Linka důvěry (1966, 2014?)

Přidal: Přemek |

Srpen 22, 2005

Miloslav Stehlík. Scénář Jaroslava Strejčková a Jiří Horčička. Hudební spolupráce Miroslav Kefurt, zpívá Eva Pilarová. Flétna V. Sýkora. Technická spolupráce Zdeněk Škopán, Miroslava Čápová, Radislav Nikodém a Artur Šviha. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Marie (Dana Medřická), Karásek, uhlíř (František Holar), Loubal (Čestmír Řanda), paní s fenkou (Vlasta Jelínková a Jaroslava Drmlová), Farkašová (Růžena Lysenková), Marie Nováková (Jaroslava Adamová), solidní pán (Valtr Taub), Kincl, starý profesor matematiky (Martin Růžek), Květa Karásková, těhotná dívka (Gabriela Vránová), Janička, holčička (Ivana Kučerová), František Jelínek, kluk (Pavel Koukol), Pavel, chlapec s červenýma ušima (Josef Velda), Jana, Mariina dcera (Jana Drbohlavová), šprýmař (Milan Mach), Velichová (Olga Scheinpflugová), slečna z centrály (Věra Budilová), dívčí hlas (Helena Štáchová), ženský hlas (Blanka Bohdanová).

Natočeno 1966. Premiéra 3. 5. 1966 (Praha, 19:45 – 20:45 h.) v rámci Mezinárodní přehlídky rozhlasových her. Reprízy 7. 7. 1967 (Československo I, 9:00 h.); 23. 9. 1992 (Praha, 20:00 h.); 5. 2. 2012 (ČRo 2 Praha), 29. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 44 min.) v cyklu Současná hra a Kánon 100; 26. 12. 2021 (ČRo Rádio Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.); 2. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 9. 4. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydala Radiotéka v roce 2014 (?) (MP3).

Pozn.: Tato hra získala cenu Československého rozhlasu, dále na mezinárodním festivalu Prix Italia v roce 1966. Další verze vznikly v zahraničí v letech 1967, 1969 a 1978.

Pozn.: Úryvek natočen na MC Herci z éteru – Dana Medřická (Ultravox, 1993).

Lit.: anonym: Mezinárodní přehlídka rozhlasových her: Miloslav Stehlík – Linka důvěry. In Československý rohlas, roč. 33, č. 19 (2. – 8. 5. 1966), s. 1 (článek + fotografie).

Lit.: Nešvera, Karel: Ve stínu importu. In Večerní Praha XII/103 (3517), 3. 5. 1966, s. 3 (recenze).

Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře. Praha: Panorama, 1988, s. 60 – 63.

Černý, Tomáš: Balada gramomixérská aneb Dozvuky zvuků mizejících věků. In web ČRo, únor 2012 (anotace reprízy pořadu Fonogramy). – Cit.: (…) Tentokrát se však s režisérem ozvučení pořadů Petrem Šplíchalem budeme zamýšlet, kolik v archivu kolegů gramomixérů (název pochází z dávné praxe mixování zvukových kulis z gramodesek) zůstává zvukových efektů, které se už hodí jen do historických rozhlasových her. A naopak, jak dlouho ještě budou pro posluchače „čitelné“ symboly, do kterých ukryl řadu sdělení kupříkladu režisér Jiří Horčička, když natáčel Stehlíkovu Linku důvěry (Prix Italia 1966). Třináct variací na jedno téma je rytmizováno zvuky evokujícími v posluchačově fantazii noc. Temnou, záhadnou noc, prodchnutou hukotem spícího města, v němž tepou jen „nádraží, nemocnice, tiskárny, bary…“.

A zatímco matka tišící své plačící miminko zůstane po všechny časy jasným symbolem neklidné noci, už méně jednoznačná je supící parní lokomotiva. Ševelení operátorek telefonní centrály rovněž je minulost, nemluvě pak o sice překrásné, ale čím dál méně výmluvné zvukové metafoře „rána“, kdy je slyšet chatrný motor mlékárenského náklaďáčku a cinkot hliníkových band. A co teprve hřmot vytahované rolety malého krámku? Režiséři ozvučení pořadů právě tyhle dozvuky zvuků mizejících věků uchovávají pro budoucnost, aby jejich následovníci mohli rekonstruovat dávné akustické jevy podobně jako to dnes činíme my, když posloucháme ze šelakových desek autentické zvuky parníku na Mississippi nebo hukot válečného bombardéru.

Lit.: anonym: Miloslav Stehlík: Linka důvěry. Třináct nočních zastavení s doktorkou Marií v podání Dany Medřické. In web ČRo 3 Vltava, 2. srpen 2022 (článek) – Cit.: Třináct nočních zastavení na telefonní lince důvěry, kde právě slouží doktorka Marie v jedinečném podání Dany Medřické. Jednu z nejslavnějších a historicky nejúspěšnějších českých rozhlasových inscenací poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Původní hra Miloslava Stehlíka v režii Jiřího Horčičky byla v roce 1966 oceněna hlavní cenou na mezinárodní soutěži Prix Italia, poté v překladech obletěla téměř celý svět. Námětem a tvarem vystihla aktuální soudobé trendy rozhlasové tvorby. (…)

Hra svým dramatickým časem obsáhne jednu noc na lince důvěry. Každý volající představuje jiný případ potíží – bezradnosti, uražené ješitnosti, malichernosti, tragikomičnosti či opravdového neštěstí. Volající ztvárnili například Čestmír Řanda, Jaroslava Adamová, Blanka Bohdanová nebo Martin Růžek. Vrcholem pak je rozhovor lékařky a opuštěné staré ženy v podání Olgy Scheinpflugové.

Zajímavá je zvuková kompozice inscenace obsahující kromě reálných zvuků velkoměsta také zpěv Evy Pilarové. (…)