Šnek na visuté hrazdě (2010)

Jaromír Ptáček. Dramaturg Vilém Faltýnek. Režie Petr Mančal.

Osoby a obsazení: komisař (Ivan Řezáč), dívka (Klára Sedláčková-Ottová), A. S. (Pavel Kříž), Lena (Dana Černá), matka (Květa Fialová), Anna (Lucie Trmíková), Josef (Igor Chmela), Eduard (David Matásek), Julius (Jiří Ornest), soudce (Václav Knop), lékař (Svatopluk Skopal), vězeňský kněz (Oldřich Vlach), dozorce (Jiří Štrébl), číšník (Kajetán Písařovic) a hlas v telefonu (Karel Weinlich).

Natočeno 2010. Premiéra 8. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:45 h.; 80 min.). Repríza 21. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Původní inscenace byla natočena v letech 1962-1963 a premiéru měla pod názvem Případ v roce 1964. Smazána byla v roce 1976.

Lit.: Ptáček, Jaromír: Pod širákem rozhlasu I. In Divadelní noviny 14/2002 (paměti). – Cit.: Tenkrát, když připravil obálku pro knihu A. M. Tilschové Návrat, se seznámil se spisovatelem Edvardem Valentou. Teď za ním chodívá do bytu naproti Orionce. Spisovatelovo vyprávění o práci v někdejší redakci Přítomnosti Ferdinanda Peroutky a reportáže Michala Mareše jsou pro něho jakýmsi způsobem nápravného školení. Zde také uslyší autorovu osobní vzpomínku na čas, který po únoru 48 musel prožít ve vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici; ten se mu stane částí výpovědi jedné z hlavních postav hry Šnek na visuté hrazdě.

Někdy se stalo, že nás bylo na cele deset. / Lehali jsme si na betonové podlahy. / Seznámil jsem se tam s mladým mužem. / Jednou se vrátil od výslechu s rozbitou hlavou. / Podivně se usmíval. / Řekl: když jsem vstupoval do kanceláře vyšetřovatele, viděl jsem / jak mého přítele vyhodili z okna. / To je konec, myslel jsem si. / Ale on pokračoval: Takže je to v pořádku. Teď mi už / nemohou nic dokázat. / Všechno, co se stalo mohu svést na něho. / Skutečně mu nemohli nic dokázat. / Odvezli ho do koncentračního tábora nepohodlných osob. / Někdy večer se modlím, / abych na to všechno / nemusel myslet.

Lit.: Faltýnek, Vilém: Šnek na visuté hrazdě. In Týdeník Rozhlas 6/2011, s. 11 (článek k premiéře).

Lit.: anonym (= Faltýnek, Vilém): Jaromír Ptáček: Šnek na visuté hrazdě. In web ČRo 3 Vltava, únor 2011 (článek). – Cit.: Hra Šnek na visuté hrazdě vypráví o jistém A. S., který byl krátce po propuštění z vězení zavražděn v kavárně. Seděl u okna a psal lístek ženě, s kterou se chtěl sejít. Náhle se z ulice ozve výstřel a A. S. padá mrtev k zemi. Venku odjíždí auto.

Vraždu A. S. rutinním způsobem přešetřuje komisař, muž který zasvětil svůj život službě v úřadu a odřekl se lidských vazeb, ale vše se proti němu spikne a věci dostanou docela jiný spád.

Ptáček hru napsal v roce 1962, tedy v době, kdy jako vedoucí dramaturgie rozhlasových her hodlal nastartovat stylově jasně profilovanou tvorbu a svými texty chtěl jít příkladem. Režisér Josef Červinka ji natáčel od podzimu 1962 do jara 1963. Do vysílání měla jít v dubnu toho roku, ale zřejmě ještě někdo zapochyboval, jak to vlastně Ptáček myslí, a premiéra se odložila. Nakonec ji posluchači uslyšeli 19. února 1964 a pod méně vyzývavým názvem Případ. Hlavní postavu Komisaře, jehož hlavním zájmem je dožít se bez rizika penze, ztělesnil tehdy osmatřicetiletý (!) Jiří Adamíra, postavu A. S. hrál Zdeněk Ornest, dívku, která se stane spouštěcím momentem komisařova letu na visuté hrazdě, Blažena Holišová. Červinka sám se ujal postavy poručíka Julia. Bohužel jejich herectví ani um režiséra už neposoudíme. Nahrávku smazal normalizační rozhlas spolu s ostatními Ptáčkovými hrami v roce 1976.

