Rádio Ivo – Život nedoceníš (2006)

Přidal: Přemek |

Červenec 10, 2006

Improvizované představení v Radiu Akropolis. Režie Romana Bohunská.

Účinkují Petr Marek a Johana Švarcová.

Záznam premiéry živého rozhlasového přenosu z Radia Akropolis 14. 3. 2006, v 21:15 hod. v repríze vysíláno ze záznamu 21.3.2006 (68:43 min.).

Pozn.: Jméno režisérky je smyšlené, režie byla kolektivní.

Upoutávka: Neboť je úplněk a improvizaci se daří, předáváme dnes hodinu a půl vysílacího času Rádiu Ivo.
Jeho jediní členové, Petr Marek a Johana Švarcová, živě vytvářejí improvizovanou a vždy jinou rozhlasovou hru Život nedoceníš.
Kromě svých hlasů, imaginace diváků a dramatických situací živě přimíchávají nahrané ruchy a zvukové atmosféry… Všechno dopadne tak, jak by nás nenapadlo ani v nejdivočejších snech.

Lit.: Vitvar, Jan H.: Život nevyřešíš. Ale podle improvizačního divadla Radia Ivo většinou stejně všechno dobře dopadne. In web Respekt, 29. 4. 2017 (článek). – Cit.: Začíná se v Dolních Jirčanech na omezené „dé jedničce“, obratem se divák ocitá na Letišti Václava Havla, pak chvilku stráví v Bruselu, ale to už ho příběh žene do Bánovců nad Bebravou, aby ho po pár minutách přenesl na vrchol Chopku a z něj až do Zambie mezi krokodýly. Během projížďky světem publikum okusí i pocity člověka, pod kterým praská led, vyslechne si zvracejícího pavouka, seznámí se se zájezdem veselých Poláků a stane se svědkem neobratně provedené soulože v autě na pozadí silvestrovské oslavy.

Během téhle hodinové cestovatelsko-zážitkové hry přitom neopustí své židle nejen diváci, ale ani trio herců sedící na jevišti jen za svými počítači a mixážním pultem. Přenést rozhlasové principy na divadelní prkna napadlo před dvanácti lety Petra Marka (43) s Johanou Švarcovou (33), po dvou letech se k nim připojil Marian Moštík (39). Jejich Radio Ivo má za tuhle dekádu zatím na kontě kolem dvou set představení; ta poslední se pravidelně odehrávají před publikem v Českém rozhlase, kde je natáčí Radio Wave.

Každý kus je jiný, protože jde o totální improvizaci. Ale základní poselství mají všechny společné, jak ostatně stojí v jejich podtitulu: Život nedoceníš. Což se dá vyložit i tak, že nikdy nelze odhadnout, kudy se děj divokých kusů, kde si herci dovolují říkat a dělat (respektive říkat, že to dělají) úplně cokoli, bude ubírat. (…)