Divotvorný klobouk (1975)

Přidal: Přemek |

Leden 17, 2010

Václav Kliment Klicpera. Úprava divadelní hry, která humornou formou pranýřuje lakotu a bezcitnost. Rozhlasová úprava Vladimír Procházka. Scénická hudba Milan Baginský. Záznam a střih Hana Jírová. Zvuková spolupráce Václav Smitka. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Technická spolupráce Vjačeslav Piotrovskij. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Vladimír Gromov.

Osoby a obsazení: Strnad (Jiří Klem), Křepelka (Petr Svojtka), Koliáš, Strnadův ujec (Oldřich Musil), Barnabáš, hostinský (Čestmír Řanda), Bětuška, jeho dcera (Jaroslava Obermaierová), Karel, myslivecký mládenec (Jan Faltýnek), Pohořalský, písničkář (Vladimír Šmeral), Zvonek (Ladislav Trojan) a Datlík (Pavel Rubeš).

Natočeno 1975 (90 min.). Uvedeno 29. 1. 1977 (Praha, 19:15-20:50 h). Obnovená premiéra 10. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Venclová, Renata: Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk. Komedie o dvou chudých studentech, zděděném klobouku a napáleném lakomci. In web ČRo 3 Vltava, 10. leden 2021 (článek). – Cit.: (…) Strnad a Křepelka už nějakou dobu žijí v hostinci na dluh a doufají, že s vyrovnáním účtů jim pomůže očekávané Strnadovo dědictví po dědečkovi. Jenomže když konečně přijde, ukáže se, že místo peněz odkázal předek svému vnukovi jen starý třírohý klobouk. Možná by se dal prodat, ale to by se musel najít kupec ochotný za nevzhlednou hučku zaplatit tisíce…

Svou komedii o napáleném a nakonec i napraveném lakomci napsal Klicpera v roce 1817, poprvé vyšla roku 1820 v prvním svazku Divadla Klicperova. Pro druhé vydání v roce 1848 ji autor přepracoval. Brzy se zařadila po bok oblíbeným Klicperovým komediím, jako jsou Zlý jelen, Veselohra na mostě, Hadrián z Římsů, Každý něco pro vlast, Lhář a jeho rod nebo Ptáčník. (…)

„Klicpera! Klasicistní duch, utíkající se do masek, do typů, do početních kombinací situačních. Jeho zásadní objev spočívá v tom, že jako zábleskem pochytí onen jevištní zázrak, kterak dobře objevený typ řekne přemnoho o človíčcích a lidech a kterak figurky, jakoby z papíru čistotně vystřižené … nějakým záhadným kouzlem, které se jmenuje divadlo, k sobě připoutají zdání skutečnosti. Hádají se, přou se, jsou směšné zlozvykem nebo chybou srdce, jsou to masky a přece v nich poznáváme sebe a své spolubližní.“

Tato slova uznání napsal režisér Jiří Frejka, který měl Klicperovo dílo ve velké oblibě. Jeho inscenace Zlého jelena z roku 1942 se zapsala do dějin českého divadla i do vzpomínek mnoha diváků. Frejka nebyl rozhodně sám, kdo se z významných českých divadelníků ke Klicperově dílu vracel. Připomeňme inscenace Jindřicha Honzla (Hadrián z Řimsů ), Emila Františka Buriana (Každý něco pro vlast) nebo film Alfréda Radoka Divotvorný klobouk. Na základě komedie Veselohra na mostě napsal stejnojmennou operu Bohuslav Martinů. Sluší se připomenout, že toto dílo vzniklo v roce 1935 na objednávku tehdejšího Československého rozhlasu.

Rozhlasové hry