Rozhlasová hra (1991)

Přidal: Přemek |

Srpen 17, 2005

Peter Handke. Rozhlasová hra na téma zneužívání moci. Krutý výslech, během kterého je trýzněna i samotná řeč a jehož tématem jsou nejrůznější podoby manipulace. Přeložil Miloš Kadlec. Scénická hudba Petr Mandel. Dramaturg Pavel Minks. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Tazatel (Petr Pelzer), Tázaný (Jiří Ornest), Dotazovatel A (Ilja Prachař), Dotazovatel B (Josef Vinklář), Dotazovatel C (Jaroslav Kepka), Dotazovatel D (Petr Čepek) a Dotazovatel E (František Švihlík).

Natočeno v roce 1991 (43 min). Repríza 14. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h).

Lit.: anonym: Peter Handke: Rozhlasová hra. In web ČRo 3 Vltava, březen 2017 (článek). – Cit.: Krutý výslech, během kterého je trýzněna i samotná řeč a jehož tématem jsou nejrůznější podoby manipulace. Rakouský rok na Vltavě pokračuje experimentální hrou s výtečným hereckým obsazením.

Jak vynalézavá dokáže být byrokratická moc v trýznění člověka, když ho předtím zbavila jeho individuality a práv, ukazuje experimentální Rozhlasová hra rakouského dramatika Petera Handkeho. Autor ji napsal v roce 1968, v Českém rozhlase však mohla být natočena až v roce 1991. Není divu, krutý výslech hlavního hrdiny, který netuší, čeho se vlastně dopustil a co chtějí jeho trýznitelé slyšet, mohl nežádoucím způsobem připomínat praktiky, které proti neposlušným občanům uplatňoval komunistický režim.

Peter Handke (*1942), rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel se proslavil už svou ranou novelou Úzkost brankáře při penaltě (Die Angst des Tormanns beim Elfmeter, 1970). Z jeho dalších četných próz patří k nejoceňovanějším Nežádané neštěstí (Wunschloses Unglück, 1972) a Zvláštní žena (Die linkshändige Frau, 1976). Jako dramatik proslul dnes už klasickým textem s názvem Spílání publiku (Publikumsbeschimpfung, 1966), do filmové historie se zapsal spoluprací s režisérem Wimem Wendersem, zejména jako spoluscenárista snímku Nebe nad berlínem. Do českého prostředí začalo jeho dílo významně pronikat až po roce 1989. Peter Handke byl několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, je nositelem prestižní Ceny Franze Kafky (2009) a Mezinárodní Ibsenovy ceny (2014).

Vedle fyzického násilí se skupina vyslýchajících snaží zlomit psychiku vyslýchaného pomocí nepřetržitého verbálního tlaku. Řeč se z prostředku dorozumění stává mučícím nástrojem, slouží k zastrašování, zmatení a naprostému vyčerpání oběti. I proto nejspíš vyšetřovatelé vystupují jako mnohohlasá skupina, která se nikdy neunaví, zatímco vyslýchaný proti nim stojí sám a po celou dobu vazby je držen v izolaci.

Rozhlasová hra (Das Hörspiel) je prvním Handkeho dramatickým textem napsaným pro rozhlas. Východisko pro ni našel Handke v jedné pasáži svého románu Der Hausierer z roku 1967. Rozhlasová hra tak spadá do období Handkeho experimentování s jazykem, autor sám ji charakterizoval jako „hru otázky a odpovědi“. Z nich Handke vytváří zdánlivé dialogy, které nevedou k vzájemnému porozumění.

Rozhlasové hry