Román lásky a cti (1954)
Jindřich Honzl. Dramatické pásmo z dopisů Karoliny Světlé a Jana Nerudy. Rozhlasová úprava a režie Josef Bezdíček. Dramaturg Jaromír Ptáček.
Osoby a obsazení: Jan Neruda (Karel Höger), Karolina Světlá (Vlasta Fabianová), Sofie Podlipská (Marie Vášová), vypravěči (Zdenka Procházková a Bohuš Záhorský).
Natočeno 1954 (82 min.). Premiéra 27. 12. 1955 (Praha I, 20.00-21.30 h.). Repríza 4. 8. 1963 (Československo I, 16:30 h.). Obnovená premiéra 19. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky ke 130. výročí narození Jindřicha Honzla.
Pozn.: Úryvky zazněly v Pátečním večeru s Jindřichem Honzlem.
Lit.: Velíšek Martin: Jindřich Honzl: Román lásky a cti. Koláž z dopisů Jana Nerudy, Karoliny Světlé a Sofie Podlipské. In web ČRo 3 Vltava, 19. květen 2024 (článek). – Cit.: Inscenaci reprízujeme jako připomenutí 130. výročí narození Jindřicha Honzla, předního českého režiséra, divadelního teoretika a spoluzakladatele Osvobozeného divadla. (…)
V době, kdy vznikala tato korespondence, měl Jan Neruda pověst lehkomyslného světáka s ironickým pohledem na citové vztahy, kdežto Karolina Světlá, již deset let provdána za profesora Petra Mužáka, vyznávala zásady přísné morálky. Vztah mezi Nerudou a Světlou trval jen krátce a byl odsouzen k nezdaru. Dvojice se po skončení této epizody už nikdy nesetkala.
K látce se vrátil Jindřich Honzl, když během Druhé světové války vedl Divadélko pro 99. Podzim roku 1938 znamenal konec Osvobozeného divadla. Honzl se musel stáhnout do ústraní. Do roku 1942 pracoval s mladými nadšenci v Divadélku pro 99 v sále domu u Topičů na Národní třídě. Navázal zde na svoje literární pásma z dřívějších let a vytvořil několik vděčně přijímaných inscenací: Večer s Vítězslavem Nezvalem, Večer poezie 1900 s podtitulem Recitace dobových básníků na výstavě v Topičově salónu, následoval večer nazvaný Cizinci o Praze.
Významným bodem repertoáru byla právě koláž z dopisů Jana Nerudy, Karolíny Světlé a Sofie Podlipné nesoucí název Román lásky a cti. Inscenace působila především svým akcentem na hodnoty, které byly tehdy pohříchu vzácné – lidská šlechetnost, neohroženost a láska.
Následující inscenace Dvě lásky Mikoláše Alše byla založena na podobném principu – tj. koláži dobových dokumentů. Poslední inscenací bylo pásmo České písně kramářské. Pak už musel Honzl odejít z veřejného života úplně. S Divadélkem spolupracoval dál jen anonymně.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
HONZL, Jindřich – Román lásky a cti. 1966
Dramatická montáž o Janu Nerudovi a Karolině Světlé [zvukový záznam] / Jindřich Honzl. — Československo : Supraphon, p1966. — 1 zvuková deska : analog, stereo. — Upravil a režie Ludvík Pompe; Hudba Miroslav Ponc; Zvuková režie Jiří Brabec.
Luděk Munzar, Jan Neruda; Blanka Bohdanová, Karolina Světlá; Jana Dítětová, Sofie Podlipská; Jana Hlaváčová, Anna Holinová