Případ (1962-1963)

Přidal: Přemek |

Srpen 8, 2006

Jaromír Ptáček. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: komisař (Jiří Adamíra), A. S. (Zdeněk Ornest), dívka (Blažena Holišová), poručík Julius (Josef Červinka) a další.

Natočeno podzim 1962 – jaro 1963. Premiéra 19. 2. 1964. Smazáno (1976).

Pozn.: Původně se hra jmenovala Šnek na visuté hrazdě. Premiéra byla oddálena, proběhla o rok později pod nenápadnějším názvem. V zahraničí bylo nastudován přepracovaný text pod názvem Šnek na visuté hrazdě.

Lit.: Faltýnek, Vilém: Šnek na visuté hrazdě. In Týdeník Rozhlas 6/2011, s. 11 (článek k premiéře nového nastudování).

Lit.: anonym (= Faltýnek, Vilém): Jaromír Ptáček: Šnek na visuté hrazdě. In web ČRo 3 Vltava, únor 2011 (článek). – Cit.: Hra Šnek na visuté hrazdě vypráví o jistém A. S., který byl krátce po propuštění z vězení zavražděn v kavárně. Seděl u okna a psal lístek ženě, s kterou se chtěl sejít. Náhle se z ulice ozve výstřel a A. S. padá mrtev k zemi. Venku odjíždí auto.

Vraždu A. S. rutinním způsobem přešetřuje komisař, muž který zasvětil svůj život službě v úřadu a odřekl se lidských vazeb, ale vše se proti němu spikne a věci dostanou docela jiný spád.

Ptáček hru napsal v roce 1962, tedy v době, kdy jako vedoucí dramaturgie rozhlasových her hodlal nastartovat stylově jasně profilovanou tvorbu a svými texty chtěl jít příkladem. Režisér Josef Červinka ji natáčel od podzimu 1962 do jara 1963. Do vysílání měla jít v dubnu toho roku, ale zřejmě ještě někdo zapochyboval, jak to vlastně Ptáček myslí, a premiéra se odložila. Nakonec ji posluchači uslyšeli 19. února 1964 a pod méně vyzývavým názvem Případ. Hlavní postavu Komisaře, jehož hlavním zájmem je dožít se bez rizika penze, ztělesnil tehdy osmatřicetiletý (!) Jiří Adamíra, postavu A. S. hrál Zdeněk Ornest, dívku, která se stane spouštěcím momentem komisařova letu na visuté hrazdě, Blažena Holišová. Červinka sám se ujal postavy poručíka Julia. Bohužel jejich herectví ani um režiséra už neposoudíme. Nahrávku smazal normalizační rozhlas spolu s ostatními Ptáčkovými hrami v roce 1976.

Text si našel cestu do dramaturgie západoněmeckého Westdeutscher Rundfunk a stal se zprávou o životě za železnou oponou. Ale to samo by ještě neznamenalo nic, kdyby hra nekorespondovala se světem, v němž žijeme dnes. Ptáček zobrazil totalitní režim jako prostředí s oslabenou morálkou a extrémními důrazy na pragmatické momenty rozhodování. (…)

Lit.: Ptáček, Jaromír: Pod širákem rozhlasu I. In Divadelní noviny 14/2002 (paměti). – Cit.: Tenkrát, když připravil obálku pro knihu A. M. Tilschové Návrat, se seznámil se spisovatelem Edvardem Valentou. Teď za ním chodívá do bytu naproti Orionce. Spisovatelovo vyprávění o práci v někdejší redakci Přítomnosti Ferdinanda Peroutky a reportáže Michala Mareše jsou pro něho jakýmsi způsobem nápravného školení. Zde také uslyší autorovu osobní vzpomínku na čas, který po únoru 48 musel prožít ve vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici; ten se mu stane částí výpovědi jedné z hlavních postav hry Šnek na visuté hrazdě.

Někdy se stalo, že nás bylo na cele deset. / Lehali jsme si na betonové podlahy. / Seznámil jsem se tam s mladým mužem. / Jednou se vrátil od výslechu s rozbitou hlavou. / Podivně se usmíval. / Řekl: když jsem vstupoval do kanceláře vyšetřovatele, viděl jsem / jak mého přítele vyhodili z okna. / To je konec, myslel jsem si. / Ale on pokračoval: Takže je to v pořádku. Teď mi už / nemohou nic dokázat. / Všechno, co se stalo mohu svést na něho. / Skutečně mu nemohli nic dokázat. / Odvezli ho do koncentračního tábora nepohodlných osob. / Někdy večer se modlím, / abych na to všechno / nemusel myslet.

Lit.: Nešvera, Karel: Hra o deformaci člověka. In Večerní Praha 42 (2735), 19. 2. 1964, s. 5 (recenze).