Akvárium (2010)

Přidal: Přemek |

Září 2, 2010

Mariannick Bellot. Překlad Michal Lázňovský. Zvukový design Ladislav Železný. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Mariannick (Jana Stryková), Polyp (Michal Novotný), starý známý a další hlasy (Pavel Soukup), velký šéf a jiné hlasy (Jaroslav Someš), doktor a jiné hlasy (Ota Jirák), japonský turista a jiné hlasy (Jiří Knot), informatik, drahý a jiné hlasy (Martin Donutil), hlídač a jiné hlasy (Jan Kostroun), hlasatel zpráv (Alexander Hemala), recepční a jiné hlasy (Jaroslava Kretschmerová), ta nová a jiné hlasy (Barbora Poláková), ženské hlasy (Hana Brothánková, Markéta Dvořáková, Lucie Vašinková a Zdeňka Sajfertová), uklízečka a jiné hlasy (Adriana Máčiková), otrokáři (Jiří Litoš, Petr Šplíchal a Tomáš Pergl), hlas ze záznamu (Josef Dvořák) a hlas dramaturga (Hynek Pekárek).

Natočeno v září 2010. Premiéra 25. 11. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:00 h.; 53 min.). Repríza 28. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Současná hra.

Předpremiérový poslech 24. 11. 2010 v 10.00 hod. v režisérské místnosti Producentského centra Českého rozhlasu (Praha 2, Vinohradská 12, 2. patro, č.d. 203).

Pozn.: 2. cena na festivalu Prix Bohemia Radio 2011 – Královská disciplína.

Lit.: Pekárek, Hynek: Akvárium. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2010 (září 2010), s. 23 (článek).

Lit.: Pekárek, Hynek: Mariannick Bellot: Akvárium. In web ČRo 3 Vltava, 12. leden 2012 (článek). – Cit.: Hrdinkou rozhlasová komedie Akvárium francouzské autorky Mariannick Bellot je mladá dívka, která pracuje v nejmenované pařížské kulturní instituci a dění okolo sebe popisuje s nadsázkou jako hemžení podivínských figurek v těsném akváriu. Komedii plnou zvuků a zvratů, která v roce 2008 získala zvláštní cenu festivalu Prix Europa, nastudoval v roce 2011 s herečkou Janou Strykovou v hlavní roli režisér Ivan Chrz.

Cítili jste se někdy v zaměstnání jaksi nepatřičně? Nepohodli jste se šéfem, nutili vás dělat nesmysly? Právě tyhle pocity důvěrně známé většině z nás skvěle vystihla ve své rozhlasové hře Akvárium, původně seriálu francouzská scenáristka Mariannick Bellot. „Moje hra vypráví příběh o dívce, která pracuje s velmi nepříjemným kolegou v miniaturní kanceláři. Chtěla jsem zachytit pohledem zevnitř všechny absurdity každodenního provozu v prestižní instituci“, říká autorka, ověnčená za svoji rozhlasovou práci již třemi prestižními cenami a pokračuje:

„ Příběh vychází ze skutečnosti. Kdysi jsem pracovala ve slavném museu s kolegou s tyranskými sklony a způsoby. Nejenže se choval jako pomatenec, ale navíc se cítil jako velký šéf, jako šéf všech šéfů, zkrátka Superšéf . Tehdy bylo mému prvnímu synovi šest měsíců a přes den se o něj starali mí rodiče. Když jsem se večer vrátila z práce, byla jsem velmi smutná z toho, že přicházím o to, jak roste. Proto Akvárium vznikalo nezbytně jako komedie, humor byl pro mne jako terapie, která mne osvobozovala od negativních zážitků v zaměstnání.“

Původně však Bellot chtěla vytvořit rozhlasový dokument, manažer ARTE Radio Silvain Gire , který ji tehdy přizval ke spolupráci však věděl, že je obratná scenáristka a navrhl ji, aby ze svého příběhu udělala zábavnou hru pro webové rádio. Mariannick přijala a spolu s Christophem Raultem scénář i režírovala. Vznikla tak brilantní „klipová“ komedie (formálně pojatá jako Bellotové pracovní diář), kterou si po jednotlivých částech mohli stahovat posluchači webového ARTE Radio.

Bellotová se při psaní scénáře inspirovala kreslenými seriály, záměrně předepisovala klišovité komiksové zvuky. Zároveň vkládala do úst hlavní hrdinky věcné a neemocionální repliky. Tak mezi předimenzovanou zvukovou komiksovou ambaláží a věcným seriózním komentářem vzniklo ironické napětí, které je nejen zdrojem humoru, ale zároveň působí velmi dramaticky.

Nemalou zásluhu na výsledku měla vedle obou režisérů zvuková designérka Sophie Bissantz. Ta se při hledání zvuků nespoléhala jenom na počítače. Do studia si přinesla pět velkých kufrů napěchovaných roztodivnými předměty od skleniček až po dětské hudební nástroje, na něž dokázala vyloudit nečekané zvukové kreace.