Text si našel cestu do dramaturgie západoněmeckého Westdeutscher Rundfunk a stal se zprávou o životě za železnou oponou. Ale to samo by ještě neznamenalo nic, kdyby hra nekorespondovala se světem, v němž žijeme dnes. Ptáček zobrazil totalitní režim jako prostředí s oslabenou morálkou a extrémními důrazy na pragmatické momenty rozhodování.

Režisér Petr Mančal ke hře z roku 1962 přistoupil jako k současnému textu a podtrhl téma sporu mezi pragmatismem a idealismem v každém z nás. V hlavních rolích uslyšíte Ivana Řezáče, Kláru Sedláčkovou-Oltovou, Pavla Kříže, Jiřího Ornesta a mnoho dalších. Premiéru Český rozhlas 3 – Vltava vysílá 8. 2. ve 21:30.

Lit.: Velíšek, Martin – Faltýnek, Vilém: Jaromír Ptáček: Šnek na visuté hrazdě. Obnovená rozhlasová hra s detektivní zápletkou. In web ČRo 3 Vltava, 21. srpen 2021 (článek). – Cit.: Hra Šnek na visuté hrazdě vypráví o jistém A. S., který byl krátce po propuštění z vězení zavražděn v kavárně. Seděl u okna a psal lístek ženě, s kterou se chtěl sejít. Náhle se z ulice ozve výstřel a A. S. padá mrtev k zemi. Venku odjíždí auto. (…)

Vraždu A. S. rutinním způsobem přešetřuje komisař, který zasvětil svůj život službě v úřadu a odřekl se lidských vazeb, ale vše se proti němu spikne a věci dostanou docela jiný spád. Ptáček hru napsal v roce 1962, tedy v době, kdy jako vedoucí dramaturgie rozhlasových her hodlal nastartovat stylově jasně profilovanou tvorbu a svými texty chtěl jít příkladem. Režisér Josef Červinka ji natáčel od podzimu 1962 do jara 1963. Do vysílání měla jít v dubnu toho roku, ale zřejmě ještě někdo zapochyboval, jak to vlastně Ptáček myslí, a premiéra se odložila.

Nakonec ji posluchači uslyšeli 19. února 1964 a pod méně vyzývavým názvem Případ. Hlavní postavu Komisaře, jehož hlavním zájmem je dožít se bez rizika penze, ztělesnil tehdy osmatřicetiletý (!) Jiří Adamíra, postavu A. S. hrál Zdeněk Ornest, dívku, která se stane spouštěcím momentem komisařova letu na visuté hrazdě, Blažena Holišová. Červinka sám se ujal postavy poručíka Julia. Bohužel jejich herectví ani um režiséra už neposoudíme. Nahrávku smazal normalizační rozhlas spolu s ostatními Ptáčkovými hrami v roce 1976, v roce 2011 se pak dočkala nové realizace.

Text si našel cestu do dramaturgie západoněmeckého Westdeutscher Rundfunk a stal se zprávou o životě za železnou oponou. Ale to samo by ještě neznamenalo nic, kdyby hra nekorespondovala se světem, v němž žijeme dnes. Ptáček zobrazil totalitní režim jako prostředí s oslabenou morálkou a extrémními důrazy na pragmatické momenty rozhodování.

Ve svých hrách, kterých napsal 49, se zaměřil zejména na existenci jedince v totalitním systému, na jeho úzkosti a morální dilemata. Omezil dramatický děj a sledoval psychologii postav ve formě vnitřních monologů. Byl ovlivněn například snovou dramatikou Güntera Eicha, Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové nebo Věry Linhartové.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)