Soumrak bodů (2006-2007)
Původní rozhlasová hra – „tragédie z fotbalového světa“. Petr Kolečko. Použitá hudba: Gotterdammerung (Richard Wagner, zpěv Siegfried Jerusalem Anně Evans, Philip Kang, Bodo Brinkmann, Eva Maria Bundschuh, Waltraud Meier, sbor Orchester der Bayereuther Festspiele; 8:27 min.); Campione (hudba a text Kent Brainerd, Lee Blaskey, Erik Eriksson a Mud. Hraje kupina E-Type). Zvukový mistr Miloš Kot. Natáčecí technik Pavel Nedbal. Hudební spolupráce Jan Frič. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režijní spolupráce Markéta Jahodová. Režie Jan Frič.
Osoby a obsazení: Jaroslav (Jan Konečný), Judita (Vladimíra Striežencová), Karel (Lukáš Příkazký), Eda / 1. fanoušek (Vojtěch Dvořák), 2. fanoušek (Jiří Panzner), hlasy (Petr Kolečko, Václav Šůs).
Natáčeno od 16.12.2006 (14.00 – 18.00 h.) do 22.01.2007 (09.00 – 13.00 h.).
Předpremiéra 7. 2. 2007, premiéra 25. 2. 2007 (v rámci pořadu Čajovna; 19:00 – 19:40 h.; 35 min.). Následovala (19.40-20.00) beseda o rozhlasové hře Soumrak bodů. (20min.).
Repríza 4. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 22. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h); 3. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h) v cyklu Repete. Online repríza 26. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava).
Redakce: RRHD – Redakce rozhlasových her a dokumentu. Id. čís.: CR.RRHD.2006.266, signatura: RRHD/06/266.
Lit.: Boková, Marie: Rozhlasová klasika, její mistři a současnost. In Týdeník Rozhlas, 13/2007 (recenze?). – Cit.: Čajovna (ČRo 3 – Vltava) se začala věnovat vedle hudby i hrám nové generace. Byla to zkrácená studiová rekonstrukce hry Petra Kolečka Soumrak bodů v režii Jana Friče. Šlo o úspěšnou práci studentů DAMU na téma „fotbal dnes“. Místy divoký blankvers a hudba Richarda Wagnera posluchače mátly i rozveselovaly, stejně tak lehce mystifikační rozhovor s tvůrci.
Pavlovský, Petr: Fotbal zahraný jako náboženství. In IHned, 23. 2. 2007 (recenze). – Cit.: S debutantským cyklem Hry nové generace, zařazeným na každou poslední neděli v měsíci, přichází pozítří rozhlasová stanice Vltava. Zahajovat bude půlhodinový Soumrak bodů, pro rozhlas upravená bakalářská inscenace studentů DAMU. Text Petra Kolečka radikálně vybočuje z běžné rozhlasové dramatiky.
Zákulisí vrcholového fotbalu je tu viděné očima nejaktivnějších účastníků, profesionálů i skalních fandů, lidí, kteří svou duchovní a někdy dokonce i fyzickou existenci spojují bezprostředně s životem svého klubu. Trenér, hráčská hvězda, fandové, ti všichni jsou předváděni jako naprostí idealisté, pro které jakékoli materiální hodnoty stojí hluboko pod nejvyšší svátostí, úspěchem týmu.
Proti tomu stojí ruská podnikatelka, pragmatická Judita, prezidentka a majitelka klubu. Cynická a hloupá ženská, která nechápe, že nikoli image týmu a estetické kvality hry, nýbrž sportovní výsledky jsou rozhodující. A tak dotlačí tým až na kraj propasti a na tragédii, ovšem v atmosféře „homérského smíchu“, je zaděláno.
Krev klubu ze mne mluví
Zatímco pro rozhlasové posluchače je fotbal (doufejme) jenom hrou, pro fotbalově-machistické duše jednajících postav je přímo úběžníkem jejich životů. Na tomto kontrastu nízkého s vysokým je postavena celá kompozice.
Veškerá verbální složka je stylizována v duchu antické řecké tragédie. Postavy mluví vzorně spisovně, promluvy nešetří vznosným patosem („krev klubu za mne mluví“). Lexikálně je ale jejich projev prošpikován vulgarismy a fandovským slangem. Náznakové hexametry a blankversy jsou vzorně deklamovány sólově i ve sborech. Účinná komediálnost pak těží ze střetu vysoké stylizace výrazových prostředků s významy, které pro mimofotbalový svět jsou banalita sama (bude hrát hvězda v záloze, nebo v útoku?), ale pro postavy kusu jde až o otázky života a smrti. Tuto fatálnost podtrhuje hudba, Wagnerův Götterdämmerung, na který naráží už název hry.