„Mariannick Bellot je odvázaná, invenční, překotná a lyrická“, to napsala o autorce Akvária Anne-Marie Gustavová v časopisu Télerama. Stejné přívlastky můžeme vztáhnout na původně rozhlasový seriál Akvárium. Tvůrci ho později sestřihali do podoby rozhlasové hry a v roce 2008 poslali do Berlína na festival Prix Europa. Tam svojí zvukovou i obsahovou neotřelostí tak okouzlil porotce, že v dramatické kategorii udělili Akváriu zvláštní cenu.

Pekárek, Hynek: Fotografie z natáčení (4 fotografie).

Kamberský, Jakub: Akvárium aneb Polidštěný zákon džungle. In Týdeník Rozhlas, prosinec 2010 (recenze). – Cit.: V posledním listopadovém čtvrtečním večeru jsme na Vltavě byli svědky poslechu rozhlasové koláže Akvárium.

Pro sebe bych tuto koláž o osmnácti epizodách nazval comedy-blogem. Jedná se totiž o autobiografické deníkové zápisky francouzské dokumentaristky Mariannick Bellot, která v nich na objednávku rozhlasu zužitkovala s notnou dávkou satiry a nadhledu své zkušenosti ze zaměstnání v jedné kulturní instituci. Tedy v takové instituci, kde hraje prim bezskrupulózní přístup tzv.super-šéfů. O svých zkušenostech napsala (tak jako její postava) dokumentární epizodní miniseriál. Ten měl úspěch, proto byl přetvořen v rozhlasovou hru, která získala zvláštní ocenění na berlínském festivalu Prix Europa roku 2008. Krom francouzského originálu existuje ještě německá verze. Česká inscenace je třetí realizací.

Autorka svůj pocit stísněnosti trefně přirovnává k akváriu, v němž bývají malé rybičky požírány těmi velkými, dravějšími rybami. Věrohodně popisuje principy a praktiky, které v této instituci panují. Před posluchačem defiluje nepřeberné množství postav a charakterů.

Na jedné straně šéfové – „otrokáři“, na druhé straně zaměstnanci a externisté, „otroci“, kterým nezbývá nic jiného, než dělat bezchybně svou práci. Sebemenší prohřešek (pozdní příchod, odklon od předepsaného oděvu) znamená v lepším případě přeřazení na nižší pozici, v horším rovnou vyhození. Někde mezi nimi se nalézá autorka a její protipól, kterým je kolega „mořský polyp“, podlézavě se deroucí nahoru. Posluchač se s autorkou ptá: kam tato novodobá forma otrokářství může vést?

U režiséra Ivana Chrze lze obdivovat, s jakou vervou se pouští do zvukově náročných experimentů. V týmu se zvukovým designérem Ladislavem Železným a autorem hudebních motivů Ladislavem Křivohlavým vytvořili náročnou hudebně-zvukovou koláž, která velmi silně umocňuje prožitek z poslechu. Zvuková složka je zde záměrně nad slovem a dokresluje veškeré dění. Dobře to ostatně funguje při závěrečné scéně apokalypsy, případně při cestě hlavní aktérky městskou hromadnou dopravou.

Ovšem ve chvíli, kdy do hry vstupuje dialog, je malá hranice slyšitelnosti podstatným problémem. Problém není v realizaci, ale v tzv. optimodech, regulátorech hlasitosti v analogovém vysílání. Nejsou totiž optimálně nastavené, a tak došlo ke zkreslení zvukové realizace. V případě digitálního příjmu naopak vyznělo vše jak mělo.

(Česká verze je obohacena originálními nápady i variacemi na známá klišé, např. hudebními motivy z Hvězdných válek či použití známé písně Money skupiny Pink Floyd při zmínce o penězích. Práci na počítači tvůrci navozují koláží známých zvuků operačního systému Windows a použitím hlasové syntézy pro nevidomé. Dalším příkladem budiž vtipná parodie na repliky Arnolda Schwarzeneggera ve scénách se Šéfem – hrál ho totiž Pavel Soukup, Arnoldův častý dabér.)

Nedobře však působí scény v hromadné dopravě, kde byly záměrně použity výpadky a špatný střih, což však naprosto vyčnívá z celé vycizelované kompozice, není to srozumitelné posluchači a nezapadá do hry. Totéž platí o křečovité scéně se závěrečnou lamentací dramaturga nad nedostatkem peněz a nevyřešenými autorskými právy.

Postavu Mariannick zahrála Jana Stryková se vší grácií, nadhledem a civilností, režisérovi se podařilo utlumit její občasné náběhy k teatrálnosti. Klobouk dolů před oběma. Stejně tak i před pokorou a smyslem pro humor u Pavla Soukupa, který se zhostil menší roličky známého hlavní hrdinky a namlouvače názvů jednotlivých epizod. Výhrady lze mít k Michalu Novotnému; jeho civilní pojetí podlézavého Polypa vede někdy až k nesrozumitelnosti textu.

Přes veškeré výhrady, patří hra Akvárium k jedné z několika vůbec nejlepších realizací roku 2010.

Rozšířená původní verze zde .

Rozhlasové hry