Sokratova poslední noc (1992)
Stefan Canev. Překlad Alena Maxová. Rozhlasová úprava a režie Ivan Chrz. Hudební improvizace Martin Čech. Dramaturg Pavel Minks.
Osoby a obsazení: žalářník, později Sokrates (Luděk Munzar), Sokrates, později žalářník (Rudolf Hrušínský st.), Xantipa (Jiřina Jirásková) a Hlas (Karel Pospíšil).
Natočeno v roce 1992 (82 min.). Repríza 29. 1. 2005 (ČRo 3 Vltava, 14 hodin) v cyklu Rozhlasové jeviště; 23. 7. 2006 ČRo 2 Praha, 20:30 h.), 20. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).
Pozn.: Rudolfa Hrušínského v roli filosofa Sokrata a Jiřinu Jiráskovou jako jeho ženu Xantypu uslyšíte ve hře Sokratova poslední noc. Děj hry se odehrává během jediné noci v roce 339 před naším letopočtem ve vězení, v němž slavný filosof čeká na smrt.
Ve vlasti Canev dříve proslul především jako básník a dramatik; jako dramaturg pak výrazně ovlivnil profil Divadla Sofia. S jeho záměrně nelíbivými verši se mohl seznámit i český čtenář v básnických antologiích Mladá řeka (1979), Bulharská poezie 20. století (1983) a Most (1996). Z dramat u nás v překladu Miloše Vojty vyšel Život – to jsou dvě ženy (1986). Hojně v zahraničí překládaný a hraný autor ještě zvlášť pro anglickou scénu napsal hru Paranoia (1991), kterou uvádělo Royal Court Theatre.
Lit.: -pm-: Sokratova poslední noc. In Týdeník Rozhlas, 1997 (anotace).
Lit.: Kácha, Pavel: Rozhlasová hra: Stefan Canev: Sokratova poslední noc – 23.7. In web ČRo 2 Praha, červenec 2006 (anotace). – Cit.: Rudolfa Hrušínského v roli filosofa Sokrata a Jiřinu Jiráskovou jako jeho ženu Xantypu uslyšíte ve hře Sokratova poslední noc. Děj hry se odehrává během jediné noci v roce 339 před naším letopočtem ve vězení, v němž slavný filosof čeká na smrt. Hru bulharského autora Stefana Caneva uvádí Český rozhlas 2 – Praha v neděli ve 20:30 hodin.
Lit.: anonym: Stefan Canev: Sokratova poslední noc. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (anotace). – Cit.: Je noc roku 399 před Kristem a řecký filozof Sokrates čeká v aténském vězení na svou číši bolehlavu. Athénský lidový soud, který filozofa vyšetřoval pro podezření z bezbožnosti a kažení athénské mládeže, dal odsouzenci na výběr mezi vyhnanstvím a smrtí. Než zakokrhají kohouti vede Sokrates se svým žalářníkem dlouhý hovor nejen o Athénách a jejich lidu, ale také o filozofii a ceně svobody.
Hra bulharského dramatika Stefana Caneva potvrzuje Sokratovo přesvědčení, že svoboda člověka se zakládá především na svobodě vnitřní.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Včera, vlastně již předevčírem v neděli dávali znovu tuto hru na Čr 2, nahrával jsem si ji, po letech – měl jsem ji jen druhou půlku, ale stala se mi taková věc, že bouřka u nás vyhodila proud a mě se nahrávka nepodařila. nenašel by se někdo kdo by mi tuto hru, třeba i výměnou za jinou poskytnul. Děkuji. VáclaF