Jednou z významových rovin díla je tedy parodie, fungující na pozadí antického paradigmatu, ale na „komediální své“ si bohatě přijdou i ti, kteří o něm nemají tušení. Kontrast vysoké stylizace s „nízkými významy“ totiž zůstává v každém případě, do popředí se pak dříve či později nezadržitelně protlačí aristofanská satira, jejímuž ostří neunikne nikdo, včetně fandů u reproduktoru.
Je třeba zabít záložníka?
Slyšíme-li jednoho, jak v rámci příprav na nedělní ligové utkání s nábožným vytržením slibuje „já basu piva v pátek nachystám“, jako bychom poslouchali intermezzo z Máchova Máje. Lyrizovaný svět fotbalu je prostě v subjektivním pohledu zúčastněných předváděn ne jako „šoubyznys“, ale jako náboženství, stojící na nezměrné, nekonečné víře. Věštecký sen o skonu hvězdného „konstruktivního záložníka“, interpretovaný jako melodram, navozuje atmosféru fatálních predestinací v klasických tragédiích: tušení zlé sudby se naplní. Proto, pro dobro „obce“ (klubu) musí být obětován hrdina; prodán, či dokonce zabit?
Prostředky obecně uznávaných vrcholů evropské kultury, antického dramatu, rétoriky, sborové recitace, opery devatenáctého století, melodramu, romantické poezie, to vše tu v jakémsi postmoderním Gesamtkunstwerku slouží k oslavě ducha fotbalu a jeho héroů. Slyšme mravní rozhořčení fandy na adresu majitelky klubu: „Kam spěje tento zpotvořený svět, když lidé jako vy ničí všechno ušlechtilé?“ Kdo z nás neměl podobná slova v posledních letech stokrát na jazyku!
Lit.: Pavlovský, Petr: Muži v antickém ofsajdu. In: Divadelní noviny, 2008, č. 10 (recenze). – Cit.: Rozhlasová inscenace režiséra Jana Fryče Soumrak bodů má neběžnou genezi. Zrodila se jako bakalářská práce v minulé sezoně na DAMU, kde se drama Petra Kolečka i hrálo. Teprve pak dal veřejnoprávní rozhlas v cyklu Rozhlasové hry nové generace prostor hereckým obsazením nezměněné rozhlasové verzi, výrazně se vymykající naší soudobé rozhlasové produkci. Premiéra zazněla loni v »mládež-nické« nedělní Čajovně, repríza pak letos opět na Vltavě (8. dubna ve 21.30 ). Očima nejaktivnějších účastníků, profesionálních hráčů, funkcionářů i skalních fandů je tu nahlíženo zákulisí profesionálního fotbalu. Všichni jsou předváděni jako naprostí idealisté, jakékoli pekuniární výhody jim stojí hluboko pod svátostí sportovního úspěchu, pro kterou žádná oběť není přílišná. »Protihráčem« je pragmatická ruská podnikatelka Judita, prezidentka a majitelka klubu. Cynická a omezená ženská, která nechápe, že nikoli image týmu a estetické kvality hráčů i hry, nýbrž sportovní výsledky jsou rozhodující. A tak dotlačí mužstvo až na kraj ligové propasti; na tragédii, ovšem v atmosféře »homérského smíchu«, je zaděláno. Zatímco pro posluchače Vltavy je fotbal (doufám) jenom hrou, pro fotbalově machistické duše mužských postav je jednoznačným úběžníkem existence. Kompozice dramatu je pak postavena na protikladu toho, co je pro normální lidi pouhou hrou, ale pro fanatické fandy až metafyzickou hodnotou. Veškerá verbalita je stylizována na způsob antické řecké tragédie, postavy mluví gramaticky spisovně, přičemž se nešetří vznosným patosem (krev klubu ze mne mluví). Účinná komediálnost pak těží ze střetu vážné stylizace výrazových prostředků s významy, které jsou pro mimofandovský svět banalita sama (na jakém postu bude hvězda týmu hrát a pod.). Pro postavy kusu jde ovšem o otázky fatální, což podtrhuje i hudba z Wagnerova Götterdämmerungu, na který odkazuje název hry. Jednou z významových rovin díla je tedy parodie fungující na antickém paradigmatu; na »komediální své« si ale přijdou i ti, kteří o něm nemají tušení. Kontrast vysokého s nízkým totiž zůstává v každém případě, do popředí se pak nezadržitelně tlačí aristofanská satira, jejímuž ostří neunikne nikdo, a fandové nejméně. Slyšíme-li jednoho z nich, jak v rámci příprav na nedělní utkání s nábožným vytržením slibuje já basu piva v pátek nachystám, nemůžeme nevzpomenout intermezza Máchova Máje; lyrizovaný svět profesionálního fotbalu je prostě v subjektivním pohledu životně zainteresovaných předváděn ne jako šoubyznys, ale jako mystérium stojící na nezměrné a nekonečné víře.
