Věc důvěry (1961)
Ondřej Vogeltanz a Leoš Jirsák. Detektivka ze současnosti. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Roll.
Osoby a obsazení: Spáčilová (Ludmila Burešová), Spáčil (Ladislav Boháč), Hanka, jejich dcera (Jitka Frantová), nadporučík Pavelec (František Hanus), poručík Stárek (Soběslav Sejk), Kubeš (Eduard Dubský), Hluchý (Josef Chvalina), Mráček (Josef Beyvl), Jiráčková (Viola Zinková), Velíšek (Antonín Zíb), náčelník (Karel Beníško), Záruba (Bedřich Bobek), příslušníci SNB (Milan Mach, Vladimír Čech), desátník / cestující (Jiří Hurta), vrátný v nemocnici / průvodčí ve vlaku (Rudolf Široký), pokladní v bance (Jaroslava Drmlová), Olda (Oldřich Slavík), paní v mlékárně (Lída Otáhalová), prodavačka v mlékárně (Štěpánka Holečková). Dále účinkují Jaroslava Vacková, Jindra Hollmanová, Miroslava Hajská, Svatopluk Skládal, Artur Šviha, Artuš Kalous, Heda Čechová, Vladimír Fišer, Daniela Jeriová, Ludvík Pozdník a činoherní sbor.
Natočeno 1961. Premiéra 3. 9. 1961 (Praha – RPD, 20:00 – 21:14 h.).
Pozn.: Tento scénář byl později přepracován a použit jako jeden z 30 případů majora Zemana pod názvem Romance o nenápadné paní.
Pozn.: V roce 1967 vzniklo estonské pětidílné nastudování pod názvem Spačilova juhtum (Případ Spáčilová).
Lit.: -fl- (= Rejnuš, Miloš): O našich rozhlasových detektivkách. In: Host do domu, roč. 7 (1961), č. 10, s. 477. – Cit.: „Přes ujištění rozhlasového věstníku, že současnost není ve hře jen bezvýznamnou kulisou, odvážili bychom se bez obav důkazu, že po přejmenování hrdinů a záměně slavnosti s předáním Rudého praporu vlády za večeři u příležitosti výročí vzniku akciové společnosti mohl by se děj odehrávat beze všeho třeba v Holandsku. (…) K úspěchu však sotva pomůže anonce rozhlasového věstníku, prohlašující tuto hru za práci zralou a skutečně umělecky zvládnutou, jež by mohla být příkladem všem autorům. Pokud dovzpomínáme, nebylo nic podobného řečeno o žádné z našich rozhlasových her za posledních deset let včetně her odměněných v soutěžích, ba dokonce ani o dramatech Williama Shakespeara z raného období jeho tvorby.“
Lit.: Gel, František: Věc důvěry – nikoliv zklamané. In Kulturní tvorba 16/1963, s. 14 (recenze).
Lit.: anonym: Krimi příběhy. Pokladní zachránil detektiv: Inspiroval se i major Zeman!. In Aha, 7. 2. 2015 (článek). – Cit.: Běžná kontrola odhalila roku 1956 u pokladní Marie V. z nádraží v České Třebové manko. Jen mravenčí práce detektivů nešťastnici zachránila nejen před vězením, ale možná i před smrtí. Marie V. se totiž zhroutila a pokusila se skočit pod vlak. Příběh se stal námětem i pro jeden z případů majora Zemana.
Zpočátku se zdálo, že jde o běžnou lapálii. Pokladní Marii V. chyběly v kase lístky na trať Česká Třebová – Praha v hodnotě šestnáct tisíc československých korun, což byla tehdy skutečně velká suma. Nešťastná žena se bránila, že jí je musel někdo ukrást. Něco podobného pochopitelně tvrdila většina defraudantů, ale zoufalství Marie V. se zdálo být upřímné.
Po nevydařeném pokusu o sebevraždu ji musel manžel doma dokonce hlídat, aby si neublížila znovu. Pro vyšetřovatele Václava F. byla pravda důležitější, než jednoduše »vyřešený« případ. Detektivové znali evidenční čísla ztracených lístků. Zjistili, že jízdenky skutečně někdo prodával. V podnicích se tehdy archivovaly cestovní účty i s jízdenkami. Podařilo se najít osm použitých pohřešovaných jízdenek. Díky analýze razítka s datem se ukázalo, že je neprodala Marie V., ale jiná pokladní Marie C., která je předtím své kolegyni ukradla. Příběh inspiroval i scenáristy kultovního seriálu Třicet případů majora Zemana. V díle Romance o nenápadné paní si roli nešťastné pokladní zahrála Gabriela Vránová.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Ondřej Vogeltanz a Leoš Jirsák. Režie Jiří Roll.