Svoji jsou svoji (1977)

Přidal: Přemek |

Prosinec 7, 2006

Jiří Šotola. Rozhlasová hra. Zvuk Pavla Vodrážková. Záznam a střih Věra Nováková. Hudebně-zvuková spolupráce Iva Valentová. Asistentka režie Dagmar Fišerová. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Terezie Vojtíšková (Dana Medřická), Josef Pavelka (Bohuš Záhorský), Božena Škarková (Jiřina Šejbalová), profesor Benda (Karel Houska), paní Bendová (Vlasta Matulová), správcová (Nina Popelíková), slečna Macková (Blanka Waleská), letuška (Jarmila Baxová), hlas z rádia / hlas z ampliónu (Ludmila Kunešová).

Natočeno 1977. Premiéra 4. 1. 1978 (Praha – RPD, 19:15 – 20:20 h.; 64 min.).

Lit.: jh: Svoji jsou svoji. In Rozhlas 3/1978 (2. 1. 1978), s. 4 (článek).

Lit.: anonym: Svoji jsou svoji. In Tvorba, 18. 1. 1978 (recenze). – Cit.: „ (…) Jiří Šotola si hned napoprvé dokázal podmanit i ryzí rozhlasovou specifiku dramatiky, která je odkázána především na slovo. Svou hru koncipoval jako dramatickou studii charakterů, studii nikoli snad jen zasazenou, nýbrž vyrůstající z naší současnosti…“

Grebenovská, Jarmila: Svoji jsou svoji. In 3. ročník festivalu původní české rozhlasové hry Plzeň 19. – 23. května 1980. Praha: Český rozhlas, 1980 (citovaný ohlas posluchačky). – Cit.: „ (…) A dnes, bezprostředně po vyslechnutí premiéry „Svoji jsou svoji“ od Jiřího Šotoly hned sedám a píšu zas o mocném dojmu, jaký ve mně tato hra zanechala. Poslouchala jsem od prvního do posledního slova bez dechu. Obsah hry je hluboce lidský, psychologicky bezvadný. Díky patří hercům za procítěné podání, díky patří dokonalé režii a všem ostatním, kteří se této premiéry účastnili, a největší díky ovšem autorovi (…). Jen věčná škoda, že to v životě nebývá takové, jako ve hře. Ale snad právě uvedení této hry v rozhlase by mohlo v mnohých lidech zburcovat nevšímavost a lhostejnost, někdy přímo trestuhodnou, k jejich okolí. V této hře se ukázalo, že to nemusí být zrovna vlastní krev, vlastní rodina, že cizí lidé umí si někdy lépe pomáhat, a víc s člověkem cítit, i když je mu pokrevně cizí. A proto by si tato premiéra zasloužila hodně repríz, aby ji slyšelo co nejvíc posluchačů, a také vždy v příslušném čísle „Rozhlasu“ vždy vhodné a výrazné upozornění, aby nebylo vysílání přehlédnuto.“

Štěrbová, Alena: Rozhlas a slovesné umění 2. Olomouc, Univerzita Palackého 1991(studie). – Cit.: „Stará žena navštíví své nejbližší v emigraci a dochází po trpkých zkušenostech k poznání, kde a mezi jakými lidmi je její skutečný domov.“ Drama zpracovávající oblíbené téma osamocenosti a vykořeněnosti nejstarší generace emigrantů.

Rozhlasové hry