Lit.: Adámek, Jiří: Naděje na jiný rozhlas. In web A2 (A Dvojka) 43/2007 (článek). – Cit.: Z uvedených her zřetelně vyniká Niekur Kateřiny Rudčenkové a Soumrak bodů Petra Kolečka. V druhém případě se jedná o jasný a důsledně realizovaný záměr, parafrázi antického dramatu. Vznešenou formu spojil autor, student činoherní katedry pražské DAMU, se zemitým obsahem: příběhem fotbalového klubu, jehož nová manažerka chce podřídit složení týmu potřebám marketingu. Vášeň pro hru a vítězství však nakonec vítězí nad kalkulem a osobními zálibami ekonomického vedení.
Sport je zde pojat jako pramen novodobé mytologie (koneckonců už titul hry v parafrázi odkazuje k wagnerovskému zpracování starogermánských legend). V souvislosti s asociovanými mýty z doby starověku a středověku působí však dnešní náhražka jaksi nepatřičně. Hulvátský slovník sportovců i počtářství manažerky Judity směšně trčí z umně konstruovaných veršů. A právě v tomto bytostném rozporu spočívá hlavní vtip Kolečkovy anekdoty. Režisér Jan Frič i účinkující jsou autorovi spolužáci, což jistě souvisí s jejich smyslem pro jeho specifický humor. Nijak se nesnaží zdůraznit parodický charakter textu, sám o sobě dostatečně zřejmý. Dodržují ale nadnesenou deklamaci, jaká se obvykle očekává u antických her. Jejich detailní práci s dikcí a rytmem slov doplňují jen nejnutnější zvukové efekty. Jednoduchý nápad se tedy podařilo spojit s adekvátně jednoduchým řešením.
Lit.: Rathouská, Kateřina: Soumrak bodů. Drama antických rozměrů o světě českého fotbalu napsal Petr Kolečko jako bakalářskou práci. In web ČRo 3 Vltava, 26. únor 2019 (článek). – Cit.: Jméno Petra Kolečka rezonuje českou společností v souvislosti se seriálem České televize Most!, na kterém spolupracoval s režisérem Janem Prušinovským. Při této příležitosti dáváme k poslechu Kolečkův rozhlasový debut, rekonstrukci studentského představení na pražské DAMU z roku 2006. Poslouchejte online do 5. března 2019.
Fotbalová groteska v antickém hávu, kde sborem jsou fanoušci na tribuně, je skvělým příkladem autorova provokativního humoru i smyslu pro dramatickou stavbu. V tomto případě se s láskou obouvá do poměrů v českém fotbalu.
Co způsobí nová ziskuchtivá prezidentka klubu Judita? Jaký vliv bude mít na trenéra Jardu a hlavní fotbalovou hvězdu Karla? A co na to fanoušci?
