Zmoudření Dona Quijota (1957)

Přidal: Přemek |

Únor 2, 2010

Viktor Dyk. Tragédie. Rozhlasová úprava Věra Ptáčková. Hudba Oldřich Letfus, řídí autor. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Don Quijote (Ladislav Boháč), Sancho Panza (Antonín Zíb), hospodyně (Jaroslava Vacková), neť (Viola Zinková), farář (Vladimír Majer), magister Samson Carrasco (Karel Houska), Dulcinea (Eva Svobodová), otec Pedro (František Hanus), Amidas (Otakar Brousek I.), Dolores (Vlasta Chramostová), místokrál (Felix le Breux), jeho choť (Julie Charvátová), don Antonio Moreno (Erik Zámiš), 1. hlasatel (Vladimír Čech), 2. hlasatel (Milan Friedl) a další.

Natočeno 1957. Premiéra 29. 12. 1957 (Praha I – Praha III, 20:00 h.; 116 min.). Obnovená premiéra 6. 3. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 16:00 h.). Ukázka in Benefice pro Antonína Zíba (1994).

Lit.: Zajíček, Karel: Pozoruhodná rozhlasová relace. In Host do domu 2/1958, s. 93 (recenze).

Lit.: Ptáček, Jaromír (ed.): Nedělní divadelní večery. Cyklus slavných činoher a oper 1957-1958. Praha: Československý rozhlas, 189 s.

Hnilička, Přemysl: Dva návraty – do minulosti a současnosti. In Týdeník Rozhlas 15/2010 (recenze). – Cit.: Stanice Vltava uvedla v prvním březnovém víkendu obnovenou premiéru Dykova dramatu Zmoudření Dona Quijota, které v roce 1957 nastudoval Miloslav Jareš. Už v dobové recenzi se hovořilo o „pozoruhodné rozhlasové relaci“ – a i dnes můžeme psát podobně. Je pravda, že nahrávka už je (nejen) technicky poněkud omšelá a výkon Ladislava Boháče notně patetický; je to ale patos upřímný a pravdivý, odpovídající plně záměru ukázat střet snílkovského světa se světem realistickým, který přistřihuje vše kolem sebe podle svého nevelkého rozhledu. Oč je Boháčův Quijote patetičtější v celé hře, o to je působivější v tragickém závěru, v němž odhazuje rytířské snění a přijímá malý, přízemní svět – v němž však nedokáže žít. Vedle Ladislava Boháče tato hra připomněla zapomenutého, avšak skvělého rozhlasového herce Antonína Zíba v roli rozšafného Sancho Panzy nebo Františka Hanuse jako chtivého otce Pedra. Je dobře, že Český rozhlas umožňuje takovéto návraty ke svým kořenům; byť poslech vyžaduje trpělivost, výsledkem je – stejně jako u starých vín – dlouhá, příjemná vzpomínka.

Rozhlasové hry