Ulička odvahy (1970)

Přidal: ixi |

Únor 9, 2010

Jiří Mahen. Prajednoduchá komedie. Hudba Jaromír Dlouhý. Technická spolupráce Bohumil Fiala a Marie Majerová. Asistentka režie Eva Pryclová. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Hora (Oldřich Vykypěl), Pilát (Rudolf Chromek), Koníček (Jiří Tomek), Lojzička (Eva Hradilová), Míla (Dagmar Pistorová), pán s cylindrem (Zlatomír Vacek), pán s měkkým kloboukem (Rudolf Jurda) a student (Jaroslav Kuneš).

Nastudovalo Brno v roce 1970. Premiéra 25. 12. 1970 (Praha, 17:06 – 18:05 h.; 56 min.).

Obnovená premiéra 20. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 56 min.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 11. 12. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 56 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

fk - Koncem roku. In Tvorba 1971-01 (6. 1. 1971, s. 18) Lit.: fk – Koncem roku. In Tvorba 1/1971 (6. 1. 1971), s. 18 (recenze).

Lit.: Horoščák, Marek: Jiří Mahen: Ulička Odvahy. Prajednoduchá komedie o třech aktech. In web ČRo 3 Vltava, 20. prosinec 2020 (článek). – Cit.: V bytě na konci jedné pražské uličky bydlí úředník Hora a jeho sestra Lojzička, o jejíž srdce se uchází hned několik nápadníků. Prostá dějová linka konverzační veselohry Jiřího Mahena se točí právě kolem několika komických setkání s těmito pány. (…)

„Prajednoduchou komedii o třech aktech“ Ulička odvahy napsal Jiří Mahen v roce 1916. Touto lehkou hříčkou si chtěl odpočinout od chmurné reality v době, kdy mu hrozilo, že bude povolán na frontu. Později na dobu vzniku hry vzpomínal takto: „To bylo kdysi za války, kdy se chtělo jít z přítmí všem někam do idyly, kde by se lidsky dobře dýchalo.“

Rozhlasové zpracování vzniklo pod režijním vedením Olgy Zezulové v brněnském studiu v roce 1970. Dobová kritika k inscenaci uvedla: „Z Brna přišel dárek v podobě nového nastudování Mahenovy Uličky odvahy. Je to komedie sice jednoduchá, ale milá v autorově zaujetí pro zvolenou anekdotu a pozoruhodná postavou studenta šrámkovského ražení, z jehož generace se později zrodil Čapkův Loupežník. Olga Zezulová vzdala režií hold i památce svého otce Rudolfa Waltra, který tuto hru vícekrát uvedl a prosazoval ji i proti brněnské kritice, Mahenovi kdysi nepřátelské. Zejména Eva Hradilová a Zlatomír Vacek dovedli hlasovými prostředky navodit plastický dojem.“

Rozhlasové hry