Balada z podzemí (1981)

Přidal: Přemek |

Prosinec 7, 2006

Pavel Hanuš. Původní rozhlasová hra. Dramatický příběh odehrávající se v polovině třicátých let. Technický scénář Jiří Horčička a Jitka Borkovcová. Hudba Josef Pech, řídí autor. Zvuk Jitka Borkovcová. Záznam a střih Hana Jírová. Zvukové efekty Radislav Nikodém. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturg Josef Hlavnička. Stereofonní úprava a režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Eman zvaný Pihoun (Jan Hartl), Kalina, policajt (Jiří Sovák), komisař (Čestmír Řanda), strážmistr (Bohumil Pastorek), strážník (Vladimír Krška), domovník (Jan Faltýnek), hlas z davu / policajt (Radislav Nikodém).

Natočeno 1981. Premiéra 12. 3. 1981 (Vltava, 22:01 – 22:52 h.; 50 min., stereo). Obnovená premiéra 14. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Chlapec z pražského Žižkova prožije po prvomájové demonstraci epizodu s policajtem, která jeho dosavadní životní zkušenost proletářského kluka a živelné, spontánní cítění promění v uvědomělý třídní a politický postoj. Příběh z druhé poloviny 30. let. Cena v soutěži rozhlasových her OIRT 1982 – Bílá holubice (nejvyšší ocenění). Původní název zněl Balada z kanálu.

Hra byla v roce 1983 nastudována Estonským rozhlasem pod názvem Maa-alune ballaad.

Lit.: Velíšek, Martin: Pavel Hanuš: Balada z podzemí. Jiří Sovák v hlavní roli jako prvorepublikový policista. In web ČRo 3 Vltava, 14. červenec 2024 (článek). – Cit.: Herecké výkony Jiřího Sováka a Jana Hartla, režie Jiřího Horčičky – to jsou přednosti inscenace, která se původně měla jmenovat Balada z kanálu. (…)

Příběh se odehrává během prvomájové demonstrace ve třicátých letech minulého století. Žižkovský kluk, trénující box, milující tramping a rodokapsy se během demonstrace dostane do konfliktu s policií. Na útěku se ukryje v rozvětvené síti pražských kanálů. Hledat se ho vypraví policajt Kalina. Najde ho, ale vše se poněkud zvrtne.

Zejména Sovákův výkon v roli Kaliny povyšuje nevyrovnanou úroveň hry. Jeho portrét oportunního policisty vytěžuje z textu maximum, zejména v jeho komediální až groteskní rovině. Hra využívá, podobně jako Hanušův scénář k filmu Fešák Hubert, oblibu retro poetiky, která velkou měrou milosrdně přikryje i zřejmě povinné ideologické ambice.

Pavel Hanuš, napsal pro rozhlas řadu skečů i her – Přiznání (1964), Smetanův klavír (1980), Smutek jazzového trumpetisty (1982), Muž z naší ulice (1982), Clifton (1982). Rozsáhlá je i jeho spolupráce s televizí, kde se převážně věnoval adaptacím populární literatury – Zvony pana Mlácena (1973), Konec agenta č. 312 (1974), Tři muži se žralokem (1975). Na svém kontě má i původní látky – Slečna se špatnou pověstí (1982), Pokus o izolaci viru N (1986), podle jeho scénáře byla natočena kriminálka Past na kachnu. Začínal jako básník, v letech 1957–1963 vytvořil s malířem Miroslavem Liďákem dvojici publikující kreslený humor pod jménem Haďák.

Lit.: anonym: Balada z podzemí. In Rozhlas 11/1981 (2. 3. 1981), s. 4 (článek).

Lit.: fr: V rozhlase. In Tvorba 11/1981 (18. 3. 1981), s. 23 (recenze).

Lit.: Postler, Miroslav: Hlas z minula k dnešku. In Scéna, 23. 7. 1982 (č. 15-16), s. 14 (recenze).

Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře. Praha: Panorama, 1988, s. 122 – 125.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Příběh z kanálu. Totiž z podzemí. In Týdeník Rozhlas 18/2018 (článek). Dostupný též na Panáčkovi.

Rozhlasové hry