Vdova Kapetova (1958)

Přidal: Přemek |

Srpen 17, 2005

Lion Feuchtwanger. Překlad Vladimír Procházka. Hudba Oldřich Letfus, řídí Lubomír Švarc. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: Marie Antoinetta, vdova po Ludvíkovi XVI. (Antonie Hegerlíková), Marie Terezie, její dítě (Jiřina Krejčová), Ludvík Karel, její dítě (František Kroutil), Alžběta, její švagrová (Viola Zinková), Simon, člen pařížské generální rady (Vladimír Šmeral), Hébert, člen pařížské generální rady (Rudolf Široký), Michonis, člen pařížské generální rady (Bedřich Bobek), De Rougemont (Miroslav Doležal), dozorkyně Tissonová (Jaroslava Drmlová), Saint Just, člen výboru pro obecné blaho (Jaromír Spal), Gaudet, člen výboru pro obecné blaho (Ladislav Boháč), Le Coq, sekretář (Artuš Kalous), Herman, president revolučního tribunálu (Bedřich Vrbský), Fouquier, generální návladní (Radovan Lukavský), vypravěč (Antonín Zíb) a další.

Natočeno 1958. Premiéra 14. 12. 1958 (Praha – RPD, 20:00 – 22:00 h.; 113 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 1. 11. 2008 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 15. 10. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Tragický osud francouzské královny Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie a manželky Ludvíka XVI. inspiroval mnoho umělců. Patří mezi ně i slavný německý spisovatel, autor oblíbených historických románů Lišky na vinici, Goya nebo Židovka z Toleda. Dva roky před svou smrtí napsal divadelní hru Vdova Kapetová, ve které zachytil poslední okamžiky života Marie Antoinetty před popravou. Feuchtwanger samozřejmě neměl k dispozici všechen historický materiál, a proto se leccos v jeho
dramatu ve skutečnosti nestalo. Ovšem konflikt královského principu s myšlenkou lidové revoluce postihl i při jistém romantizování postavy Marie Antoinetty velmi přesně. Tím se vyhnul nebezpečí ideologického zjednodušení a vlastně do jisté míry nechal otevřenou i otázku, na čí straně vlastně byla pravda.

O tom, že tento problém zůstává stále živý, ostatně svědčí i řada diskusí o smyslu Velké francouzské
revoluce, které dodnes vedou historici a publicisté. V roce 1993 uplynulo od popravy Marie Antoinetty
už dvěstě let, ale její nešťastný osud nepřestává zajímat odborníky a dojímat veřejnost.
(anotace)

Rozhlasové hry