Das Nibelungenlied 1/2 (Píseň o Nibelunzích, 2007, 2008)

Přidal: Přemek |

Říjen 25, 2010

Helmut Brackert. Dvoudílná rozhlasová dramatizace prozaického překladu středověkého eposu z 13. století ze středohorní němčiny. Rozhlasová dramatizace Beate Andres. Zvuk a zvuková spolupráce Rolf Knapp, Sabine Klonzinger. Asistentka režie Constanze Rennera. Dramaturgie Frank Halbich und Hans-Burkhard Schlichting. Režie Beate Andres.

Osoby a obsazení: Kriemhilda (Judith Engel), Siegfried (Bernhard Schütz), Brünhilda (Bibiana Beglau), král Etztel (Christian Redl), Gunther (Hans Kremer), Gernot (Robert Dölle), Giselher (Oliver Mallison), Hagen (Wolf-Dietrich Sprenger), Rüdiger (Wolf Aniol), Volker (Werner Fritsch), Iring (Sebastian Kowski), Blödel (Robert Gallinowski), Dankwart (Martin Leutgeb). Dále účinkují Christoph Gawenda, Heinz Schimmelpfennig, Andreas Schlager, Peter Sikorski, Elke Twiesselmann.

Produkce SWR (Südwestrundfunk) v roce 2007. Premiéra 30. 12. 2007 a 1. 1. 2008 (SWR, 64 + 60 min., celkem 2:04 hod, stereo).

Obsah: 1: Der Mord /Vražda/ – 2. Die Klage /Nářek/.

Alternativní název: Píseň Nibelungů.

Pozn.: Píseň o Nibelunzích je dvoudílný středověký rytířský epos, který vznikl ve 13. století a je napsán tehdejším lidovým jazykem – středohorní němčinou. Píseň o Nibelunzích je napsána ve zpěvných slokách rozdělených do čtyř řádků, jejich melodii však není možno s jistotou zrekonstruovat. Epos se skládá ze dvou částí: v první části stojí ve středu pozornosti Siegfriedova, ve druhé pak pomsta jeho manželky Kriemhildy. Děj se odehrává v okolí Burgundské říše na Rýně a také (ve druhém díle) v jižním Německu a kolem Dunaje v dnešním Rakousku a Maďarsku. Obě části díla se k sobě mají jako příčina a následek. Historickým jádrem této legendy je zničení Burgundské říše u Wormsu v pozdní antice.
Píseň o Nibelunzích spojuje různé okruhy legend: germánský okruh (Siegfried nebo Nibelungové), severoislandský okruh (Brunhilda) a hunský okruh (Attila)
Vyskytují se zde nadpřirozené motivy: víly, neviditelný plášť atd. Pro styl eposu je typické pomalé stupňování napětí. Epos názorně ukazuje život soudobé šlechty a bohatých.

Hrdinská epika se vyskytovala v různých částech světa i v evropském středověku. Hrdinové jsou udatní válečníci, ale básně zachycují i jejich osudy. Některé postavy mají i historickou existenci. Nejstarší hrdinské skladby evropského středověku se zachovaly v oblasti germánské a keltské. Rozsáhlý soubor starogermánské hrdinské epiky se nachází ve staronorské Eddě, kde se jedná o písně ucelené a kratšího rozměru. Germánská epika začala již v období stěhování národů.
Píseň o Nibelunzích je ukázka velkého německého eposu z počátku 13.století. Pojednává o zkáze Burgundů na dvoře hunského krále jako pozdní ohlas historické události z 5.století. Ve 13. století vládla rytířská ideologie, ukládající příslušníkům stavu ctnosti jako čest rytíře i v sebekázni, uměřenosti a ušlechtilosti mysli. Píseň o Nibelunzích však do této literatury přímo nepatří, protože po lásce Kriemhildy a Siegfrieda nastupuje i věrolomnost a pomsta. Píseň o Nibelunzích se pokládá za vrcholné dílo německé středověké literatury, uznávali ji Goethe i Marx, stejně jako Homéra. Poukazovalo se hlavně na její mravní obsah, a byla mnohokrát znovu zpracována a i dnes je středem vědeckého zájmu. Uvažuje se o tom, nemá-li kniha nějaký hlubší význam jako například slabost králů.
Píseň o Nibelunzích se dochovala anonymně, ale nepochybně vznikala v rakouském Podunají na některém feudálním dvoře či v městě. Pravděpodobně se opírá o starší písně, které se nedochovaly. Také se váže na básně z Eddy, kde jsou napsané samostatné příběhy. Jedná se o dvoudílný epos, ale části na sebe navazují jako-příčina a následek.
Pověst o zániku Nibelungů má historický podklad, ale o Siegfriedovi a Brunhildě se to neví jistě. Siegfried byl podle jednoho z předpokladů francký syn a jako vyhnanec byl přijat burgundským králem, vstoupil do manželství s burgundskou královskou dcerou, ale narazil na odpor domácích rodů a stal se obětí politické vraždy. Hagen představuje vůdce burgundské opozice proti franckému vetřelci.
Tradice nibelunských pověstí a písní byla pravděpodobně od doby stěhování národů do vrcholného středověku nepřetržitá. Andreas Heusler předpokládá, že se písně o Siegfriedovi a Brunhildě vyvíjely samostatně, a spojil je až epos z doby kolem 1200. Podle něj existovaly 2 básně brunhildské(1. francká z 5.-6.století a 2. z 12.století) a 3 básně o zániku Burgundů.
Siegfried je obrazem pravého rytíře, i když jeho chování při vstupu na Wormský dvůr se rytířskému vůbec nepodobá. Hagen je napřed stavěn jako Siegfreidův vrah, ale poté jako muž, který se stal terčem Kriemhildiny pomsty. Jeho charakter ke konci působí jako nepotřísněný.

