Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Bleděmodrý Petr (1963, 1967)

Lewitt Him a Gyula Urbán. Dramatizace a texty písní Ivo Fischer. Hudba Karel Sodomka („Pilounova píseň“ Kurt Weill). Zpívá Jana Koubková. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Jiřina Bohdalová (pejsek Petr), Karel Höger (kocour), Vladimír Krška (řidič), Josef Hlinomaz (strážník v Mňau-Yorku), František Hanus (Jeff, kapitán lodi Veronika), Antonín Jedlička (piloun), František Filipovský (zlý buldok), Rudolf Pellar (zpěvák – vypravěč). Dále účinkují Josef Patočka, Bedřich Bobek, Lída Otáhalová, Josef Šulc, Jaromír Cmíral, Zdeněk Ornest, Willy Kuk, Settleři a vokální trio Jiřího Linhy.

Natočeno 1963 nebo 1964 (43 min.).Premiéra 24. 12. 1964 (Praha, 14:00 h.). Repríza 13. 3. 2011 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Vydal Panton v roce 1967 (1 LP, 048 0102).

Pozn.: Veselá pohádková truchlohra o bleděmodrém pejskovi, kterému se dějí samá příkoří. Nejdřív ho zradí podlý Kocour, pak ho strážník zavře do vězení, jen taktak že se neutopí v moři, ale nakonec všechno dobře dopadne. V kapitánu Jeffovi najde opravdového kamaráda a spolu naleznou i Ostrov modrých psů. (anotace)

Lit.: anonym (= Ledvinková, Václava): Vánoční dárky posluchačům „dvojky“. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2010 (anotace). – Cit.: (…) Pohádka Bleděmodrý Petr nese podtitul veselá truchlohra pro děti, ale zcela jistě pobaví i ty odrostlejší. Společně můžeme sledovat osudy malého pejska, kterého psí společenství vyhnalo, protože měl nepřípustnou bleděmodrou barvu. Trocha smutku, fůra obav i půvabná dětská bezprostřednost, to vše doplněné písňovými texty Ivo Fischera a hudbou Karla Sodomky v podání Jany Koubkové vytvořilo z této drobné pohádkové hříčky téměř legendární rozhlasovou nahrávku již z roku 1964. A mimochodem: Jiřina Bohdalová v roli pejska úplně poprvé na popud režiséra Jiřího Horčičky použila své osobité hlasové herecké schopnosti, kterými se později proslavila jako interpretka Křemílka a Vochomůrky. Na začátku ale stál Bleděmodrý Petr.

Lit.: Bodláková, J(itka?): Vánoce v rozhlase. In Zlatý máj 2/1965, s. 87-88 (recenze). – Cit.: „… víc než příjemným osvěžením (…). K úspěchu moderní pohádky o pejskovi (…) oživené ještě čipernými písničkami nepochybně přispělo výborné obsazení (…). Režie Jiřího Horčičky dospěly takové osobitosti – domnívám se, že více než naprosto suverénní využívání výlučně rozhlasových možností a výborné vedení herců znamená pro ni práce s časem, v níž se Horčičkovi nikdo nevyrovná; právě ona dává všem jeho rozhlasovým kreacím rytmus současnosti – že je neomylně rozeznáváme od prací všech ostatních režisérů. Ještě jeden vliv se však blahodárně projevuje ve Fischerově pohádce, a to vliv, který dosud nebyl tak výslovně oceněn, jako se toho dostalo Horčičkovi. Je to novum, kterým se (sic!) ve své době už značně konvenčně ustrnulou klasickou pohádku František Pavlíček, totiž dikce, jíž do ní pronikla nečesaná, zato však svůj význam ještě vychovávající, k tradičním formulím bez obsahu ustrnulá slova, jimiž mimo jiné definitivně vzala za své lexikální tabu v dětském vysílání…“

Nešvera, Karel: Okolo vánočního mikrofonu. In Večerní Praha, 22. 12. 1964, s. 3 (recenze). – Cit.: „… navazuje (…) v dynamické režii (…) na nejlepší vánoční premiéry minulosti (jko byly Ladovy moderní pohádky nebo příběhy Kiplingova hrdiny Mauglího).“

Soeldner, Ivan: Moc rozhlas neposlouchám… In Divadelní a filmové noviny 12/1964-1965 (20. 1. 1965), s. 4 (recenze). - Cit.: „.. hlavním tvůrcem inscenace byla Jiřina Bohdalová. Hrála Bleděmodrého Petra. Co hrála? Vytvořila, vykouzlila, vybásnila, (…) tady se překonala (…). Nezapůsobila v tom rozhlase jen vděčnou vnější intonací a zabarvením hlasu: ale tím, že vytvořila charakter. Nešťastného, hodného, pitomého a přitom dobrého a milého pejska s „nepsí“ barvou. Znamenitým partnerem jí byl Karel Höger. Chaplin, na toho jsem nejčastěji vzpomínal při poslechu Bohdalové. (…) Ukřivděný, ale tolik člověčí člověk: taková byla i psí role Jiřiny Bohdalové. (..) Svrchovaný umělecký zážitek. Ani národní umělec se nemusel stydět za roli kocoura.“

