Jak být šťastný a neuštvat se (2011)

Přidal: Přemek |

Listopad 14, 2011

Georg Tabori. Jak dosáhnout šťastného pocitu v životě i lásce? Ironická hra známého dramatika s kulturními archetypy s výrazným filozofickým přesahem. Oidipus a Don Juan očima Georga Taboriho. Překlad Magdalena Štulcová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: Vypravěč a Starý Cvi (Josef Somr), Mladý Šabtaj Cvi (Kamil Halbich), Iokaste (Eliška Balzerová), Oidipus (Jan Dolanský), Don John (Alois Švehlík) a Amanda Lollypop (Pavla Beretová).

Natočeno srpen 2011. Premiéra 15. 11. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 48 min.) v rámci cyklu Hörspiel. Repríza 8. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Alternativní název: Jak být šťastný a neumořit se.

Lit.: Pekárek, Hynek: Česká premiéra hry Georga Taboriho Jak být šťastný a neuštvat se. In web ČRo, listopad 2011 (článek). – Cit.: Jak dosáhnout šťastného pocitu v životě i lásce? To je otázka, kterou každá po svém řeší postavy Taboriho rozhlasové hry. Světoznámý dramatik, který si ve hře pro sebe napsal několik úloh a skutečně je v premiérovém nastudování i hrál, přivádí do děje i arechetypální typy jako Oidipa či věčného milovníka z Benátek. Českou premiéru hry uvádí Český rozhlas 3 – Vltava v cyklu německy psaných rozhlasových her Hörspiel.

Přestože byl George Tabori v 70. letech 20. století v Německu známa uznáván jako významný divadelní režisér, jako dramatika ho pro divadelníky i veřejnost objevil zejména rozhlas. Režisér Jörg Jannings byl častokrát prvním, kdo se těšil výsadě uvést Taboriho dramatickou novinku (byť samozřejmě v textově redukované a upravené rozhlasové verzi), než se prosadila na jevišti.

Spolupráce Taboriho s Jannigsem začala v roce 1978, kdy se Tabori usadil v Západním Berlíně. První společnou inscenací byla hra Weissman a Rudá tvář. Natočena byla ve studiích dnes již neexistující společnosti RIAS (Rundfunk im amerikanischen Sektor), která sehrála významnou úlohu v poválečném životě Německa. Vznikla v roce 1946 z popudu americké vojenské správy v Západním Berlíně jako médium pro svobodné šíření informací a demokratizaci společnosti. Její výhodná poloha ji v době studené války předurčila k úloze působit propagandisticky vůči komunistické Německé demokratické republice.

Až do zániku RIAS v roce 1993 vytvořili Tabori s Janningsem, které pojilo i pevné přátelství, na 15 společných rozhlasových uměleckých projektů. Mezinárodně nejúspěšnější byl hned jejich první. Weissman a Rudá tvář získal ještě v roce své premiéry cenu Prix Italia. V rozhlasové verzi byla později uvedena i nejznámější Taboriho dramata jako Mein Kampf, satiricky zobrazující Hitlerova mladá a nuzná léta prožitá ve Vídni či Goldbergovské variace, v nichž pojednal stvoření světa jako tvorbu velkolepé inscenace a jejímu režisérovi – Stvořiteli vyčetl, že dopustil holocaust.

Rozhlasová hra Jak být šťastný a neuštvat se je dobrým příkladem Taboriho tvůrčího přístupu k přepisu původně divadelního textu pro rozhlas. Její předlohou je u nás dosud neinscenovaná a nepřeložená hra Babylonské blues, autorem komponovaná z 22 minidramat. V rozhlasové adaptaci použil Tabori pouze tři z nich a dopsal závěrečný epilog. Oproti divadelní verzi zpřehlednil komplikovanou dramatickou strukturu, a tak i zvýraznil základní téma, jímž je lidská existence a milostné vztahy. Ve zvláštní sestavě dramatických postav, do níž si Tabori vypůjčil Oidipa a Iokasté, vystupuje i starý orientální Mistr Cvi představující lidskou moudrost a jeho protipólem je slepý Don John, postava z rodu Dona Juana a Casanovy dožívající svůj požitkářský život v Benátkách v době moru.

