Nikdo není vinen (1997, 2016)

Přidal: Přemek |

Květen 24, 2006

Eduard Fiker. Dramatizace Josef Hlavnička. Stereoscénář Ladislav Reich. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: inženýr Ivan Karas (Ivan Trojan), Josef Plačík, kasař (Jiří Čapka), inspektor Čadek (Jiří Holý), Máňa Plačíkova (Zuzana Bydžovská), Lojza Platnýř, člen kasařské party (Miroslav Táborský), Halnák, obchodník s automobily, Karasův švagr (František Němec), bába modlářka (Luba Skořepová), inspektor (Zdeněk Žák), strážník (Ladislav Trojan), inženýr (Jaroslav Someš), Frynta (Radan Rusev), Káranec (Jan Szymik,) Tonda (Martin Velda), Vincek (Jiří Knot), muž (Vladimír Marek), služebná (Lída Engelová), vypravěč (Josef Červinka), ???? (Lilian Malkinová).

Natočeno 1997. Premiéra 21. 2. 1997 (Praha, 10.30 – 11.43 h.). Repríza 30. 10. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydal Radioservis, březen 2016 (1 CD; CR0865-2; EAN 8590236086524).

Obsah CD: 1. Svědek (20:45) – 2. Loupež (11:53) – 3. Výslech (16:12) – 4. Přiznání (16:23).

Pozn.: Nikdo není vinen (1941) je kriminální román z periferního prostředí předválečné Prahy. Obchodní zástupce, který zbankrotoval a zůstal zcela bez prostředků, dorazí do Prahy, aby požádal o pomoc v rodině své sestry. Jeho švagr ho však tvrdě odmítne a tím ho vlastně vydá do rukou vůdci lupičské bandy…

Román přesvědčivě líčí motivaci, provedení a následky zločinu a čtenáře vede k zamyšlení nad tím, kdo je vlastně vinen.

Eduard Fiker (1902–1961) se narodil v Praze jako syn učitele, po studiích na vinohradské reálce absolvoval několik semestrů na pražské technice, poté na rok odešel do Anglie. Po návratu rukoval na vojnu a po skončení vojenské služby se uchytil jako houslista v orchestru divadla Rokoko a později ve Velké operetě. V roce 1933 vydal svůj první román a následovaly desítky detektivek, dobrodružných a humoristických románů. V roce 1936 se oženil s herečkou Lolou Innemannovou. O dva roky později nastoupil do nakladatelství Melantrich jako redaktor magazínu Rozruch. Po válce se stal scenáristou Čs. státního filmu, v posledních letech svého života byl spisovatelem na volné noze. Také překládal z angličtiny, napsal čtyři divadelní hry a několik filmových scénářů. Filmy natočené podle jeho scénářů se dodnes často uvádějí v televizi (Krok do tmy, Třináctý revír, Na kolejích čeká vrah a další).

Eduard Fiker patří spolu s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem k zakladatelské generaci české literární detektivky. Mnohé z jeho knih vyšly také v překladech.

Lit.: Macháček, Tomáš: Na rozcestí mezi ctí a mstou. In web Naposlech.cz, 8. 4. 2016 (recenze). – Cit.: Ivan Trojan si v roce 1997 střihl hlavní roli v adaptaci detektivního příběhu Nikdo není vinen od jednoho z neznámějších českých autorů toto žánru. Eduard Fiker stál spolu s Karlem Čapkem na počátku domácí detektivní literatury a do dob první republiky situoval i tuto knihu. Do čeho se jeho hrdina zapletl?

Příběh z okraje společnosti na pražské periferii vypráví o inženýru Ivanu Karasovi, který zkrachoval jako obchodník s automobily. Po splacení dluhů se vydává pěšky z Plzně do Prahy za sestrou a švagrem, aby je požádal o pomoc a zaměstnání. Během své cesty se však v jednom pražském zákoutí stane svědkem hádky dvou mužů a následně jednomu z nich, Josefu Plačkovi, pomůže svým svědectvím na policii. Poté, co Karase švagr tvrdě odmítne, mu Plaček nabídne nocleh a pomoc.Eduard Fiker se v díle Nikdo není vinen rozhodl popsat situaci člověka domnívajícího se, že ze samého dna už hlouběji spadnout nemůže. Díky nepřízni osudu se doposud poctivý Karas dostane do okruhu pražské party zločinců, odkud se zpět do normálního života dostává jen nesnadno. Plaček jej navíc přemlouvá k pomstě, neboť jeho vidění světa se po létech mezi zločinci pokřivilo. Hledání rozdílu mezi tím, kde končí pomoc a začíná svádění na scestí je stěžejním motivem knihy i její rozhlasové dramatizace. Většina detektivek se soustředí jen na provedení zločinu, ne však na motivaci a pohnutky těch, kteří se rozhodli přestoupit zákon. V tomto ohledu se Nikdo není vinen vymyká.Rozhlasová hra stopáží o šest minut přesahující klasickou vysílací hodinku vznikla pod režijním vedením Lídy Engelové, která do role Ivana Karase obsadila tehdy ještě nepříliš známého Ivana Trojana. Tomu podal pomocnou ruku kasař Plaček v podání Jiřího Čapky. Pozornosti posluchačů však jistě neuniknou především výkony Jiřího Holého jako inspektora Čadka a Zuzany Bydžovské v úloze Plačkova věčně nespokojeného děvčete Máni. Ta si na své roli dala opravdu záležet, ačkoliv typickou rozhlasovou interpretkou zdaleka není.Herce samozřejmě doprovází bohatý doprovod hudební koláže a ruchů. Počáteční atmosféru ztichlé periferie se zvuky harmoniky a hvízdáním ostře střídá prudká hádka podkreslená hlukem a křikem. Zvukově je dramatizace stejně bohatá jako na počet prostředí, posluchač se tak alespoň na chvíli přenese například do nevalné hospody, zašlého předměstského domku, luxusní vily i do temných kůlen předměstí, kde se příběh dovrší. Právě tato vypjatá scéna, ve které graduje celý problém toho, kdo je vinen, je skvělou ukázkou práce všech výše zmíněných hereckých osobností.

