Škola šašků (2002)
Michel de Ghelderode. Poslední lekce, kterou uděluje Mistr svým následovníkům v šaškovském osudu. Inscenace je rozhlasovou adaptací poslední divadelní režie Petera Scherhaufera. Překlad Hubert Krejčí a Mario Stretti. Rozhlasová úprava Radan Koryčanský a Marek Horoščák. Hudba Miloš Štědroň ml. Hudební spolupráce Karel Albrecht. Zvuk Josef Daněk. Dramaturg Marek Horoščák. Divadelní režie Peter Scherhaufer. Rozhlasová režie Zdeněk Petrželka (= Jan Antonín Pitínský).
Osoby a obsazení: Folial (Pavel Zatloukal), Galgüt (Roman Slovák), Bifrons (Radim Fiala), Horrir (Michal Bumbálek), Mascaron (Tomáš Sýkora), Carlin (Eva Vrbková), Parador (Kateřina Šudáková), Serlap (Gabriela Ježková), Moscul (Jan Leflík), vypravěč (Vladimír Hauser).
Nastudovalo Brno. Premiéra 24. 9. 2002 (Vltava 21:30 – 22:13, 42 min.). Repríza 4. 7. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 14. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 3. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).
Pozn.: Rozhlasová verze divadelní inscenace Husy na Provázku. Poslední inscenace Petera Scherhaufera.
Lit.: Horoščák, Marek: Škola šašků z Provázku do rozhlasu. In Týdeník Rozhlas 39/2002 (článek).
Lit.: Hložková, Hana: Michel de Ghelderode: Škola šašků. In web ČRo, květen 2013 (článek k repríze). - Cit.: 24. 5. 1999 byla v brněnském Divadle Husa na Provázku v české premiéře uvedena hra belgického dramatika Michela de Ghelderode Škola šašků. Byla poslední režií legendy českého a slovenského divadla Petera Scherhaufera. Rozhlasová verze se pokouší zachovat temnou sílu inscenace, v níž se ve vynikající formě představil Pavel Zatloukal jako Rytíř Folial, Mistr šašků.
„Školou šašků se rozloučil s divadlem Peter Scherhaufer, jeden z našich – totiž československých – nejvýznamnějších režisérů posledních desetiletí. Následoval příkladu autora. Byl však důslednější než Michel de Ghelderode, který tím kusem jen vědomě skončil se psaním pro divadlo. Peter Scherhaufer, několik let těžce nemocný, zemřel měsíc po květnové premiéře. Rozloučil se tak hrou o králi všech bláznů Folialovi, který děti, jež mají být jako lidské zmetky zahubeny, bere za své a učí je šaškovskému řemeslu. Rozuměj: učí je jak přežít, jak vzdorovat krutosti… jak i v situaci, která se zdá být beznadějná, získat sílu.“ (Karel Král k uvedení na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni 1999)
Michel de Ghelderode (1898-1962) – vlastním jménem Adhémar-Adolphe Louis Martens, belgický vlámský spisovatel a dramatik píšící francouzsky. K jeho nejznámějším hrám patří Escorial, Smrt doktora Fausta, Barabáš, Pantagleize, Balada o velkém kostlivci, Sir Halewyn, O ďáblovi, který sliboval hory doly, Maškary z Ostende aj. Milovník veselic, šerosvitu, temných opuštěných zákoutí ve starých vlámských městech, zchátralých paláců a bývalé nádhery, poutí a masopustů, masek a karnevalů; autor s mimořádně vyvinutým smyslem pro mystiku, tajemno a čáry, avšak zároveň bytostný katolík. Jean Cocteau o něm napsal: „Ghelderode, to je diamant, uzavírající náhrdelník básníků, který má Belgie kolem krku. Tento černý diamant vrhá kruté i vznešené záblesky. Zraňují jen malé duše. Ostatní oslňují.“ Za svou celoživotní práci byl v roce 1962 navržen na Nobelovu cenu.
Hru podle divadelní inscenace Petera Scherhaufera nastudované Divadlem Husa na provázku pro rozhlas s režijní pietou zachoval Jan Antonín Pitínský.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Lit.: Anonym: Michel de Ghelderode: Escorial. In web ČRo 30. 9. 2008 (anotace). – Cit.: Příběh krále a šaška – kteří si vyměňují své role právě ve chvíli, kdy kolem prochází smrt – zpracoval v groteskním dramatu Escorial slavný belgický dramatik Michel de Ghelderode. K poslechu rozhlasové inscenace vás pozve Český rozhlas 3 – stanice Vltava v úterý 30. září ve 21:30 hodin. Hra byla natočena v roce 1999.
Král a šašek jsou hlavními postavami groteskního dramatu, jehož děj se odehrává v královském paláci, který má stejný název jako titul hry – Escorial. Životem paláce právě prochází smrt. Královna umírá. A král, který se chce i v těchto chvílích bavit, si v poněkud zvláštní hře vyměňuje role se šaškem. Hru napsal belgický dramatik Michel de Ghelderode, který ve své tvorbě – na látkách inspirovaných minulostí – ukazuje, že absurdita, omezená lidskost, krutost, násilí a zlo nejsou ničím novým. Jeho hry připomínají apokalyptické vize, ve kterých zlo často triumfuje. Mohlo by se zdát, že je v nich dokonce uloženo pochmurně skeptické vidění světa lidí jako světa omezených bytostí, které rozsévají zkázu a ničí sami sebe. Ghelderode však ve svých hrách také zřetelně ukazuje, že vedle pohrdavé arogance, hrubosti, násilí a zla je ve světě i vlídnost, laskavost, mravní čistota, krása a láska. Že dobro nikdy trvale nevyklidilo pole zlu a že život vede dál svůj boj se smrtí. Rozhlasové nastudování dramatu Escorial zajisté posluchače zaujme hereckými výkony Miroslava Moravce a Jiřího Lábuse v rolích krále a šaška.
Lit.: Horoščák Marek: Škola šašků z Provázku do rozhlasu. In Týdeník Rozhlas, 16. 9. 2002, č. 39 (anotace). – Cit.: Rozhlasová verze hry belgického dramatika Michela de Ghelderode Škola šašků byla v brněnském studiu ČRo natočena podle poslední inscenace režiséra Petera Scherhaufera v Divadle Husa na Provázku.
„Školou šašků se rozloučil s divadlem Peter Scherhaufer, jeden z našich – totiž československých – nejvýznamnějších režisérů posledních desetiletí. Následoval příkladu autora. Byl však důslednější než Michel de Ghelderode, který tím kusem jen vědomě skončil se psaním pro divadlo. Peter Scherhaufer, několik let těžce nemocný, zemřel měsíc po květnové premiéře. Rozloučil se tak hrou o králi všech bláznů Folialovi, který děti, jež mají být jako lidské zmetky zahubeny, bere za své a učí je šaškovskému řemeslu. Rozuměj: učí je jak přežít, jak vzdorovat krutosti. jak i v situaci, která se zdá být beznadějná, získat sílu.“ (Karel Král k uvedení na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni 1999).
Rozhlasová verze se pokouší zachovat temnou sílu inscenace, v níž se ve vynikající formě představil Pavel Zatloukal jako Rytíř Folial, Mistr šašků. V dalších rolích se představí Roman Slovák, Michal Bumbálek, Radim Fiala, Vladimír Hauser a další členové souboru divadla. Na rozhlasové úpravě se podílel dramaturg inscenace Radan Koryčanský, záznamu se ujal režisér Jan Antonín Pitínský.