Sólo pro bílého králíka (1991, 2023)

Přidal: Přemek |

Květen 26, 2006

Helena Longinová a Josef Henke. Rozhlasový monolog stárnoucí ženy. Hudba Vladimír Zahradníček. Natáčecí technik Anna Suchánková. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Hudební spolupráce Radislav Nikodém. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Drahuše (Luba Skořepová), vypravěč (Vladimír Fišer).

Natočeno 1991. Premiéra 29. 1. 1992 (Praha, 20.00 – 20.45 h.; 44 min) v cyklu Hra uprostřed týdne. Repríza 25. 8. 2000; 11. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka, červenec 2023 (MP3, CR.ES.2023.217). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Rozhlasový stereofonní monolog stárnoucí ženy. Malé životní zklamání vyvolá vzpomínky na život plný trápení, dřiny, drobných radostí i neuhasínající naděje. (Hra je hereckou příležitostí pro členku ND Lubu Skořepovou).

Lit.: Velíšek, Martin: Helena Longinová: Sólo pro bílého králíka. Dialog s mlčícím partnerem. In web ČRo 3 Vltava, 11. červen 2023 (článek). – Cit.: Luba Skořepová v monodramatu o ženě, která bilancuje svůj dosavadní život, srovnává své notně idealizované první manželství s prozaickým soužitím se stávajícím partnerem. (…)

Ve své divadelní podobě pod názvem Robertovi s láskou měla hra premiéru v květnu 1989 v pražské Viole. Za inscenací stáli také Luba Skořepová a Josef Henke. Ten je i v případě divadelní inscenace (stejně jako u rozhlasové, o tři roky mladší inscenace) uváděn jako spoluautor. Hru v roce 1993 nastudovala i Zdenka Procházková a inscenace v režii Františka Hromady se hrála i ve Vídni. Látku Helena Longinová později zpracovala i prozaicky.

Dětství prožila v jižních Čechách, maturovala na gymnáziu v Jindřichově Hradci. V roce 1950 začala studovat na FF UK germanistiku a češtinu. Po promoci nastoupila jako profesorka němčiny na Jazykovou školu v Praze, kde učila až do roku 1988.

Debutovala relativně pozdě – roku 1981 ve Vlastě. Později přispívala povídkami do periodik Ahoj na sobotu, Rudé právo, Svobodné slovo, Zemědělské noviny, Kmen aj. Spolupracovala též s Československým, resp. Českým rozhlasem – kromě hry Sólo pro bílého králíka napsala také hru Hervé! Ty šílíš! (1997, r. V. Rusko). První prózy Heleny Longinové byly inspirované především zážitky z dětství v jižních Čechách. Od poloviny devadesátých let se Longinová orientovala především na prózu lehčího, čtivějšího zaměření, hojně publikovala v Knihovničce Večerů pod lampou. Někdy používala také pseudonym Viktor Danielovský.