Způsoby mých bližních (1969)

Přidal: Přemek |

Únor 8, 2010

Jiří Klobouk. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudoval SR (Saarský rozhlas) v roce 1969.

Lit.: Exner, Milan: Zaslechnout barvy světa. In Rozhlasové hry I. Luhačovice: Ateliér IM, 1996 (doslov). – Cit.: „…Rozhlasová hra je uměleckým útvarem, který má vzhledem k jiným dramatickým formám svá omezení i přednosti. Vcelku ji lze (jako čistý řečový útvar) bez větších problému převést na jeviště i na filmový pás.
Sama ovšem neumí sdělit všechno: to si uvědomíme tam, kde se (např. ve filmu) stává předmětem zobrazení ticho! Ani mlčení není (jen) absence řeči… Má svůj význam a smysl: proto si umíme představit hraný film, v jehož průběhu se jen koná a mlčí… I audiální drama má ovšem svou jen těžko převoditelnou zvláštnost: může se odehrávat v absolutní tmě! Samozřejmě, že o tmě lze i vyprávět… Vyprávět tmu však dokáže jen rozhlasová hra. Taková situaci vládne v Erupci.
Všimněte si, jak nás Jiří Klobouk láká do tmy… To není náhoda: vyplývá to z podstaty rozhlasového média! Neprůhlednost nevládne jen ve zmíněné hře, jejíž děj se celý odehrává v temné jeskyni… Představuje významový úběžník i jinde. Jeskyně výrazně ovlivnila také osudy postav ve hře Způsoby mých bližních.
Mohli bychom říci, že ze tmy vyšly a do tmy směřují! Napsal-li někdo v 60. letech osudovou tragédii, kde láska, smrt a nenávist mají svou původní sílu, byl to Jiří Klobouk. Politické pozadí viny je tu spíše naznačeno, ztrácí se v šeru. Také je to důvod, proč se Kloboukova hra dá číst i dnes: politická odpovědnost představuje problém nadčasový! „