Noc je můj den (1967)

Blues – drama (muzikál) o životních osudech černošské zpěvačky Bessie Smithové. Text Ivo Havlů a Josef Pávek. Hudba Miloš Vacek, řídí Dalibor Brázda. Hraje Smyčcový orchestr Dalibora Brázdy a spoluúčinkuje Sbor Pavla Kühna. Hudební režie Miroslav Juchelka. Dramaturg Jiří Aplt.

Osoby a obsazení: vypravěč (Zdeněk Ornest), vypravěčka (Jaroslava Adamová), konferenciér (Milan Mach), Bessie Blakeová (Jana Břežková / Eva Pilarová), Nelly (Slávka Budínová / Yvetta Simonová), doktor Brown (Luděk Kopřiva), Gordon Stone (Felix Le Breux), Jimmy Hood (Rudolf Pellar), Tony McKay (Soběslav Sejk), Dick (Miloš Zavřel) a zpěvák (Karel Berman).

Natočeno 1967. Premiéra 8. 3. 1968 (Československo 1, 21:45 h.; 57 min). Obnovená premiéra 28. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).

Lit.: Pekárek, Hynek: Noc je můj den – Rozhlasový muzikál o Bessie Smithové. In web ČRo, červenec 2012 (anotace). – Cit.: Jako poslední titul v letní řadě původních rozhlasových muzikálů, které uvádíme v obnovené premiéře, vysíláme blues – drama Noc je můj den. Epizoda ze života bluessové zpěvačky Bessie Smithové inspirovala rozhlasový muzikál, který dnes spíše než prvoplánově vystavěným příběhem zaujme účinkováním Evy Pilarové, Yvetty Simonové a Karla Bermana.

Hra se otevírá koncertem slavné jazzové zpěvačky Bessie Black předčasně ukončeným zákeřným výstřelem z pistole. Zpěvačka je zasažena. Od té chvíle se děj odehrává ve dvou časových rovinách. V té první, probíhající v kauzalitě času sledujeme boj o záchranu zpěvačky, jejíž konec uspíší neochota nemocnice „pro bílé“ poskytnou transfuzi černošce. V té druhé prožívá Bessie v horečnatém snu nejdůležitější okamžiky své kariéry a svého života.

Pro posluchače znalého jazzové historie není těžké v příběhu fiktivní zpěvačky vystopovat jisté shody s životem bluessové legendy Bessie Smithové. Inscenace byla natočena v roce 1968 a pro ty, kdo si tuto dobu idealizují, může být jistým překvapením naivita a míra propagandy, která děj doprovází. Je však dost dobře možné, že pro všechny autory to byla povinná úlitba, aby „něco tak amerického“ jako blues a jazz v hudebně-dramatickém rozhlasovém díle mohlo vůbec zaznít.

Tomu by napovídalo i to, že muzikál byl již před nastudováním v Československém rozhlase s úspěchem uveden v tehdejších spřátelených socialistických zemích, ve východním Německu a Maďarsku. Světovou premiéru měl v březnu 1964 ve Frankfurtu nad Odrou v tamějším Kleistově divadle, kde jeho nastudování inicioval hlavně dramaturg Günther Klinger. Východoněmecká kritika přijala dílo velmi příznivě, přesto se však vyskytly výtky. Kritika postrádala v hudební složce konkrétní ohlasy původní černošské hudby. Skladatel Miloš Vacek proto vysvětloval: „Nešlo mi o nápodobu blues a spirituálu, černošským folklórem jsem se pouze volně inspiroval.“ Rok poté následovalo uvedení v budapěšťském Fövarosi Operett Színhás, které v režii Lászla Serzgi dosáhlo úctyhodných sta repríz.

Československé obecenstvo se s dílem mohlo poprvé setkat až v rozhlasovém vysílání, premiéra zazněla na rozhlasových vlnách, na okruhu Československo 8. března roku 1968. Dílo, které uvádíme v obnovené premiéře, je jistě i dnes pozoruhodným dokladem hudebního dramatu své doby a dnešního posluchače zaujme angažováním populárních zpěvaček Evy Pilarové a Yvetty Simonové. Jako dobří zpěváci se tu však představí i činoherci Rudolf Pellar či Soběslav Sejk. Z jiných oborů do inscenace zavítali operetní herec a zpěvák Miloš Zavřel a operní pěvec Karel Berman.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)