Erupce (1968)

Přidal: Přemek |

Únor 8, 2010

Jiří Klobouk. Původní rozhlasová hra. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: žena (Slávka Budínová), muž (Petr Haničinec), děti (členové DRDS), Montiová, herečka (Lída Vostrčilová), Quick, generál (Josef Gruss), Monke, výherce (Milan Neděla), Quicková (P. Drmlová).

Natočeno 1968. Premiéra 21. 12. 1968 (Třetí program, 23:00 – 23:52 h.). Smazáno, v roce 1994 natočen remake.

Lit.: Strejčková, Jaroslava: Jiří Klobouk – Erupce. In Československý rozhlas 51/1968, s. 15 (anotace). – Cit.: … Na půdorysu neobvyklé, ale jasné situace (žena s dvěma dětmi zůstane odříznuta od světa v podzemních chodbách jakéhosi bunkru na mořském pobřeží a setká se tu s neznámým mužem) staví Klobouk konkrétní a přece odtažitý obraz ubohého civilizovaného světa, v němž lidské vztahy degradovaly k primitivním formám. Obraz má pesimistický přísvit – zkáza takového světa je pravděpodobná, avšak zkáza lidského života nikoliv.

Lit.: Exner, Milan: Poznámky na okraj rozhlasových her Jiřího Klobouka. In Jiří Klobouk: Rozhlasové hry I. Zlín: Ateliér IM, 1996 (článek). – Cit.: … Rozhlasová hra je uměleckým útvarem, který má vzhledem k jiným dramatickým formám svá omezení i přednosti. Vcelku ji lze (jako čistý řečový útvar) bez větších problému převést na jeviště i na filmový pás.
Sama ovšem neumí sdělit všechno: to si uvědomíme tam, kde se (např. ve filmu) stává předmětem zobrazení ticho! Ani mlčení není (jen) absence řeči… Má svůj význam a smysl: proto si umíme představit hraný film, v jehož průběhu se jen koná a mlčí… I audiální drama má ovšem svou jen těžko převoditelnou zvláštnost: může se odehrávat v absolutní tmě! Samozřejmě, že o tmě lze i vyprávět… Vyprávět tmu však dokáže jen rozhlasová hra. Taková situaci vládne v Erupci.
Všimněte si, jak nás Jiří Klobouk láká do tmy… To není náhoda: vyplývá to z podstaty rozhlasového média! Neprůhlednost nevládne jen ve zmíněné hře, jejíž děj se celý odehrává v temné jeskyni… Představuje významový úběžník i jinde. Jeskyně výrazně ovlivnila také osudy postav ve hře Způsoby mých bližních.
Mohli bychom říci, že ze tmy vyšly a do tmy směřují! Napsal-li někdo v 60. letech osudovou tragédii, kde láska, smrt a nenávist mají svou původní sílu, byl to Jiří Klobouk. Politické pozadí viny je tu spíše naznačeno, ztrácí se v šeru. Také je to důvod, proč se Kloboukova hra dá číst i dnes: politická odpovědnost představuje problém nadčasový!…

Rozhlasové hry