Krásný nový svět (2002)
Aldous Huxley. Varovná vize totálně zregulovaného a dehumanizovaného světa. Překlad Josef Kostohryz a Stanislav Berounský. Syntetická hudba Eduard Spáčil. Produkce Vlasta Dišingerová. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský. Dramatizace a režie Miroslav Buriánek. Scénická hudba Eduard Spáčil. Dramaturg Pavel Minks.
Účinkují Andrea Černá, Martin Stránský, Rudolf Kutílek, Klára Kovaříková, Viktor Vrabec, Pavel Kikinčuk, Lucie Černá-Šternerová, Josef Nechutný, Inka Brendlová, René Přibil, Jakub Zindulka, Bronislav Kotiš, Tomáš Šolc, Jindřich Kout a Lenka Krejčíková.
Nastudovala Plzeň. Premiéra 25. 6. 2002 (Vltava, 21:30 – 22:25 h.; 51 min.). Repríza 28. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Lit.: Němec, Ivan: Dramatický experiment zůstal jen výtažkem románu. In. Týdeník Rozhlas, 15. 7. 2002, roč. 12, č. 30, s. 16 (recenze rozhlasové hry M. Buriánka Krásný nový svět).
Pozn.: Anglický prozaik Aldous Huxley (1894-1963) je autorem sarkasticky laděných románů, ve kterých zužitkoval široké znalosti řady vědních oborů. Hned prvními prózami se zařadil mezi autory literatury deziluze. Dodnes je znám především románovou antiutopií Brave New World (z roku 1932). Název je ironicky použitým citátem ze Shakespearovy hry Bouře a v českém překladu je próza označena titulem Konec civilizace. Přesnějším by však byl titul Krásný nový svět.
Román je sarkastickou vizí světa, ve kterém se lidé rodí v obrovských inkubátorech. Ty vyprodukují tolik obyvatel, kolik je třeba. Takto zrozený člověk je předem fyzicky i mentálně odsouzen do role pouhého kolečka v zajeté mašinérii. Rodina mizí, neexistuje, a s ní mizí i všechny emocionální lidské vazby. Jakýkoliv cit je nahrazen ryze účelovou, chladně rozumovou, vědeckou analýzou. Pozitivní vztah ke společnosti je v člověku navozován somou – drogou, která poskytuje útěchu, zapomnění, rozptýlení i únik ze skutečnosti. Soma je droga, která uměle navozeným pocitem štěstí brání lidem uvědomit si nejen zoufalý nedostatek svobody, ale přemýšlet vůbec.
Krásný nový svět je děsivě ironickou a varovnou vizí dokonale zregulovaného, naprosto dehumanizovaného, zracionalizovaného a zmechanizovaného totalitního světa. Vše, co se takovému světu vymyká, je považováno za nebezpečné, divošské, barbarské, necivilizované, a je odsouzeno k životu v rezervacích za ostnatým drátem. (anotace)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Překlad Josef Kostohryz a Stanislav Berounský. Syntetická hudba Eduard Spáčil. Produkce Vlasta Dišingerová. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský.
Lit.: Němec, Ivan: Dramatický experiment zůstal jen výtažkem románu. In. Týdeník Rozhlas, 15. 7. 2002, roč. 12, č. 30, s. 16 (recenze rozhlasové hry M. Buriánka Krásný nový svět).