Dva ve vánici (1969)

Přidal: Přemek |

Srpen 22, 2005

Ludvík Kundera. Báseň pro dva hlasy. Hudba Josef Berg, Malý komorní orchestr řídí Lubomír Mátl. Zvuk Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Jana Kuchovská. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: hlas 1 (Zlatomír Vacek), hlas 2 (Ladislav Lakomý).

Nastudovalo Brno 28. 12. 1969 (9:00 – 13:00 h., studio 3), nevysíláno. Premiéra 8. 11. 1990. Repríza 13. 2. 2001 (Vltava, 21.30 – 22.30 h.); 16. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Pozn. 1: Poloveřejná přehrávka 18. 6. 1970 (Podvečer Sdružení Q, Dům umění města Brna).

Pozn. 2: V roce 2015 proběhlo veřejné čtení pásma z rozhlasové hry L. Kundery Dva ve vánici – v konferenčním sále Moravské zemské knihovny. Ukázky četl herec Vladimír Hauser. Čtení proběhlo 8. 12. 2015 v 18 h. v rámci akce Oči Brna, věnované L. Kunderovi.

Lit.: Srba, Bořivoj: Více než hry. Brno: JAMU, 2006, s. 503 – 510.

Lit.: Axmannová, Jiřina: Hodina o něčem jiném. In: Práce, 14. 11. 1990. – „Reálná vytrvalá chůze v přírodním nepřátelském živlu, potřeba někam dojít (ve hře pod jakousi imaginární střechu), přemoci onen nečas a psotu, to vše evokováno v dialogu obou protagonistů, nemůže zmýlit. Hra je „o něčem jiném“. Už způsobem kladení otázek po smyslu cesty, touhou po čistotě, třebaže s vědomím, že jdeme „z ničeho odnikud a kam vlastně“. Přese všechno je třeba jít pod tlakem morálního příkazu: totiž pokud jsem, jsem, pokud cokoli dělám ve smyslu vzpoury proti jakékoli nepravosti, zůstávám člověkem.“

Více zde.

Text hry in: Kundera, Ludvík: Spisy VI. – Dva ve vánici. Brno: Atlantis, 1997.

Lit.: Hložková, Hana: Ludvík Kundera: Dva ve vánici. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek). – Cit.: Básnické drama Ludvíka Kundery nazvané Dva ve vánici je příběhem dvou mužů, jenž bojují se záludným živlem, ne nepodobným boji sama se sebou. Sněhová bouře je v případě této hry metaforou, prostřednictvím které se autor věnuje filozofickému rozjímání o lidském bytí.

„Jdu z minulosti. Jaká byla? Taková, jakou nechci. Omyl. Někde na samém začátku chyba jak poleno.“ Přestože bylo drama Ludvíka Kundery natočeno v brněnském rozhlasovém studiu v roce 1969, k jeho premiéře v éteru došlo až v listopadu roku 1990. Text byl totiž zřejmou reakcí na srpnové události z roku 1968, které lze odtušit z množství asociací a významů, jejichž nositeli jsou dvě anonymní postavy, náhodně se seznamující uprostřed vánice.
„Nemyslet, hlavně, že člověk jde.“ Jednoduchá zápletka o touze potkat nějakou živou bytost, se kterou by bylo možné projít skrze nečas, je vyjadřována prostřednictvím básnických obrazů a strohé zvukové realizace. Minimalistická hudba Josefa Berga je doplňována pouze jedním konkrétním zvukem – větrnou fujavicí. V této zvukově-hudební kompozici probíhá konflikt mezi hlavními postavami, které se sice potkají, ale nejsou schopny si vzájemně důvěřovat, proto se záhy rozejdou. Zoufalství osamocených lidí v zuřící bouři se opakuje, aby opět došlo k novému setkání.
„Žít život. Jediná správnost. Jediný směr.“ Existenciální přesah hry byl umocněn precizním režijním přístupem Vladimíra Vozáka, který si k interpretaci složitého textu vybral dvě generačně vzdálené herecké osobnosti. Psychologická věrohodnost Zlatomíra Vacka a Ladislava Lakomého, podpořená i odlišným hlasovým zabarvením, dala vzniknout dvěma výrazným lidským charakterům. Myšlenkami hutný příběh je i díky nim srozumitelný a posluchačsky poutavý.

Lit.: anonym: Oči Brna – Čtení: Dva ve vánici. In web MZK, listopad 2015 (anotace). – Cit.: Pásmo vycházející ze stejnojmenné rozhlasové hry Ludvíka Kundery v podání Vladimíra Hausera, člena Divadla Husa na provázku.

Kunderova dramatická báseň psaná pro rozhlas byla především ve své době zřetelnou politicko-společenskou alegorií. Svoji premiéru měla na tzv. Podvečeru Q 18. června 1970 v Domě umění v Brně. Rozhlasová premiéra se uskutečnila až 8. listopadu 1990. Závěr hry byl poprvé otištěn již v roce 1970 v Almanachu Q, celá hra vyšla v nakladatelství ATLANTIS ve spisech Ludvíka Kundery. Jedná se o příběh dvou mužů bojujících s přírodním živlem – vánicí, zápas podobající se boji člověka sama se sebou. Metafora umožňující autorovi filozofické rozjímání o lidském bytí a smyslu života.

V průběhu jednotlivých akcí si zájemci mohou zakoupit knihy Ludvíka Kundery vydané v nakladatelství Atlantis.

Rozhlasové hry