Akvárium (2010)

Přidal: Přemek |

Září 2, 2010

Mariannick Bellot. Překlad Michal Lázňovský. Zvukový design Ladislav Železný. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Mariannick (Jana Stryková), Polyp (Michal Novotný), Starý známý a další hlasy (Pavel Soukup), Velký šéf a jiné hlasy (Jaroslav Someš), Doktor a jiné hlasy (Ota Jirák), Japonský turista a jiné hlasy (Jiří Knot), Informatik, drahý a jiné hlasy (Martin Donutil), Hlídač a jiné hlasy (Jan Kostroun), hlasatel zpráv (Alexander Hemala), Recepční a jiné hlasy (Jaroslava Kretschmerová), Ta nová a jiné hlasy (Barbora Poláková), Ženské hlasy (Hana Brothánková, Markéta Dvořáková, Lucie Vašinková a Zdeňka Sajfertová), Uklízečka a jiné hlasy (Adriana Máčiková), Otrokáři (Jiří Litoš, Petr Šplíchal a Tomáš Pergl) a hlas dramaturga (Hynek Pekárek).

Natočeno v září 2010. Premiéra 25. 11. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:00 h.; 53 min.). Předpremiérový poslech 24. 11. 2010 v 10.00 hod. v režisérské místnosti Producentského centra Českého rozhlasu (Praha 2, Vinohradská 12, 2. patro, č.d. 203).

Pozn.: 2. cena na festivalu Prix Bohemia Radio 2011 – Královská disciplína.

Lit.: Pekárek, Hynek: Akvárium. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2010 (září 2010), s. 23 (článek).

Pekárek, Hynek: Fotografie z natáčení (4 fotografie).

Kamberský, Jakub: Akvárium aneb Polidštěný zákon džungle. In Týdeník Rozhlas, prosinec 2010 (recenze). – Cit.: V posledním listopadovém čtvrtečním večeru jsme na Vltavě byli svědky poslechu rozhlasové koláže Akvárium.

Pro sebe bych tuto koláž o osmnácti epizodách nazval comedy-blogem. Jedná se totiž o autobiografické deníkové zápisky francouzské dokumentaristky Mariannick Bellot, která v nich na objednávku rozhlasu zužitkovala s notnou dávkou satiry a nadhledu své zkušenosti ze zaměstnání v jedné kulturní instituci. Tedy v takové instituci, kde hraje prim bezskrupulózní přístup tzv.super-šéfů. O svých zkušenostech napsala (tak jako její postava) dokumentární epizodní miniseriál. Ten měl úspěch, proto byl přetvořen v rozhlasovou hru, která získala zvláštní ocenění na berlínském festivalu Prix Europa roku 2008. Krom francouzského originálu existuje ještě německá verze. Česká inscenace je třetí realizací.

Autorka svůj pocit stísněnosti trefně přirovnává k akváriu, v němž bývají malé rybičky požírány těmi velkými, dravějšími rybami. Věrohodně popisuje principy a praktiky, které v této instituci panují. Před posluchačem defiluje nepřeberné množství postav a charakterů.

Na jedné straně šéfové – „otrokáři“, na druhé straně zaměstnanci a externisté, „otroci“, kterým nezbývá nic jiného, než dělat bezchybně svou práci. Sebemenší prohřešek (pozdní příchod, odklon od předepsaného oděvu) znamená v lepším případě přeřazení na nižší pozici, v horším rovnou vyhození. Někde mezi nimi se nalézá autorka a její protipól, kterým je kolega „mořský polyp“, podlézavě se deroucí nahoru. Posluchač se s autorkou ptá: kam tato novodobá forma otrokářství může vést?

U režiséra Ivana Chrze lze obdivovat, s jakou vervou se pouští do zvukově náročných experimentů. V týmu se zvukovým designérem Ladislavem Železným a autorem hudebních motivů Ladislavem Křivohlavým vytvořili náročnou hudebně-zvukovou koláž, která velmi silně umocňuje prožitek z poslechu. Zvuková složka je zde záměrně nad slovem a dokresluje veškeré dění. Dobře to ostatně funguje při závěrečné scéně apokalypsy, případně při cestě hlavní aktérky městskou hromadnou dopravou.

Ovšem ve chvíli, kdy do hry vstupuje dialog, je malá hranice slyšitelnosti podstatným problémem. Problém není v realizaci, ale v tzv. optimodech, regulátorech hlasitosti v analogovém vysílání. Nejsou totiž optimálně nastavené, a tak došlo ke zkreslení zvukové realizace. V případě digitálního příjmu naopak vyznělo vše jak mělo.

(Česká verze je obohacena originálními nápady i variacemi na známá klišé, např. hudebními motivy z Hvězdných válek či použití známé písně Money skupiny Pink Floyd při zmínce o penězích. Práci na počítači tvůrci navozují koláží známých zvuků operačního systému Windows a použitím hlasové syntézy pro nevidomé. Dalším příkladem budiž vtipná parodie na repliky Arnolda Schwarzeneggera ve scénách se Šéfem – hrál ho totiž Pavel Soukup, Arnoldův častý dabér.)

Nedobře však působí scény v hromadné dopravě, kde byly záměrně použity výpadky a špatný střih, což však naprosto vyčnívá z celé vycizelované kompozice, není to srozumitelné posluchači a nezapadá do hry. Totéž platí o křečovité scéně se závěrečnou lamentací dramaturga nad nedostatkem peněz a nevyřešenými autorskými právy.

Postavu Mariannick zahrála Jana Stryková se vší grácií, nadhledem a civilností, režisérovi se podařilo utlumit její občasné náběhy k teatrálnosti. Klobouk dolů před oběma. Stejně tak i před pokorou a smyslem pro humor u Pavla Soukupa, který se zhostil menší roličky známého hlavní hrdinky a namlouvače názvů jednotlivých epizod. Výhrady lze mít k Michalu Novotnému; jeho civilní pojetí podlézavého Polypa vede někdy až k nesrozumitelnosti textu.

Přes veškeré výhrady, patří hra Akvárium k jedné z několika vůbec nejlepších realizací roku 2010.

Rozšířená původní verze zde .

Rozhlasové hry