Po zkoušce (1996)

Šestačtyřicetiletá Rakel (mimochodem už dávno mrtvá) představuje odvrácenou tvář hereckého povolání – dříve krásná a úspěšná herečka skončila v odvykací léčbě jako alkoholička bez rodiny i bez divadla. Rozhlasovou inscenaci podle Bergmanova scénáře k televiznímu filmu natočil v roce 1996 režisér Jan Kačer s Luborem Tokošem, Barborou Kodetovou a Ninou Divíškovou. Reprízu vysíláme v rámci Severského roku na Vltavě jako pokračování cyklu bergmanovských rozhlasových inscenací – v úterý 13. listopadu v 21.30.

„Původně jsem si představoval, že si stárnoucí režisér a mladá herečka spolu budou dopisovat. Začal jsem psát, ale brzy jsem zjistil, že je to nuda. Bude zábavnější, když je bude vidět. Během psaní jsem zjevně napíchl nějaký neuralgický bod, nebo chcete-li: nějaký pramen. Z podvědomí se mi vinuly liány a podivný plevel. Všechno bytnělo jako kaše z hrnečku vař. Najedenou přibyla režisérova milenka, matka mladé herečky. Je už spousty let mrtvá, ale přesto vstoupí do hry. Na zhasnutém, prázdném divadelním jevišti se během tiché hodinky mezi čtvrtou a pátou odpoledne objeví leccos. Výsledkem byl televizní film o divadle.“

Takhle vzpomínal Ingmar Bergman ve své knize Obrázky na vznik scénáře k televiznímu filmu Po zkoušce, který natočil v roce 1983. Zahráli si v něm jeho oblíbení herci Erland Josephson, Ingrid Thulinová a mladičká Lena Olinová. Ústy svého alter ega, režiséra Henrika Voglera, se Bergman vyznává z hluboké a vášnivé lásky k divadlu, ale nezastírá ani stinné stránky světa, který bývá často plný předstírání, hysterie a citové manipulace.

Děj hry je prostý: po jedné ze zkoušek na Strindbergovu Hru snů na sebe na potemnělém jevišti narazí stárnoucí režisér Henrik s začínající herečkou Annou a zapředou dlouhý rozhovor o divadle a herectví. Postupně vyjde najevo, že Henrik důvěrně znal i rodiče mladé herečky, především matku Rakel, která bývala kdysi jeho milenkou. Také Rakel si s Henrikem přijde promluvit, i když je už několik let po smrti, a přináší s sebou podobu odvrácené tváře hereckého povolání – v šestačtyřiceti letech skončila na odvykací protialkoholní léčbě, její rodinný i profesní život je v troskách.

Rozhlasovou inscenaci podle Bergmanova scénáře natočil v roce 1996 režisér Jan Kačer, který do rolí Henrika, Anny a Rakel obsadil Lubora Tokoše, Barboru Kodetovou a Ninu Divíškovou. (Není bez zajímavosti, že o dva roky později si Jan Kačer sám zahrál režiséra Voglera v divadelní inscenaci režisérky Lucie Bělohradské s kolegyněmi z tehdejšího souboru Národního divadla v Praze – Zuzanou Stivínovou a Kateřinou Burianovou.)