Hlídač (1970)
Charles Dickens. Fantastická povídka o traťovém hlídači. Překlad Emanuel Tilsch. Dramatizace Miroslav Stuchl. Dramaturg Josef Hlavnička. Technická spolupráce Michael Tichý. Režie Alois Kachel.
Osoby a obsazení: profesor (Miloslav Holub), hlídač (Miloš Pavlín), lékař (Osvald Albín), muž (Bedřich Kolliner), strojvůdce (Zdeněk Hradilák).
Připravil Československý rozhlas Ostrava v roce 1970 (29 min.). Repríza 21. 8. 2021 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Lit.: (hu): Charles Dickens: Hlídač. In: Týdeník Rozhlas, 2000, č. 3, s. 6 (anotace). – Cit.: Dílo anglického spisovatele Charlese Dickense, nejznámějšího představitele tzv. viktoriánského románu, je častým předmětem rozhlasově dramatického zpracování. Posluchači si jistě vzpomenou na rozhlasovou podobu Davida Copperfielda, Nadějných vyhlídek, k jedné z nejpopulárnějších četeb na pokračování pak patřily kapitoly z Kroniky Pickwickova klubu.
V repríze, kterou posluchačům nabízí redakce rozhlasových her a dokumentů, představíme však Dickense jako autora poněkud odlišného žánru, nežli jsou rozsáhlé kritickorealistické, humoristické či výrazně sociálně zabarvené romány. V dramatizaci povídky s názvem Hlídač poznáme Dickense jako prozaika s vyhraněným smyslem pro tajemno, jako tvůrce, který dovedl napsat sevřený příběh obdařený všemi rysy příznačnými pro horor. Osud hlídače, pověřeného péčí o železniční signalizační zařízení, se odvííjí na té nejzapadlejší vartě, jakou si umíme představit. Stačí jen naznačit, že podtatnou roli v něm hrají takové rekvizity, jakou jsou světla semaforu, tajemný vjezd do tunelu, předeším však záhadná postava, která se hlídači čas od času zjevuje, a nesporně už tušíte, že se setkáte s příběhem plným záhad, tajemna a snad i děsu – ovšemže onoho typu, který pro zřetelné stopy romantiky můžeme označit za děs v podstatě příjemný.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Lit.: (hu): Charles Dickens: Hlídač. In: Týdeník Rozhlas, 2000, č. 3, s. 6 (anotace). – Cit.: Dílo anglického spisovatele Charlese Dickense, nejznámějšího představitele tzv. viktoriánského románu, je častým předmětem rozhlasově dramatického zpracování. Posluchači si jistě vzpomenou na rozhlasovou podobu Davida Coperfielda, Nadějných vyhlídek, k jedné z nejpopulárnějších četeb na pokračování pak patřily kapitoly z Kroniky Pickwickova klubu.
V repríze, kterou posluchačům nabízí redakce rozhlasových her a dokumentů, představíme však Dickense jako autora poněkud odlišného žánru, nežli jsou rozsáhlé kritickorealistické, humoristické či výrazně sociálně zabarvené romány. V dramatizaci povídky s názvem Hlídač poznáme Dickense jako prozaika s vyhraněným smyslem pro tajemno, jako tvůrce, který dovedl napsat sevřený příběh obdařený všemi rysy příznačnými pro horor. Osud hlídače, pověřeného péčí o železniční signalizační zařízení, se odvííjí na té nejzapadlejší vartě, jakou si umíme představit. Stačí jen naznačit, že podtatnou roli v něm hrají takové rekvizity, jakou jsou světla semaforu, tajemný vjezd do tunelu, předeším však záhadná postava, která se hlídači čas od času zjevuje, a nesporně už tušíte, že se setkáte s příběhem plným záhad, tajemna a snad i děsu – ovšemže onoho typu, který pro zřetelné stopy romantiky můžeme označit za děs v podstatě příjemný.
Překlad Emanuel Tilsch. Dramaturg Josef Hlavnička.