Lit.: -st- (= Kráslová, Nasťa): Rozhlasové premiéry o svátcích. In Svobodné slovo, 19. 12. 1964, s. 3 (zpráva). – Cit.: „.. Chcete-li prožít hodinku šťastné, úsměvné pohody (…) s rozkošnými texty (…) okouzlí v H. nastudování s líbeznou J. Bohdalovou v roli štěněte Petra – i dospělé posluchače.“

Langášek, M.: Další experiment Libereckých. In Zlatý máj, 7/1966 (září 1966), s. 417-418 (recenze divadelní inscenace v Severočeském loutkovém divadle v Liberci , vzniklé s použitím zvukového záznamu rozhlasové hry). – Cit.: “ (…) v rozhlase (…) upravovatel i režisér nutně museli vycházet ze skutečnosti, že pro diváka vizuální vjem odpadne a zůstane pouze auditivní. – Ošidný experiment libereckých loutkářů spočíval v tom, že právě tuto rozhlasovou nahrávku vzali za předlohu. Zlákaly je nesporně perfektní herecké výkony (…), výborná hudba a písničky i tradičně už nápaditá režie (…). Jenomže v tom všem spočívalo i největší úskalí pro režiséra divadelního představení Pavla Poláka (…) nutně svázán možnostmi, které poskytoval rámec hotové předlohy. Jestliže i za těchto podmínek čestně obstál – zvláště ve druhé části, kdy se odvážil nůžkami více zasáhnout do magnetofonové pásky – pak je to pro tohoto mladého absolventa AMU cenný úspěch (…). Liberecké použití nahrávky rozhlasové (…) je zcela neobvyklé, ovšem nebylo by dobře zkoušet to častěji.“
Fridmanová, Milena: Bledomodrý Peter. In Splav 4/2008, s. 7 (recenze veřejného poslechu). – Cit.: Včera zaznela v Šrámkovom dome prvá zo série pripravených rozhlasových hier o bledomodrom psíčati s menom Peter. Stvárnila ho Jiřina Bohdalová a ako sme sa dozvedeli, táto rola pre ňu predstavovala vôbec prvú príležitosť pre rozvíjanie hlasu príšeriek ako Křemílek a Vochomůrka, Rákosníčka či strigoňských potvor a nesmrteľných tiet. Petrov hlas má už v sebe celé spektrum polôh, ktoré Bohdalová počas svojej kariéry neskôr vytvorila: na jednej strane dôverčivosť, plachosť a nevinnosť vyúsťujuce v seba-ľútosť a pocit krivdy, no s istou dávkou prešibanosti, vypočítavosti až záludnosti, ktorých zárodok som cítila, i keď postave malého Petra ešte nepatrili. Bolo pre mňa pôžitkom sledovať na nahrávke z r. 1964 počiatky hlasu, ktorého modality a odtienky s veľkým potešením počúvam dodnes.
Dej Bledomodrého Petra kopíruje štruktúru rozprávky o škaredom káčatku, akurát s trochu idealistickým záverom. Zatiaľ čo káčatko po čase odstrkovania a zneuznávania nájde svoju rodinu u labutí, bledomodrý Peter si nájde kamaráta kapitána Jeffa a s ním sa doplaví na ostrov bledomodrých psov, kde o žiadnych iných než bledomodrých psoch nikdy nepočuli. Dobro ako v správnej rozprávke, i keď s trúchlivým začiatkom, zvíťazí nad zlom, i keď vo vzduchu visí:  Nájde si každé bledomodré šteniatko ostrov so svojou rodinou?
V programe bola táto rozhlasová hra uvedená ako „skoromuzikál“ a hudba v nej naozaj bola používaná nielen ako náladotvorný „podmaz“ či číslo predeľujúce jednotlivé scény, no zasahovala i do reči. Veľmi hravo pôsobilo prevádzanie zvukomalebných prvkov zvieracej reči jednak do názvov (kocúr cestujúci do Mňau Yorku) a jednak do dialógov, kedy zvieracie citoslovcia boli zakomponované do „ľudskej reči“. Reč prechádzala plynule do spevu takým spôsobom, že známe
hudobné motívy ešte podporili komickosť situácie. Absolútnym vrcholom bol pre mňa moment útoku starého pilouna na loď Veroniku sprevádzaný melódiou Mackieho Messera.
Inokedy sa hudba vynára z ruchov mesta a zvukov činností na spôsob filmu Tanec v temnotách. Až som si nostalgicky povzdychla nad týmto vtipne, hravo a do detailov prepracovaným rozhlasovým skvostom 60-tych rokov. Zatiaľ neviem, či deti majú čo čítať, ale pokiaľ sa táto posledných 7 rokov neuvádzaná rozhlasová hra dostane do rádií či na nosičoch do detských izieb, rozhodne majú čo počúvať.
A na záver mám na vás tri otázky. Inšpirovalo ma, že som ani za svet nevedela, ako sa rozprávkové postavičky, ktoré z detstva poznám, nazývajú v češtine. Tak schválne: Viete, ako sa prekladajú do slovenčiny mená Křemílek a Vochomůrka? A viete, ako sa v slovenskej verzii volá rodina Smolíkových? A čo Bolek a Lolek?

Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XXXVII. – I u psů záleží na barvě srsti. In Týdeník Rozhlas 50/2012 (článek). Také na Panáčkovi.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů