Patnáctiletý kapitán 1/2 (2011, 2015)

Přidal: Přemek |

Červen 2, 2011

Jules Verne. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvuk Radek Veselý. Zvukový design Tomáš Pergl. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Václava Ledvinková. Produkce Jana Knappová. Scénář a režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Dick Sand, plavčík (Kryštof Hádek), kapitán Hull, kapitán brig-goelety Poutník (Miloš Vávra), Bolton, kormidelník (Antonín Hardt), Howik, loďmistr (Jiří Weingartner), Fish, harpunář (Otmar Brancuzský), Negoro, kuchař a padouch (Zdeněk Maryška), Jack, pětileté dítě (Filip Svoboda), Harris, šejdíř a lump (Michal Pavlata), paní Weldonová (Ljuba Krbová), bratranec Benedikt (Jiří Knot), Tom, otec Herkulův (Ilja Racek), Herkules, syn Tomův (Miroslav Táborský), Alvéz (Václav Vydra III.), král Lungga (Jaroslav Kepka), královna Moana (Hana Seidlová), James W. Weldon, rejdař, majitel lodi (Jiří Dvořák).

Natočeno 2011. Veřejná předpremiéra 2. 6. 2011 (budova ČRo Praha, 18:00 h.). Premiéra 24. 9. a 1. 10. 2011.

Vydal Radioservis v roce 2015 (2 CD; EAN 8590236076426; délka 110 min.).

Vydáno 9. – 11. 10. 2015 u příležitosti akce Audioknihy nahlas!

Pozn.: Děj této verneovky se neodehrává dvacet tisíc mil pod mořem, na Měsíci ani na kometě letící hlubokým vesmírem neznámo kam. Je to příběh, který se mohl skutečně odehrát, aniž bychom museli do hry osudu zapojit nějaký převratný vynález, jaké se ve Verneových knihách hojně vyskytují. Zato je to dobrodružství, z něhož se napětím tají dech, plné překvapivých zvratů a nečekaných situací.

Jaké je prožít dobrodružný příběh uprostřed rozbouřeného moře na plachetnici bez posádky? Stát v okovech na otrokářském trhu? Proplouvat řekou na domorodém člunu středem africké džungle plné lidojedů? Zažít strach, hrůzu, ale i radost ze setkání s blízkými, pocit vítězství? (anotace)

Lit.: Dudík, Dimitrij: Patnáctiletý kapitán. Květen 2011 (propagační texty, anotace). – Cit.: Verneova Patnáctiletého kapitána přečetlo jedním dechem již několik generací. A není divu. Má totiž všechno, co má dobrý dobrodružný příběh mít: napětí, romantiku, exotiku, nefalšované padouchy, kladného hrdinu, věrné přátele, dámu v nesnázích, nepředvídatelné dějové zvraty, dramatické situace, okamžiky beznaděje, radostných triumfů, a jak jinak, šťastný konec.
V obecném povědomí je román zapsán především jako četba pro dospívající hochy. Rozhlasová adaptace si ale klade za úkol oslovit širší posluchačské spektrum. Naším cílem je rodinný poslech. Zatím co dětským posluchačům inscenace nabízí kouzlo nepoznaného, pro starší ročníky je to návrat do jinošského věku, evokuje vůni knih z Vilímkova nakladatelství „hltaných“ pod peřinou s baterkou a zatajeným dechem.
A všechny bez rozdílu láká tajemnem, napětím a příznačnou verneovskou atmosférou. Vždyť kdo by si nepřál stát na palubě zaoceánské plachetnice?
A kolika z nás se to podařilo? Tak si to s námi na vlnách Českého rozhlasu pojďte zkusit!

Julesi Verneovi bylo padesát let, když psal příběh patnáctiletého kapitána Dicka Sanda. A je znát, že se při jeho psaní výborně bavil a osudy svých hrdinů náruživě prožíval. Titulním hrdinou je outsider, nalezenec, chlapec s nelehkým údělem, který je nepředvídatelnými okolnostmi nucen překonávat zdánlivě nepřekonatelné překážky, ochraňuje slabé, bojuje ze všech sil proti zlu, za právo a spravedlnost. Z plavčíka kapitán? V patnácti letech?

Zdánlivě nemožné. Ale stane se. Osud tomu tak chtěl. Je vhozen do světa strašlivého a krutého, do bezohledného světa otrokářů a otroků. Nikdo by mu nemohl zazlívat, kdyby to vzdal. Dick je ale i přes svůj jinošský věk velitelem pevným, prozíravým a statečným. Zvedne hozenou rukavici osudu a po dramatických peripetiích nakonec dokáže uchránit své přátele v neznámém a nelidském prostředí před úklady vrahů a darebáků, kteří mají všechny trumfy v rukou, před veškerým nebezpečenstvím a úklady.
Jak se mu to podaří? Poslechněte si premiéru původní dvoudílné rozhlasové hry Verneova Patnáctiletého kapitána, která se bude vysílat na stanici Praha.

Jak vznikal scénář k Verneovu Patnáctiletému kapitánovi?
Má inspirace pro práci se zvukem a způsob vedení herců je paradoxně původem vizuální. Jsou jí totiž obrázky na stránkách Verneových knih, konkrétně původní francouzské ilustrace H. Meyera. Do značné míry právě jejich nápodobou je zvuková tvářnost rozhlasové inscenace. Ilustrací černobílých, příznačných zachycením atmosféry okamžiku, každé zdánlivě nepodstatné drobnosti, pohybu, který charakterizuje situaci i charaktery znázorněných postav, zpodobených v okamžiku, který vypovídá o stavu mysli, s výraznými grimasami, jež nenechávají na pochybách, co ta která vyobrazená figura právě prožívá. Gesto, atmosféra, detail. Jako chlapce mě to okouzlovalo. Zmrazený okamžik, který se výsledným dojmem podobal obrazům starých mistrů. Zastavená dramatická chvíle, která byla ale téměř vždy na jiné straně románu, než se o ní psalo. Musel jsem listovat tu zpět, tu pár listů dopředu. Znovu a znovu jsem srovnával ilustraci s řádky knihy. Jenže to už mi oči neplánovaně ujely na řádky textu; už jsem věděl, co se stane, něco, co jsem vědět neměl. Byl to záměr tvůrců? Nevím. Ale přiznávám, že jsem se touto technikou nechal vést a podobným způsobem jsem psal některé scény rozhlasového textu. Podobně jako kresby předem naznačují budoucí situace a děj v knize, snažil jsem se pracovat s náznaky, které posluchači rozšifrují o pár chvil později a souvislosti se jim náhle spojí. Doufám, že se mi to podařilo alespoň zčásti tak, jako to na mne zapůsobilo při četbě Verneových románů.

Co vám nabízíme? Rozbouřený oceán, divoký vítr v plachtách, obří velryby, ztroskotané lodě, karavany otroků, strašlivé lidojedy, hlubiny pralesa, rituály domorodých kouzelníků, dravé šelmy, zradu a úklady, hrdinství, věrnost a čest.
Rozhlasové vysílání dokáže jitřit fantazii, probouzí svět imaginace. Obraznost vyvolaná v mysli posluchače je mocná a silná, překoná sebedokonalejší filmový trik. Vizuální efekty v porovnání s lidskou představivostí musí nutně pokulhávat. Nejdokonalejší filmové plátno je totiž pod vašimi vlastními zavřenými víčky. Stačí se zaposlouchat a povolit uzdu fantazii. Jaké je prožít dobrodružný příběh uprostřed rozbouřeného moře na plachetnici bez posádky? Stát v okovech na otrokářském trhu? Proplouvat řekou na domorodém člunu středem africké džungle plné lidojedů? Zažít strach, hrůzu, ale i radost ze setkání s blízkými, pocit vítězství? Zkuste si to!

Děj Verneova Patnáctiletého kapitána se neodehrává dvacet tisíc mil pod mořem, na Měsíci ani na kometě letící hlubokým vesmírem neznámo kam.
Je to příběh, který se mohl skutečně odehrát, aniž bychom museli do hry osudu zapojit nějaký převratný vynález, jaké se ve Verneových knihách hojně vyskytují. Zato je to dobrodružství, z něhož se napětím tají dech, plné překvapivých zvratů a nečekaných situací. Zkuste si s námi, jaké to je, když se na zaoceánské lodi vytáhnou vzhůru plachty a před přídí se otevře širý oceán.

Lit.: Kamberský, Jakub: Na rozbouřených vlnách dobrodružství. In web Naposlech, 7.10.2015 (recenze). – Cit.: Je evidentní, že tvorba Julese Verna stále přitahuje mnoho čtenářů a posluchačů. Otázkou zůstává, jsou-li v dnešní době cílovou skupinou děti či dospělí, kteří se rádi vrací k nestárnoucím dobrodružstvím mistra fantazií. Ať tak či tak, jedním důkazem za všechny je režisér Dimitrij Dudík, který v letech 2011-2013 pro Český rozhlas napsal a zrežíroval hned pět verneovek. Některé se dočkaly vydání na CD – Hvězda jihu, vědeckofantastická zpěvohra Na kometě, či nejnověji dvoudílná dramatizace románu Patnáctiletý kapitán, kterou na dvou CD vydává Radioservis.

Tvůrce inscenace Dimitrij Dudík využil skutečnosti, že v rozhlasovém archivu není podle všeho dochováno žádné dřívější nastudování Patnáctiletého kapitána. Jistě, jsou dostupné dvě verze, které vyšly na LP deskách a později na magnetofonových kazetách a CD – Horčičkovo spíše rozvleklé zpracování z let sedmdesátých a poněkud překotné nastudování Ladislava Rybišara z počátku let devadesátých. Každý k látce přistupoval jinak – Horčička pracoval se dvěma vypravěči, takzvanými průvodci dějem, Rybišar postupoval čistě dramaticky.

Režisér Dudík si vypomohl deníkovými zápisky, které tu dobře fungují jako spojnice děje. Byť zredukoval počet ohrožených ze tří na dva, nijak tím látce neuškodil. Naopak, příběh se stal srozumitelnějším, přitom nic podstatného nechybí. Poznáme všechny důležité pasažéry lodi Poutník, jsme svědky dramatické záchrany dvou černochů a psa dinga, tragického utonutí posádky, převzetí velení lodi patnáctiletým Dickem Sandem, vzpoury kuchaře Negora, zajetí v Africe.

Dimitrij Dudík obsadil herce zvučných jmen a hlasů: uslyšíme Miroslava Táborského, Ilju Racka, Ljubu Krbovou, Václava Vydru, Michala Pavlatu a další. Jedinými slabšími články jsou Kryštof Hádek, jehož kapitán Sand nepůsobí zcela přesvědčivě (byť mohl být jeho neautoritativní projev režisérským záměrem) a Hana Seidlová, která v menší roli královny předvedla přeexponovaný, křečovitý projev. Není bez zajímavosti obsazení Jaroslava Kepky – v Horčičkově verzi si zahrál patnáctiletého kapitána, v Rybišarově nastudování strýčka Benedikta a v tom nejnovějším zpracování to dotáhl až na afrického krále.

Kromě zmíněných sporných hereckých výkonů nelze inscenaci nic vytknout. Posluchač má pocit, že je součástí příběhu, součástí scenerie, že společně pluje s hrdiny na širém moři, dlí v zajetí otrokářů či ztrácí sílu v nekonečné vyprahlé poušti. Je zřejmé, že režisér Dudík je velmi schopným vypravěčem, a má-li k dispozici látku, která si žádá více prostoru a fantazijního rozpětí, je pak jeho vyprávění nadmíru působivé. Toto jeho nastudování je dokladem významu dobrodružné hry pro mládež i v dnešních dnech, kdy funguje rozhodně lépe než pokusy o rodinné hry, mnohdy bezzubé, popř. nedotažená dramata, která pouze hladí po srsti. Co se rozhlasového prostředí týče, jistě by neškodila určitá revitalizace hry pro mládež. Potom připadá v úvahu natáčet a čas do času zařazovat nová nastudování dobrodružných her, či je vydávat na CD či ve formátu mp3. Byla by určitě škoda, kdyby tato nahrávka zapadla v propadlišti dějin, platí to ale i o archivních verneovkách, které ještě čekají na své vydání.