Člověk z půdy (1965, 1989, 1996)

Přidal: Přemek |

Duben 12, 2006

Jiří Suchý. Hudba Jiří Šlitr. Orchestr Semaforu řídí Ferdinand Havlík. Hudební režie M. Smékal. Sleeve-note Miloš Kopecký, Jiří Suchý, Miroslav Horníček, František Filipovský, 1989. Zvuková režie a sestřih Jindřich Michalík, 1996. Grafická úprava Karel Vilgus, 1996. Režie Jiří Hesoun.

Osoby a obsazení: Antonín Sommer, spisovatel (Miroslav Horníček), Malý lord (Jiří Suchý), Martina (Marie Poslušná), Petr (René Gabzdyl), Hedvika (Renata Tůmová). Dále účinkují A. Hrůza, Milan Drobný, Jaromír Mayer, Vladimír Hrabánek.

Natočeno 1965. Premiéra 1. 1. 1966 (Československo 1, 19:55 – 21:00 h.). Repríza 5. 2. 1966 (Praha, 20:30 – 22:10 h.); 6. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) k 100. výročí narození Miroslava Horníčka v cyklu Současná hra ; 10. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) k 100. výročí narození Miroslava Horníčka.

Vydal Supraphon v roce 1989 (1 LP, 11 0781- 1 801). Vydalo vydavatelství Primus a Klokočí v roce 1996 v edici To všechno odnes čas? (1 CD, V1 0021-2 601, 64:01).

Pozn.: Divadelní premiéra 30. října 1959 v divadle Ve Smečkách.

Pozn. 2: Primus jako režiséry uvádí Václava Lohniského, Jiřího Němečka a Jiřího Vrbu.

Lit.: Gojda, Petr: Jiří Suchý: Člověk z půdy. In web ČRo 3 Vltava, 6. listopad 2018 (článek). – Cit.: Unikátní nahrávka z rozhlasového archivu, v níž uslyšíte vedle Jiřího Suchého také Miroslava Horníčka, Reného Gabzdyla nebo Janu Poslušnou. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Jiří Šlitr se zapsal do dějin naší divadelní kultury nejen jako autor chytlavých melodií písniček, které se – neodmyslitelně spojené s texty Jiřího Suchého – staly evergreeny a poslouchá je již několikátá generace.

Uplatnil se i jako herec osobitého komického talentu. Šlitr stál u zrodu legendárního divadla Semafor a jako hudební skladatel se podílel na jeho první inscenaci Člověk z půdy, jíž divadlo zahájilo v roce 1959 svou činnost.

Inscenaci natočil v roce 1965 za účasti diváků Československý rozhlas ve zkrácené verzi Jiřího Suchého a Milana Schulze.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Jiřímu Šlitrovi k devadesátinám. In Týdeník Rozhlas 7/2014, s. 11 (článek). – Cit.: Před devadesáti lety se narodil hudební skladatel, klavírista, zpěvák a příležitostný herec Jiří Šlitr (15. února 1924 – 26. prosince 1969). Již během gymnaziálních studií se věnoval moderní hudbě – spoluzakládal Rychnovský dixieland, z jehož činnosti existuje dokonce i dochovaná amatérská nahrávka. Ačkoliv vystudoval Právnickou fakultu UK, hudbě dal nakonec přednost. V roce 1958 účinkoval na mezinárodním Expu 1958, a to dokonce v šesti provedeních – pomocí Laterny Magiky byl jediný Šlitr „namnožen“ v šestičlenný dixieland…

Člověk z půdy nastartoval společnou tvůrčí kariéru dvojice Suchý–Šlitr. Hru nyní uvádí Vltava u příležitosti nedožitých devadesátin Jiřího Šlitra.

Největší popularitu mu však zajistilo Divadlo Semafor. A mohl za to Miroslav Horníček. Ten totiž klavírního virtuosa Jiřího Šlitra, který po vzoru Jaroslava Ježka uměl vytvářet nekonečně mnoho vtipných variací na lidové písně i dobové šlágry, seznámil se začínajícím textařem Jiřím Suchým. Jejich první společné písně bylo možno slyšet v neustále vyprodaném klubu Reduta (není divu, právě zde v druhé polovině padesátých let snad poprvé zazněly tóny rokenrolu).

Jejich prvním společným projektem v Divadle Semafor byl Člověk z půdy (premiéra 1959), jehož rozhlasový záznam z roku 1963 (!) nyní stanice Vltava (sobota 15. února, 14.00) uvádí jako poctu Jiřímu Šlitrovi (Jiřímu Šlitrovi je na Vltavě věnovaný i Páteční večer 14. února ve 20.00). Děj komedie je z dnešního pohledu stejně naivní a podporující dobu jako většina tehdejších filmů. Popisuje osamělý život od tepající reality odtrženého spisovatele Antonína Sommera (Miroslav Horníček). Proti němu stojí „horoucí mládí“ (Petr – René Gabzdyl, Martina – Marie Poslušná) i jeho vlastní románová postava (Malý lord – Jiří Suchý). Přes určitou naivnost námětu hry však byl Člověk z půdy událostí sezony, diváci zkrátka vycítili, že je „cosi“ ve vzduchu. Mezi premiérovými diváky byl i Jan Werich či Oldřich Nový.

Hra Člověk z půdy nastartovala společnou tvůrčí kariéru Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Trvala celých – či spíše pouhých? – deset let, během nichž vznikly pozoruhodné inscenace, ale především písně. Ty zcela ovládly mladou generaci a i Československý rozhlas, který – po delším skřípání zubů a odmítání – hrál písně S+Š snad každý den. Tvorba Divadla Semafor se stala vedle tvorby Jiřího Voskovce a Jana Wericha jedním z nejdůležitějších mezníků v historii českého divadla i pop-music.

Vynikající hudební kariéru přervala až Šlitrova tragická smrt. Ve sborníku Měli jsme ho rádi z roku 1970 na něj zavzpomínal i Jan Werich: „A já sám mám od něho obrázek, který jsem dostal poštou loni k Vánocům. Bylo to den po tom, kdy jsem se dozvěděl, že Šlitr umřel. Otevíral jsem vánoční poštu a mezi ní jsem našel od Šlitra obrázek takového vousatého pána v buřince, vousy mu jdou až na podlahu, sedí na kanapíčku, a pod tím bylo napsáno a stále je napsáno: Všecko nejlepší, pane Wérich. Šlitr. A to už tady nebyl, když jsem tohle otvíral. Bylo mně moc smutno, protože jsem byl na Šlitra fanda, když hrál, tak jsem se mu vždycky smál, tomu jeho nehybnému obličeji.“