Maigret a mrtvá dívka (1991)
Komisař Maigret pátrá po vrahovi neznámé dívky. Georges Simenon. Překlad Věra Šťovíčková-Heroldová. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Jules Maigret, komisař kriminál odd. prařížské policie (Rudolf Hrušínský), Janvier, inspektor (Vladimír Brabec), Lognon, inspektor (Ilja Racek), doktor Paul (Petr Pelzer), paní Coumarová, majitelka půjčovny šatů (Jaroslava Adamová), domovnice (Eva Jiroušková), paní Cremieuxová, bytná (Antonie Hegerlíková), Féret, inspektor policie v Nice (Karel Urbánek), Poréová (Blanka Bohdanová), úředník v archívu (Jiří Šrámek), správcová domu (Jana Andresíková), Jeanin Santoniová, přítelkyně zavražděné (Jorga Kotrbová), barman Albert (Boris Rösner), zřízenec v pitevně (Steva Maršálek), služba na policii (Miloš Rozhoň), služka Rose (Alexandra Tomanová) a hlas (Jarmila Baxová).
Natočeno 1991 (71 min.). Repríza 18. 10. 2012 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 4. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Léto s Maigretem.
Lit.: anonym: Maigret a mrtvá dívka. In web ČRo, prosinec 2008 (anotace). – Cit.: Příběh Maigret a mrtvá dívka začíná nálezem hrůzným nálezem těla mrtvé neznámé dívky na pařížské ulici. Dobráckého komisaře čeká složité pátrání, na jehož konci si opět ověří, že policista, který chce úspěšně vypátrat vraha. musí nejprve důkladně poznat osobnost jeho oběti. Maigreta a mrtvou dívku vysílá Český rozhlas 2 – Praha ve 20:05 hodin.
Romány s komisařem Maigretem, byly v díle Georgese Simenona první knihy, které podepsal vlastním jménem. Do té doby – do roku 1930 – sice publikoval bezmála dvě stovky sešitových románů a bezpočet povídek v novinách a časopisech, ale vždy pod pseudonymem. Komisaře Maigreta představil veřejnosti v té době způsobem značně nezvyklým a zvládl to s obratností, kterou by mu dnes mohla závidět renomovaná marketingová agentura.
Simenon uvedl své dvě první „maigretovky“ na okázalém večírku v nočním podniku, který pro ty účely proměnil v kancelář sídla pařížské policie na Nábřeží zlatníků. Mezi hosty patřily špičky uměleckého i finančního světa. Celý večírek se navíc odehrával za asistence filmových kamer. Ani sebevětší smysl pro marketingovou prezentaci by však Simenonovi nestačil k tomu, aby jako autor lehké múzy vstoupil do dějin francouzské literatury. Uměl napsat poutavý příběh a jeho postavy byly tak živé, že se s nimi sblížily tisíce čtenářů na celém světě. Mezi jeho upřímné obdivovatele a přátele patřili i takoví umělci jako André Gide, Arthur Miller a Federico Fellini.
Simenon byl autorem neuvěřitelně plodným: jeho literární odkaz čítá na 400 románů a 1000 kratších povídek. Jak to Simenon dokázal? „Jsem především člověk, který stále pracuje a který by byl zoufalý, kdyby to nemohl dělat až do konce svých dnů.“, prohlásil Simenon v rozhovoru pro časopis pro Paris Match v roce 1967. K napsání detektivního románu nepotřeboval více jak 10 dní a psaní pro něho bylo životní potřebou, kterou si dopřával až do vysokého věku. Simenonovy nejvlastnější literární ambice však směřovaly k psychologickému románu, hezkou řádku – a nesporně literárně kvalitních – jich také napsal, do paměti většiny čtenářů se především zapsal jako muž, který stvořil komisaře Maigreta. Dobrácký komisař s vizáží usedlého Pařížana a náklonností k dobrému jídlu i voňavé dýmce vystupuje celkem v 84 románech a 136 povídkách Georgese Simenona. Poslední příběh s komisařem Maigretem publikoval v roce 1972, jmenoval se „Maigret a pan Charles“.
První sérii „maigretovek“ v Českém rozhlase natočil Jiří Horčička v roce 1970 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Tyto nahrávky dodnes představují Hrušínského rozhlasové herectví ve vrcholné formě. Shodou okolností to byla v roce 1991 opět role slavného komisaře, s níž se Hrušínský s rozhlasovým studiem navždy loučil.
Režisér Jiří Horčička: Jakmile jsem přečetl sérii her o komisaři Maigretovi, bylo jasné, že mám Maigreta, což je hlavní a klíčová figura. Věděl jsem, že to bude – že to musí být Rudolf Hrušínský, který měl pro tuhle figuru fantastické dispozice v tom svém neokázalém herectví, v tom svém báječném umění zcivilňovat a řekl bych lehce, ironicky a s nadhledem pojmout figuru. (z knihy Jana a Honzy Vedralových Jiří Horčička-rozhlasový režisér)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Napište komentář k článku