Dva (1974)

Přidal: Přemek |

Červen 19, 2006

Mirko Stieber. Rozhlasová hra. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Paganini (Zdeněk Martínek), Frištenský (Čestmír Řanda), Jana (Jaroslava Pokorná), Marek (Viktor Preiss), kapitán SS (Bohumil Švarc), Kozáček (Jan Teplý), 1. ošetřovatel (Ladislav Šimek), 2. ošetřovatel (Ladislav Kazda), královna ze Sáby (Vlasta Jelínková), Napoleon (Jiří Suk), stařec (Vladimír Huber), hlas blázna (Artur Šviha, Věra Havlatová).

Natočeno 11. 3. 1974 (režie 6, 49 min.). Obnovená premiéra 22. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Hra z prostředí ústavu pro duševně nemocné na konci německé okupace. Později získala i divadelní podobu (Frištenský a Paganini, 1979).

Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlasová hra mladých autorů. In Literární měsíčník 8/1977, příloha Dílna, č. 8, s. 158-159 (článek).

Lit.: tom (= Tomáš, Jiří): Rozhlas. In Tvorba 20/1977, s. 19. (recenze).

Lit.: Velíšek, Martin: Mirko Stieber: Dva. Absurdní tragikomedie v režii Jiřího Horčičky. In web ČRo 3 Vltava, 22. leden 2023 (článek). – Cit.: Na samém sklonku války se Paganini a Frištenský, dva chovanci ústavu pro duševně choré, vypraví na svou pravidelnou procházku, při které zpovzdálí pozorují život mladé ženy. Tentokrát se ale události vydají překvapivou cestou… (…)

Tragikomedie Dva (1979, původní název Paganini a Frištenský) se odehrává v prostředí psychiatrické léčebny během posledních dnů druhé světové války. Dva pacienti, z nichž jeden se považuje za slavného houslistu Paganiniho a druhý za zápasníka Frištenského, si krátí pravidelné odpolední procházky pozorováním jedné mladé ženy. Při jednom takovém sledování jsou ale překvapeni německou hlídkou…

V uzavřeném prostředí léčebny autor relativizuje obecně přijímané modely chování a zahrává si s podstatou české národní povahy. V hlavních rolích rozhlasového zpracování legendárního režiséra Jiřího Horčičky se představí Zdeněk Martínek a Čestmír Řanda.

Mirko Stieber (1945) vystudoval na FAMU v roce 1971 dramaturgii a scenáristiku. Během roční vojenské služby byl dramaturgem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého; poté od roku 1972 působil jako scenárista Filmového studia Barrandov. Už na konci 60. let přispíval povídkami do časopisů Mladý svět, Trn, Sešity, Literární noviny nebo Student. Na scénu pronikl komedií Soukromá věc (1976), už o rok později se jeho hra Poslední prázdniny (1977) hrála na scéně Národního divadla. Je autorem řady původních rozhlasových a divadelních her, okrajově se věnoval i próze.

Rozhlasové hry