Nikdo není vinen přichází z vydavatelství Radioservis jako audiokniha, přibližující raná léta české detektivky. Neformální jména postav, poetika starých zašlých hospůdek a pražské galérky, jakou známe z příběhů Hříšných lidí města pražského, se odráží i v tomto díle. Rozhlasová verze pak zcela přirozeně navazuje na obdobná starší díla tohoto žánru, například Vachkovu Zlou minutu od Jiřího Horčičky. A to, že ve srovnání s touto klasikou se ani Nikdo není vinen Lídy Engelové nemá za co stydět, je myslím to nejlepší vysvědčení.

Lit.: Pekárek, Hynek: Klasik české detektivky. In web Týdeník Rozhlas, 28. říjen 2018 (článek). – Cit.: ,,I čtenář detektivky má svůj vkus, třeba se to mnohým nezdá. Není to on, kdo hází všecko, co zavání kriminální beletrií, do jednoho pytle. Naopak. Právě on se naučil detektivce rozumět a ví, co se pro detektivku hodí.“

Žádá, aby byla logická, i když málo pravděpodobná. To, co mnozí zavrhují, totiž smyšlenku, si čtenář detektivky právě naopak cení,“ napsal v roce 1944 Eduard Fiker, autor, který svého čtenáře dobře znal a vždy věděl, co mu nabídnout, aby u něj měl úspěch.

Fiker se počítá spolu s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem k otcům zakladatelům české detektivní školy, která oč méně vyniká akčností a drsnými typy, o to více se jí daří v psychologických drobnokresbách a realistických obrazech nejrůznějších prostředí. Spisovatel, jenž měl původně namířeno na dráhu strojního inženýra, napsal přes osmdesát knih v žánrech zaštítěných lehkou múzou a stal se klasikem zábavné četby u nás.

Fikera přitahovala i nová rozvíjející se média, psal scénáře pro film a byl autorem několika rozhlasových her. I když spolupráce s rozhlasem netrvala dlouho, rozhlas si ho později stejně našel. A tak v Radiotéce najdeme dvě dramatizace Fikerových detektivních románů.
Příběh románu Čichač z roku 1944 ozvláštnil Fiker prvky fantastiky. Hlavním hrdinou je mladý muž Josef Pekárek, který se kvůli zpronevěřenému dědictví podrobí pokusu se zdokonalením lidského čichu. Po transplantaci získá výjimečné čichové schopnosti a stane se detektivem. O experta s unikátní kvalifikací projeví zájem špičky světa spravedlnosti i zločinu. V roce 1991 dramatizaci Čichače nastudoval režisér Jiří Horčička s herci Miroslavem Středou, Jitkou Molavcovou a Luďkem Munzarem v hlavních rolích. Autor scénáře Jan Kolář se evidentně inspiroval dramaturgickými postupy z šedesátých let. Horčička ho realizoval se svou pověstnou energií a originálním stylem, kořeněným tentokrát i jemnou ironií.

Román Nikdo není vinen napsal Fiker v roce 1947, ale děj zasadil do doby předválečné hospodářské krize a zachytil v něm věrně sociální a pražské reálie oné doby. Jistou literární zvláštností je, že v příběhu o obchodníkovi s auty Ivan, jenž přišel o práci a najde nové útočiště na periferii Prahy, se Fiker nepochybně inspiroval známou prvorepublikovou písní Máňa. S trochou nadsázky by se dalo říct, že píseň Gézy Včeličky o proradné dívce „v koženým kabátě“ beletrizoval. Detektivní zápletku využil Fiker k osobitému rozvíjení tématu viny a trestu a detailně zkoumá pohnutky, jež mohou svést člověka na scestí zločinu. Ve vypjatém životním údobí, jež Ivan právě prožívá, je pak hranice, za níž se člověk stává zločincem, až nepříjemně blízko. V režii Lídy Engelové z roku 1997 uslyšíte první velkou rozhlasovou roli Ivana Trojana.