Patnáct šňůr penízků (1959)

Přidal: Přemek |

Září 23, 2010

Su-čen Ču. Hra vycházející ze staročínských ság XII. století. Překlad Ivo Letov a Jiří Stach. Volně upravil Günter Weisenborn. Hudbu složil Marek Kopelent, orchestr řídí František Vajnar. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Prefekt Kuang-Čung (Josef Patočka), Lou, zvaný Krysa (Zdeněk Jiřičný), Su-Šu-Čuan (Ludmila Vendlová), Siung-Jü-Lan (Václav Neužil I.), Soudce Kuo (Čestmír Řanda), Velký Čou, císařský místodržící (Josef Benátský), Jou Chu-lu, řezník (Jaroslav Choc), Starý Čchin (Jiří Kostka), Policejní úředník Sia (Jaroslav Koudelka), Hlavní stráže místodržícího (Zdeněk Procházka), Čchu, soudní sluha (Luděk Kopřiva) a Pu, soudní sluha (Miloslav Včela).

Nastudovala Plzeň 20. 10. – 5. 11. 1959. Premiéra 2. 10. 1960 (113 min). Obnovená premiéra 29. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Rozhlasový záznam divadelní inscenace Divadla J. K. Tyla (Malá scéna Plzeň), divadelní premiéra 1. 7. 1959. – Obnovená premiéra v roce 2021 mohla být inspirována dotazem Taťjany Lazorčákové na existenci inscenace při práci na studii o divadelní práci Josefa Henkeho.

Lit.: Venclová, Renata: Patnáct šňůr penízků. Hra Ču Su-Čena, vycházející ze staročínských ság XII. století. In web ČRo 3 Vltava, 29. srpen 2021 (článek). – Cit.: Hru čínského spisovatele Ču Su-Čena Patnáct šňůr penízků vycházející ze staročínských legend XII. století volně adaptoval pro evropská divadelní jeviště německý dramatik Günther Weisenborn. Josef Henke inscenaci nastudoval s činoherním souborem Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v roce 1959. Ještě téhož roku vznikla její rozhlasová adaptace, která se opírá nejen o výkony tehdejších plzeňských herců, ale také o hudbu Marka Kopelenta. (…)

Hlavní myšlenku hry vystihuje jeden z aforismů, které rámují jednotlivé obrazy: „Zachránit lidský život je lepší než postavit pagodu“. Čestný prefekt Kuang se rozhodne prošetřit případ dvou mladých lidí odsouzených na smrt za úkladnou vraždu. Postupně odhaluje protřelého pachatele, kterého obecenstvo zná už od začátku a jemuž se dlouho daří spravedlnosti unikat. Prefektův boj se tak stává zápasem jednotlivce o nápravu justičního omylu a osvobození nespravedlivě odsouzených. Ve druhém plánu pak bojem za obecnou spravedlnost, v níž by těm, kdo drží, neměl být lhostejný ani jediný osud. Protože ten, kdo dostal do svých rukou úřad, se zodpovídá císaři i prostým lidem.

Lit.: Lazorčáková, Taťjana: Režisér syntetické kompozice : (k divadelním režiím Josefa Henkeho). In Theatralia 2/2021, s. 143-159 (studie).

Rozhlasové hry