Plamen hněvu (1954)

Přidal: Přemek |

Únor 7, 2011

Emma Josifovna Vygodskaja Vygodská. Rozhlasová hra o koloniálním útlaku na indonéských ostrovech. Překlad Jiří Drvota. Dramatizace F. C. Dalibor (= Jiří Kafka). Hudba Vilém Prokop Mlejnek, řídí autor. Asistentka režie Helena Philippová. Pomocná režie Eduard Kašpar. Technická spolupráce Karel Bimon, Emil Kautský a Radislav Nikodém. Dramaturg Jiří Kafka. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Eduard Deker (Jaromír Spal), generál Michieles (Bedřich Karen), major de Rooit (Eduard Dubský), pokladník Dekkerův (Vladimír Hlavatý), Šakir, Malajec (Otakar Brousek I.), Temal, Dekkerův sluha (Bohuš Rendl), Steeger, účetní u Goddamera (Bedřich Bobek), Goddamer, šéf velkoobchodu kávou (Oldřich Musil), Si-Pamagu, lovec (Karel Pavlík), Maydrowe, vrchní dozorce na plantážích (Pavel Wuršer), Aslim, dozorce na platnážích (Artuš Kalous), náčelník Bataků (Karel Kastner), voják v Padangu (Rudolf Pellar), sluha majorův (Jan Maška), vypravěč (Josef Chvalina), stařec (Jaroslav Synák), písař (Eduard Kašpar), vojenská posádka v Padangu a Malajci (činoherní sbor Čs. rozhlasu, vede Jaroslav Synák).

Natočeno 1954. Premiéra 19. 6. 1954 (Praha I – Praha III, 13:45 – 15:31 h.; 100 min.).. Repríza 9. 2. 1957 (Praha III, 14:00-14:45 h.); 13. 6. 1962 (Československo II, 19:00 – 20:40 h.).

Pozn.: Příběh zápasu národů Indonésie za svobodu a nezávislost má vzbudit hněv a nenávist vůči kolonizátorům. Dekker je historickou osobností, mnoho let svého těžkého života strávil v Indonésii jako úředník holandské koloniální správy…

Lit.: Honza (= Rychlík, Jan): Emma Josifovna Vygodskaja. In Panáček v říši mluveného slova, 1. 2. 2018 (komentář). – Cit.: Srov.: http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/53184-boure-nad-ostrovy-1973.html. Pokaždé jde o zpracování životního příběhu Eduarda Douwese Dekkera (1820–1887), koloniálního úředníka a protikolonialistického spisovatele (pseudonym Multatuli), a na obou hrách se podílel Jiří Kafka. V prvním případě jde o dramatizaci stejnojmenného sovětského životopisného románu z r. 1949 (č. 1952), v druhém případě o vlastní hru Jiřího a Věry Kafkových. Je otázkou, do jaké míry se hry opravdu liší (některé ideologicky „správné“ kousky z 50. let se za normalizace natáčely znovu).

Rozhlasové hry