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Lit.: Pavlovský, Petr: Muži v antickém ofsajdu. In: Divadelní noviny, 2008, č. 10 (recenze). – Cit.: Rozhlasová inscenace režiséra Jana Fryče Soumrak bodů má neběžnou genezi. Zrodila se jako bakalářská práce v minulé sezoně na DAMU, kde se drama Petra Kolečka i hrálo. Teprve pak dal veřejnoprávní rozhlas v cyklu Rozhlasové hry nové generace prostor hereckým obsazením nezměněné rozhlasové verzi, výrazně se vymykající naší soudobé rozhlasové produkci. Premiéra zazněla loni v »mládež-nické« nedělní Čajovně, repríza pak letos opět na Vltavě (8. dubna ve 21.30 ). Očima nejaktivnějších účastníků, profesionálních hráčů, funkcionářů i skalních fandů je tu nahlíženo zákulisí profesionálního fotbalu. Všichni jsou předváděni jako naprostí idealisté, jakékoli pekuniární výhody jim stojí hluboko pod svátostí sportovního úspěchu, pro kterou žádná oběť není přílišná. »Protihráčem« je pragmatická ruská podnikatelka Judita, prezidentka a majitelka klubu. Cynická a omezená ženská, která nechápe, že nikoli image týmu a estetické kvality hráčů i hry, nýbrž sportovní výsledky jsou rozhodující. A tak dotlačí mužstvo až na kraj ligové propasti; na tragédii, ovšem v atmosféře »homérského smíchu«, je zaděláno. Zatímco pro posluchače Vltavy je fotbal (doufám) jenom hrou, pro fotbalově machistické duše mužských postav je jednoznačným úběžníkem existence. Kompozice dramatu je pak postavena na protikladu toho, co je pro normální lidi pouhou hrou, ale pro fanatické fandy až metafyzickou hodnotou. Veškerá verbalita je stylizována na způsob antické řecké tragédie, postavy mluví gramaticky spisovně, přičemž se nešetří vznosným patosem (krev klubu ze mne mluví). Účinná komediálnost pak těží ze střetu vážné stylizace výrazových prostředků s významy, které jsou pro mimofandovský svět banalita sama (na jakém postu bude hvězda týmu hrát a pod.). Pro postavy kusu jde ovšem o otázky fatální, což podtrhuje i hudba z Wagnerova Götterdämmerungu, na který odkazuje název hry. Jednou z významových rovin díla je tedy parodie fungující na antickém paradigmatu; na »komediální své« si ale přijdou i ti, kteří o něm nemají tušení. Kontrast vysokého s nízkým totiž zůstává v každém případě, do popředí se pak nezadržitelně tlačí aristofanská satira, jejímuž ostří neunikne nikdo, a fandové nejméně. Slyšíme-li jednoho z nich, jak v rámci příprav na nedělní utkání s nábožným vytržením slibuje já basu piva v pátek nachystám, nemůžeme nevzpomenout intermezza Máchova Máje; lyrizovaný svět profesionálního fotbalu je prostě v subjektivním pohledu životně zainteresovaných předváděn ne jako šoubyznys, ale jako mystérium stojící na nezměrné a nekonečné víře.
Režisér má příjmení frič a autorovi je 23 let. Nejspíš chyba scaneru při převodu údajů. :-)
Nyní několik údajů adojmů:
v křestním listu se sice dočteme, že se jedná o původní rozhlasovou hru, ale to není tak docela pravda.
Text hry byl původně bakalářskou inscenační prací Petra Kolečka na DAMU. Posléze byl text realizován na divadle, dále pak převeden do rozhlasové podoby. Tato hra bude mít premiéru 25. února v rámci pořadu Čajovna a zahájí tak nový cyklus debutujícíh autorů – nebo chcete-li debutantů – s názvem „hry nové generace“. Jelikož jsem měl čest hru vyslechnout musím uznat, že název cyklu je opravdu na místě. :-)
Je to velmi neobvyklá inscenace.
Jedná se o sportovní tragédii z fotbalového světa. Už tato charakteristika by evokovala drsné prostředí, nespisovný vulgární jazyk, ale ne. Opak je pravdou. ano, několik sprostých slov tu sice zazní, ale vše vrámci uhlazeného spisovného jazyka, v rámci dramatického přednesu lehce parodujícího kdysi typické voicebandy. Takže se dá říct, že zde vyznějí spíš směšně a jde tedy o satirickou postmodernu.
bude to znít zřejmě trochu jako propaganda, ale takové hry, takové počiny jsou třeba. I konzervatiní posluchači si musí už jednou uvědomit, že jsou tu stále možnosti, jak inovovat rozhlasovou práci, resp. dramatiku.
Však budete moci posoudit sami, jedná-li se o hru dobrou a nebo ne. Mně osobně velmi zaujala a dávám tomuto projektu zelenou. :-)
Ještě bych snad dodal, že se naprojektu nebude autorsky podílet jen praha ale i Brno.
Jinak – čajovnu vysílá Čro 3 vltava každý den od 19:00 hod.