Nezadržitelný vzestup Eduarda Žáka aneb Bejvávalo (1991)
Satirický příběh člověka, který si ví v každé situaci rady. Rozhlasová stereofonní mozaika na motivy povídky Kariéra Eduarda Žáka. Ivan Olbracht. Dramatizace Zdeněk Kozák. Hudba Miloš Štědroň. Zvukový mistr Josef Daněk. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Zdeněk Kozák.
Osoby a obsazení: Eduard Žák (Miroslav Donutil), chórmistr (Miroslav Středa), kameloti (Tomáš Herfort, Erik Pardus), bába, vdova, stará žena (Helena Trýbová), Anča (Zdena Herfortová), oberst, pán (Maxmilián Hornyš), matka (Libuše Billová), Bauer (Jaroslav Kuneš), Malásek (Aleš Jarý), učitel (Rudolf Krátký), Skřivánek (Jiří Tomek), policejní ředitel (Jiří Dušek), chór (Lubomíra Sonková, Michal Plachý, Tomáš Sagher, Jiří Brož, Zdeněk Junák, Pavel Kunert, Jaroslav Fert, Karel Bartoň, Sylva Talpová, Pavel Vacek, Libuše Kafková, Zdeněk Černín, Eva Hradilová)
Nastudovalo Brno v roce 1991 (67 min.). Repríza 25. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 4. 10. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 22. 10. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Pozn.: Pořad zazněl v rámci projektu Audiokabinet (off-program Měsíce autorského čtení) 11. 7. 2014 v 17:30 h. v Divadle Husa na provázku. Následovala beseda s režisérem Zdeňkem Kozákem.
Lit.: Hložková, Hana: Zdeněk Kozák: Nezadržitelný vzestup Eduarda Žáka aneb Bejvávalo. In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: Satirický příběh kariéristy, který si ví v každé době rady. Rozhlasová mozaika na motivy povídky Ivana Olbrachta.
Název, který Zdeněk Kozák zvolil pro rozhlasovou hru, svou strukturou blízkou výstupům v kabaretním programu, odkazuje hned ke dvěma formálně odlišným, avšak myšlenkově blízkým dílům. Je to pochopitelně Olbrachtova povídka Kariéra Eduarda Žáka, jež byla poprvé otištěna v roce 1927 v knize Devět veselých povídek z Rakouska i republiky. Ale také název stejného cyklu povídek, který byl po upraveném vydání v roce 1948 pojmenován „lidově-demokratickým“ výrazem Bejvávalo.
Obrat „nezadržitelný vzestup“ ne náhodou odkazuje k dramatu Zadržitelný vzestup Artura Uie, ve kterém se Bertolt Brecht také zabývá vzestupem jednoho bezskrupulózního kariéristy. Aniž by ho jmenoval, je zřejmé, že se jedná o Adolfa Hitlera. Intelektuální zázemí Kozákovy rozhlasové hry je čitelné nejen v názvu. Antiiluzivní přístup, prostřednictvím kterého rozehrává vlastní drama, chytře využívá zcizujících principů v podobě ironických komentářů vypravěče, bujarých pěveckých vstupů i dynamického sborového přednesu herců, vystupujících ve vedlejších rolích.
V průběhu hry se několikrát opakuje zdánlivě legrační výrok učitele z obecné školy: „Žáku, Žáku, ty syčáku. Tebe jednou čeká kriminál! A bude to kriminál, jako Brno!“ Přestože vzbuzuje naději, že na každého jednou dojde, čím déle jsme příběhu Eduarda Žáka přítomni, tím víc tušíme, že na morálně upadlého a cynického kariéristu, je každý režim krátký. I přes brutalitu, se kterou se prosazuje na veřejnosti, přes nadšení pro odhalování údajných spiknutí a vzpour, přes osobní skandály s pochybným podnikem své manželky a také s podvodem v klenotnictví, je postava Žáka brilantní karikaturou a celá hra má i díky tomu výrazně sarkastického ducha. I proto si ji posluchač může užívat až do opulentního závěru, plného nespravedlnosti a bezpráví.
Zdeněk Kozák napsal hru původně pro Divadlo na provázku, ale po listopadovém převratu v roce 1989 k její realizaci z provozních důvodů nedošlo. Proto vytvořil verzi rozhlasovou. Obsazením Miroslava Donutila do titulní role a spoluprací s hudebním skladatelem Milošem Štědroněm, jakoby symbolicky završil tehdejší slavnou éru brněnského experimentálního Divadla na provázku. (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Napište komentář k článku