Na motivy první část eposu byl natočen film Prsten Niebelungů. Nejde o věrné převyprávění, spíš jen o inspiraci příběhem. Na motivy druhé části eposu byl natočen němý film Pomsta Kriemhildy.

Das vor 800 Jahren aus einer Vielzahl älterer Quellen entstandene mittelhochdeutsche „Nibelungenlied“ basiert auf historischen Vorgängen im 5. und 6. Jahrhundert: 407 wird Worms zum Königssitz der germanischen Burgunden, die 436 von den Hunnen besiegt und 538 von den Franken vernichtend geschlagen werden. Ein Katastrophenstoff, der im Lauf der Jahrhunderte mit Überlieferungen um den sagenhaften Helden Siegfried von Xanten und die Königin Brunhild verwoben wurde und seit der Romantik zur Projektionsfläche deutscher Nationalgeschicke geworden ist.
„Im Nibelungenlied spielt die Gewalt eine zentrale Rolle “ einerseits auf der Ebene der Erzählung, andererseits aufgrund der Rezeptionsgeschichte, die das Nibelungenlied erfahren hat. Hauptinteresse bei der Neu-Adaption des Stoffes ist die Art und Weise, wie der Text das Thema Gewalt verhandelt, um es in der heutigen Welt zu verorten. Dabei gehe ich von der Überlegung aus, dass Gewalt nicht unmittelbar darstellbar ist. Gewalt wird immer von Lebenden oder Überlebenden erzählt. Die Toten haben keine Stimme. Nicht die Nähe zum Realismus entscheidet über die Authentizität der Darstellung, sondern die Perspektive, aus der Gewalt erzählt wird.
Im ersten Teil wird die Gewalt aus höfischer Perspektive geschildert, die im politischen und gesellschaftlichen Kontext einer zwar zunehmend verrohenden, aber noch funktionsfähigen Gesellschaft sinnvoll erscheint und entsprechend verklärt wird. Hauptstimme in diesem Teil der Erzählung soll, als Repräsentantin und Krone des Hofes, Kriemhild sein.
Im zweiten Teil der Erzählung wird Gewalt aus der Perspektive derjenigen beschrieben, die sie als unmittelbare Todesdrohung erfahren, ohne Legitimation durch höheren Sinn und Zweck. Dies ist die Perspektive der Krieger, die mit ihrem eigenen Leib und Leben der Gewalterfahrung ausgesetzt sind. Als ihr Repräsentant soll der zu diesem Zeitpunkt bereits ermordete Siegfried die Erzählung tragen.“ (Beate Andres)

Helmut Brackert (1932, Wedel/Holstein) lebt in Mühltal. Er studierte Germanistik und Klassische Philologie in Hamburg, promovierte über das »Nibelungenlied« und habilitierte sich mit einer Arbeit über den Epiker Rudolf von Ems. Seit 1966 Ordinarius für Deutsche Philologie an der Universität Frankfurt am Main; Permanenter Gastprofessor an der New York University. Zahlreiche wissenschaftliche Veröffentlichungen.

Beate Anders (* 7. 1. 1965, Darmstadt) je německá režisérka. Studium divadelní vědy, politologie, sinologie a divadelní režie. Od roku 1998 se věnuje především režii rozhlasových her. Na kontě má režii více než 50 rozhlasových her, především jako autorka a režisérka dramatizací, včetně několika vlastních původních rozhlasových her.
Její adaptace „Das Nibelungenlied“ získala v roce 2008 druhé místo v „Prix Marulić“ pořádané HRT a EBU.