fouché pro svou pružnou přizpůsobivost a bezpáteřnost, s níž se mu podařilo vydržet v ministerském křesle v celkem osmi francouzských vládách.

Hra, kterou pro rozhlas upravil Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer, byla v brněnském rozhlasovém studiu natočena v roce 1987.

Vzhledem k tomu, že v sobě nesla celou řadu jednoznačně kritických postojů, směřujících na úpadek tehdy vládnoucí moci, byla hra v oněch dobách považována za odvážný počin rozhlasové dramaturgie. Jak se ukazuje, hra si svoji sžíravou aktuálnost a ostrou kritičnost uchovala i po 25 letech, které od jejího natočení uplynuly.

Rozhlasové hry