Zpívající vězňové (1948)

Přidal: Přemek |

Leden 6, 2011

Upton Sinclair. Rozhlasová úprava divadelní hry Pavel Kypr. Překlad Marie Hálová. Hudba Jan Kapr. Hraje filmový symfonický orchestr, řídí Otakar Pařík. Inspice Bohmil Semerák. Asistent režie Jiří Horčička. Vedení sboru Antonín Jedlička. Technická spolupráce Gustav Dostál, Jan Kapr a Milan Bübel. Režie Bohuš Hradil.

Osoby a obsazení: Upton Sinclair (Ladislav Kulhánek), režisér (Radovan Lukavský), Bert Adams (Antonín Zíb), jeho žena Kelly (Julie Charvátová), Jake Apperson (Vladimír Leraus), Pete (Ludvík Veselý), Matt (Bedřich Bobek), Joe Gunther (Artuš Kalous), kněz (Richard Záhorský), hlídač (Jiří Suk), šéf policie (Václav Voska), stenografka (Jindra Hollmannová). Spoluúčinkuje 10 členů Jedličkova sboru.

Natočeno 1948. Premiéra 16. 6. 1948 (Praha I – Brno I – Plzeň – České Budějovice, 20:45 – 21:53 h.). Repríza 13. 11. 1948 (Praha II – Brno II, 20:25 h.).

Lit.: Tomášek, Dušan: Rozhlas – Jedna veselá, jedna vážná. In Kulturní politika 66/1948, 24. 12. 1948, s. 7 (recenze). – Cit.: “ Vážná Sinclairova hra Zpívající vězňové, napsaná asi před 25 lety, je zajímavou a i dnes do jisté míry aktuální ukázkou boje amerických dělníků proti utlačujícímu a vraždícímu kapitalismu. Hra se však bohužel nedrží skutečnosti a líčí americký lid, o kterém víme, že ani dnes není ještě plně třídně uvědomělý, jako třídu s pevným a vyhraněným světovým názorem, s jasným a nekompromisním cílem. Snad vinou P. Kypra, který hru upravoval, byla druhá půlka hry alegorií; horečné sny v samovazbě uvězněného vůdce stávkujících dělníků Adamase, ve kterých ho do kobky chodili navštěvovat jeho přátelé a jeho mrtvá žena, střídaly se ne dosti jasně oddělené od skutečnosti. Hrdina hry, před kterým se doslova třásli policejní komisaři, jeví se nakonec po delším uvěznění jako slaboch.

Hra je ukázkou socialistické tvorby Uptona Sinclaira. Její námět a zpracování vzniklo před více než čtvrt stoletím. S této stránky je pro nás zajímavá. Ale dnešnímu člověku nepřináší kromě tohoto historického pohledu na začátku (!) socialistické tvorby v USA docela nic. Nebýt vhodného doslovu, ve kterém bylo znovu zdůrazněno, kdy hra vznikla, mohla by dokonce vyznít jako příklad, jak neopodstatněný a beznadějný je boj za lepší zítřek. Je třeba, aby čs. rozhlas dbal o tom, aby takové „historické pohledy“ v dramatickém pořadu nenabyly převahy. To by posluchačům velmi málo posloužilo.“

Rozhlasové hry