Rozpočitadlo (1967)

Přidal: Přemek |

Srpen 8, 2006

Jean Muno. Belgická rozhlasová hra. Překlad Eva Bezděková. Hudba Mlhoš Kafka. Zvuk Helena Vaňurová. Záznam a střih Vlasta Kratová. Asistentka studia Mili Doubková. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: muž (Václav Neužil I.), pan Loisseau (Luboš Fišer), Annie (Jarmila Balašová), Mario (Jiří Samek), Kleo (Netta Deborská), Adéla (Růžena Olárová), Pavlína (Eva Wimmerová), zpívající holčička (Helena Krausová), malý Tony (Ivan Řezáč). Dále účinkují Jan Janský, Ladislav Beneš, Božena Rešiová, členové činoherního sboru plzeňského rozhlasu a členové Dětského sboru.

Nastudovala Plzeň v roce 1967. Premiéra 22. 4. 1967 (Československo I, 20:00 – 21:00 h.) v cyklu Přehlídka zahraniční rozhlasové hry. Repríza 3. 12. 1967 (Praha – RPD, 23:00 – 23:50 h.).

Lit.: Nešvera, Karel: Rozpočitadlo a Galilei. In Večerní Praha, 22. 4. 1967 (článek).

Lit.: anonym: Rozpočitadlo. In Československý rozhlas 17/1967, s. 8 (anotace). – Cit.: „Belgický rozhlas nabídnul do naší přehlídky hru, která obdržela v Belgii Velkou cenu Paula Gibsona – Munovo Rozpočitadlo (Comtine).

Autor se narodil v Bruselu roku 1924. Vystudoval filosofii a literaturu na bruselské universitě a je profesorem. Publikoval několik románů a novel, od roku 1950 píše hry televizní a rozhlasové, které mají neobyčejně příznivý ohlas u kritiky. Příběhy všech Munových děl se pohybují mezi snem a realitou, křižují se v nich sny člověka s všedním životem. Tím autor ozvláštňuje své psychologické postřehy.

Rozpočitadlo je tragikomedie. – Ředitel jednoho oddělení ministerstva financí, starší a spořádaný muž, má kteréhosi dne smůlu – kabina výtahu v úřední budově se s ním zastaví – a pan ředitel je v ní uvězněn celou noc. V nudě a polospánku si vzpomíná na Adélu, mladou ženu trafikanta, která mu půjčuje knížky na čtení. Tato Adéla se mu ve snu mění v jinou dívenku, také Adélu, do které byl zamilován jako sedmnáctiletý student; svůj milostný rozhovor s ní si ještě dodnes pamatuje. Všední trapná situace dostane záhy dramatický spád a tragickou pointu. Nevinný člověk zemře, protože podezření přerostlo v obvinění nesmyslné bez možnosti obhajoby. Křivdu, spáchanou na mrtvém nikdo nenapraví – a nic se nestane. Život ve městě jde dál, děti si dál zpívají dětskou říkanku o tom, kdo půjde z kola ven… (…).“

Rozhlasové hry