Královská sonáta (1969)

Přidal: Přemek |

Srpen 22, 2005

Ludvík Kundera (Sny Karla Čtvrtého) – Antonín Přidal (Holubí starosti) – Karel Tachovský (Zpověď Václava II.).
Tři listy z české kroniky. Dramaturg Karel Tachovský. Scénická hudba Gustav Křivinka. Malý instrumentální soubor řídí Jiří Hanousek. Malý smíšený sbor řídí Josef Fendík. Technická spolupráce Bohuslav Fiala a Marie Majerová. Mixáž Věra Binková. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: král Václav II. (Ladislav Lakomý), zpovědník (Rudolf Jurda), král Karel IV. (Josef Karlík), král Jiří z Kunštátu a na Poděbradech (Zlatomír Vacek), bratr Paleček (Jiří Tomek), pidimuž (Vilém Lamparter), hrbatec (Josef Štefl).

Nastudovalo Brno 14. 2. 1969 (8:30 – 14:30 h., studio 7). Premiéra 6. 7. 1990 (69 min.). Repríza 24. 8. 1999 (Vltava, 21:30 – 22:41 h.); 16. 12. 2003 (Vltava, 21:31 – 22:45 h.); 15. 11. 2007 (Vltava, 20:00 – 21:20 h.); 30. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Text Sny Karla IV. reprízován samostatně 14. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 13:05 h.; 30 min.) k 700. výročí narození Karla IV.

Text in: Host do domu, č. ?/1968.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Sny Karla Čtvrtého – jedna z vět Královské sonáty. In web Panáček v říši mluveného slova, 15. 8. 2005.

Lit.: Štěrbová, Alena: …je čas rozmetávání kamení a čas shromažďování kamení. In: Scéna, 17/1990, s. 4 (recenze). Štěrbová, Alena - ... je čas rozmetávání kamení a čas shromažďování kamení. In Scéna 17-1990, s. 4.

Lit.: Hložková, Hana: Královská sonáta. Brno, červen 2013 (článek). – Cit.: Královská sonáta je rozhlasovou hrou o stěžejních vladařských rozhodnutích významných českých panovníků. Ve třech apokryfech inspirovaných epizodami z českých dějin dochází k setkání s Václavem II., Karlem IV. a s Jiřím z Kunštátu a Poděbrad. Autory jednotlivých textů, které spojuje společenský apel překračující historická období, byli významní dramatici, spojení s rozkvětem brněnského rozhlasového studia šedesátých let. Karel Tachovský, Ludvík Kundera a Antonín Přidal napsali své dramatické texty s naléhavým poselstvím, nepokrytě reagujícím na srpnové události roku 1968.

Smrt krále Václava II. z pera Karla Tachovského je dialogem panovníka a zpovědníka, odehrávajícím se na smrtelné posteli. Vladař, který se zasloužil o to, aby jeho země žila v míru, cítí vinu za vše, v čem dle sebe pochybil. Klíčovým momentem hříchu, kvůli němuž se kaje, bylo potrestání Záviše z Falkenštejna. V trýznivých promluvách o zradě a trestu zazní z úst zpovědníka mj. toto: „Je jenom jedna zrada. Když vlastní prospěch převáží nad prospěchem ostatním.“

Monodrama Ludvíka Kundery nazvané Sny Karla IV. popisuje situaci, která nastala poté, co byl vladař úkladně anebo spíš omylem otráven svou druhou manželkou Annou Falckou. Nevěda zda přežije, diktuje písaři životopisné poznámky. Ve chvílích odpočinku sní o tom, jak bude budovat království, jehož poddaným by ukázal cestu „nejen k blahobytu hmotnému, ale i rozkřídlení duchovnímu.“

V Holubích starostech zachycuje Antonín Přidal dilema „krále dvojího lidu“. Jiří z Kunštátu a Poděbrad, zastupující zájmy svých poddaných – kališníků i katolíků, žádal o potvrzení basilejských kompaktát. Papežovo odmítnutí postaví krále do pozice kacíře, a tím je ohrožen pořádek v zemi. Má cenu dál vyjednávat, nebo je čas nechat promluvit zbraně?

Sebereflexe tří panovníků a vyhrocená témata týkající se zrady, duchovních hodnot a odvahy k otevřenému boji, byla příčinou k tomu, že se autoři apokryfů museli s rozhlasovou prací na dlouhá desetiletí rozloučit a snímek mohl mít v éteru premiéru až v roce 1990.

Na inscenaci z roku 1969, která vznikla v brněnském studiu Československého rozhlasu, se podíleli Karel Tachovský (dramaturgie) a Gustav Křivinka (hudba). V režii Olgy Zezulové účinkovali: Věra Kunderová (Hlasatelka); Ladislav Lakomý (Král Václav II.), Rudolf Jurda (Zpovědník); Josef Karlík (Král Karel IV.); Zlatomír Vacek (Král Jiří z Kunštátu a na Poděbradech), Jiří Tomek (Bratr Paleček), Vilém Lamparter (Pidimuž ), Josef Štefl (Hrbatec); Malý instrumentální soubor řídil Jiří Hanousek, Malý smíšený sbor řídil Josef Fendík. Zvukový mistr Bohuslav Fiala.

Rozhlasové hry