Ve hře, v jejíž německé nahrávce si Tabori i zahrál, se střídá jemný humor s tragikou, nechybí obvyklý motiv holocaustu i skepse z vývoje dějin, jejíž křivolaké cesty pokryla naše civilizace hromadami mrtvých a horami neužitečných spotřebních předmětů. Taboriho hru natočil v srpnu režisér Aleš Vrzák s herci Josefem Somrem, Aloisem Švehlíkem, Eliškou Balzerovou, Pavlou Beretovou, Janem Dolanským a Kamilem Halbichem.

Lit.: Lit.: Novotná, Klára – Pekárek, Hynek – Venclová, Renata: Dramatické premiéry Německého roku. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2011, s. 5 – 7 (anotace). – Cit.: Přestože byl George Tabori v 70. letech 20. století v Německu uznáván jako významný divadelní režisér, jako dramatika ho pro divadelníky i veřejnost objevil zejména rozhlas. Režisér Jörg Jannings byl častokrát prvním, kdo se těšil výsadě uvést Taboriho dramatickou novinku (byť samozřejmě v textově redukované a upravené rozhlasové verzi), než se prosadila na jevišti. Spolupráce Taboriho s Janningsem začala v roce 1978, kdy se Tabori usadil v Západním Berlíně. První společnou inscenací byla hra Weissman a Rudá tvář. Natočena byla ve studiích dnes již neexistující společnosti RIAS (Rundfunk im Amerikanischen Sektor), která sehrála významnou úlohu v poválečném životě Německa. Vznikla v roce 1946 z popudu americké vojenské správy v Západním Berlíně jako médium pro svobodné šíření informací a demokratizaci společnosti. Její výhodná poloha ji v době studené války předurčila k úloze působit propagandisticky vůči komunistické Německé demokratické republice. Až do zániku RIAS v roce 1993 vytvořili Tabori s Janningsem, které pojilo i pevné přátelství, na 15 společných rozhlasových uměleckých projektů. Mezinárodně nejúspěšnější byl hned jejich první. Weissman a Rudá tvář získal ještě v roce své
premiéry cenu Prix Italia. V rozhlasové verzi byla později uvedena i nejznámější Taboriho dramata jako Mein Kampf, satiricky zobrazující Hitlerova mladá a nuzná léta prožitá ve Vídni, či Goldbergovské variace, v nichž pojednal stvoření světa jako tvorbu velkolepé inscenace a jejímu režisérovi – Stvořiteli vyčetl, že dopustil holocaust.
Rozhlasová hra Jak být šťastný a neuštvat se je dobrým příkladem Taboriho tvůrčího přístupu k přepisu původně divadelního textu pro rozhlas. Její předlohou je u nás dosud neinscenovaná a nepřeložená hra Babylonské blues, autorem komponovaná z 22 minidramat. V rozhlasové adaptaci použil Tabori pouze tři z nich a dopsal závěrečný epilog. Oproti divadelní verzi zpřehlednil komplikovanou dramatickou strukturu, a tak i zvýraznil základní téma, jímž je lidská existence a milostné vztahy. Ve zvláštní sestavě dramatických postav, do níž si Tabori vypůjčil Oidipa a Iokasté, vystupuje i starý orientální Mistr Cvi představující lidskou moudrost a jeho protipólem je slepý Don John, postava z rodu Dona Juana a Casanovy, dožívající svůj požitkářský život v Benátkách v době moru. Ve hře, v jejíž německé nahrávce si Tabori i zahrál, se střídá jemný humor s tragikou, nechybí obvyklý motiv holocaustu i skepse z vývoje dějin, jejichž křivolaké cesty pokryla naše civilizace hromadami mrtvých a horami neužitečných spotřebních předmětů.

Lit.: anonym: George Tabori: Jak být šťastný a neuštvat se. In web ČRo 3 Vltava, březen 2016 (anotace). – Cit.: Jak dosáhnout šťastného pocitu v životě i lásce? To je otázka, kterou každá po svém řeší postavy Taboriho rozhlasové hry Jak být šťastný a neuštvat se. Světoznámý dramatik shromáždil skutečně zvláštní sestavu dramatických postav, v níž nechybí Oidipus a Iokasté, starý orientální Mistr Cvi představující lidskou moudrost, jehož protipólem je slepý Don John, postava z rodu Dona Juana a Casanovy dožívající svůj požitkářský život v Benátkách v době moru.

Ve hře, která střídá jemný humor s tragikou, nechybí obvyklý motiv holocaustu i skepse z vývoje dějin, jejichž křivolaké cesty pokryla naše civilizace hromadami mrtvých a horami neužitečných spotřebních předmětů.

Rozhlasové hry