Krásná Helena (1954)
Jacques Offenbach. Klasická opereta. Libreto Henri Meilhac a Ludovic Halévy. Překlad a rozhlasová úpraval Jiří Aplt. Zpívá Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Jiří Pinkas. Hraje Pražský rozhlasový orchestr, řídí Vlastislav Antonín Vipler. Režie Hanuš Thein.
Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: Helena, královna Sparty (Milada Šubrtová / mluví: Jiřina Petrovická), Paris, syn krále Priama (Ivo Žídek), Kalchas, augur boha Jupitera (Jaroslav Horáček / mluví: Otomar Korbelář), Philocom, sluha Kalchasův (Bohumil Bezouška), Meneláos, král Sparty (František Voborský), Agamemnon, král králů (Jiří Joran), Achilleus, král Ftiotidy (Antonín Votava), Ajax První, král salaminský (Rudolf Vonásek), Ajax Druhý, král lokrijský (Karel Berman), Orestés, syn krále Agamemnona (Jára Pospíšil), dále účinkují: Nina Ninon, Ilona Hodačová, Valerie Vašáková.
Natočeno 1954 (113 min.) .
Pozn.:
Příběh komické zpěvohry Krásná Helena se odehrává v dobách mytologických ve Spartě a Argolidě, krátce před Trojskou válkou. Žena spartského krále Meneláa Helena se zamiluje do trojského prince Parida, opustí svoji dceru i manžela a vydá se s milencem za novým dobrodružství v bájné Tróji. Paris získal nejkrásnější ženu světa, jejímž otcem byl samotný Zeus, na základě soutěže krásy mezi Hérou, Pallas Athénou a Afroditou, kdy zlaté jablko ze zahrady hesperidek přiřkl na hoéře Idě „té nejkrásnější“. Byla jí bohyně lásky a ta svými kouzly Helenu obměkčila. Vehnala přitom do desetileté šarvátky tisíce chrabrých Achájců a nechala zničit výstavnou Tróju v Malé Asii. To vše je základem příběhu, který je satiricky zpracován se řadou dobových narážek na arogantní politiku Napolena III. a situaci Druhého císařství ve Francii poloviny šedesátých let 19. století. Do dnešní dnů však stále zůstává platné heslo: cherche la femme – za vším hledej ženu.
Otcem slavného francouzského operetního skladatele Jacquesa Offenbacha, který mj. zkomponoval Hoffmannovy povídky, Orfea v podsvětí, Modrovouse, Velkovévodkyni z Gérolsteinu a Pařížský život, byl Isaac Juda Eberst z Offenbachu. Usadil se v Kolíně nad Rýnem-Dutzu. Byl učitelem zpěvu a hry na kytaru, flétnu a housle. Jacques byl sedmým z deseti dětí. Otec ho naučil hrát na housle a violoncello. Od 14 let žil sám v Paříži, kde se stal žákem tamní proslulé konzervatoře. Offenbach hrál nejdříve na violoncello v různých operních orchestrech v Paříži.
V salónech a ve vznešené společnosti předváděl své vlastní operní fantazie. Jeho smysl pro hudební klaunství se nejdříve projevil v hudebních parodiích na Šest Lafontainových bajek a v komických dvojzpěvech. Zde vznikly ironicko-cynické zárodky jeho operet, s nimiž udělal v době Druhého císařství neuvěřitelnou kariéru. První úspěchy se dostavily na konci padesátých let 19. století v Bouffes Parisiens, malém divadle na Elysejských polích, kde byl Offenbach ředitelem, skladatelem a dirigentem současně. Dobové satiry, kterou je i Krásná Helena, zaznamenaly obrovský úspěch a Offenbach se brzy musel přestěhovat do většího divadla.
Jeho výlety jak do světa komické opery (Barkouf), tak do oblasti prokomponované romantické opery (Rýnské víly) se však s úspěchem nesetkaly. Offenbachovo publikum chtělo operety. Zhroucení druhého císařství po Pruské-francouzské válce přivedlo Offenbacha do finančních nesnází. Z existenčních důvodů podnikl v roce 1875 turné po Spojených státech amerických. Svého největšího skladatelského úspěchu – uvedení opery Hoffmannovy povídky v únoru 1881 se už nedožil. Zemřel 5. října 1880 v Paříži.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Příběh komické zpěvohry Krásná Helena se odehrává v dobách mytologických ve Spartě a Argolidě, krátce před Trojskou válkou. Žena spartského krále Meneláa Helena se zamiluje do trojského prince Parida, opustí svoji dceru i manžela a vydá se s milencem za novým dobrodružství v bájné Tróji. Paris získal nejkrásnější ženu světa, jejímž otcem byl samotný Zeus, na základě soutěže krásy mezi Hérou, Pallas Athénou a Afroditou, kdy zlaté jablko ze zahrady hesperidek přiřkl na hoéře Idě „té nejkrásnější“. Byla jí bohyně lásky a ta svými kouzly Helenu obměkčila. Vehnala přitom do desetileté šarvátky tisíce chrabrých Achájců a nechala zničit výstavnou Tróju v Malé Asii. To vše je základem příběhu, který je satiricky zpracován se řadou dobových narážek na arogantní politiku Napolena III. a situaci Druhého císařství ve Francii poloviny šedesátých let 19. století. Do dnešní dnů však stále zůstává platné heslo: cherche la femme – za vším hledej ženu.
Otcem slavného francouzského operetního skladatele Jacquesa Offenbacha, který mj. zkomponoval Hoffmannovy povídky, Orfea v podsvětí, Modrovouse, Velkovévodkyni z Gérolsteinu a Pařížský život, byl Isaac Juda Eberst z Offenbachu. Usadil se v Kolíně nad Rýnem-Dutzu. Byl učitelem zpěvu a hry na kytaru, flétnu a housle. Jacques byl sedmým z deseti dětí. Otec ho naučil hrát na housle a violoncello. Od 14 let žil sám v Paříži, kde se stal žákem tamní proslulé konzervatoře. Offenbach hrál nejdříve na violoncello v různých operních orchestrech v Paříži.
V salónech a ve vznešené společnosti předváděl své vlastní operní fantazie. Jeho smysl pro hudební klaunství se nejdříve projevil v hudebních parodiích na Šest Lafontainových bajek a v komických dvojzpěvech. Zde vznikly ironicko-cynické zárodky jeho operet, s nimiž udělal v době Druhého císařství neuvěřitelnou kariéru. První úspěchy se dostavily na konci padesátých let 19. století v Bouffes Parisiens, malém divadle na Elysejských polích, kde byl Offenbach ředitelem, skladatelem a dirigentem současně. Dobové satiry, kterou je i Krásná Helena, zaznamenaly obrovský úspěch a Offenbach se brzy musel přestěhovat do většího divadla.
Jeho výlety jak do světa komické opery (Barkouf), tak do oblasti prokomponované romantické opery (Rýnské víly) se však s úspěchem nesetkaly. Offenbachovo publikum chtělo operety. Zhroucení druhého císařství po Pruské-francouzské válce přivedlo Offenbacha do finančních nesnází. Z existenčních důvodů podnikl v roce 1875 turné po Spojených státech amerických. Svého největšího skladatelského úspěchu – uvedení opery Hoffmannovy povídky v únoru 1881 se už nedožil. Zemřel 5. října 1880 v Paříži.