Kavárnička (2007)

Přidal: Přemek |

Březen 16, 2007

Carlo Goldoni. Komedie italského klasika o vášni hráčské i milostné. Překlad Vladimír Horáček. Rozhlasová úprava a dramaturgie Hynek Pekárek. Hudba Petr Mandel. Zvukový mistr Ladislav Reich. Technička Jitka Kundrumová. Zvukové efekty Pavla Schönová. Produkce Dana Reichová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Ridolfo, majitel kavárničky (Miloš Hlavica), Eugenio, kupec (David Novotný), Don Marzio, šlechtic (Michal Pavlata), Leandro, falešný hrabě, ve skutečnosti Flaminio (Ivan Trojan), Placida, Flaminiova manželka, převlečená za poutnici (Barbora Munzarová), Vittoria, manželka Eugeniova (Magdaléna Borová), Lisaura, tanečnice (Simona Vrbická-Koptová), Pandolfo, majitel herny (Jaroslav Kepka), velitel ( Stanislav Oubram), Filuta, číšník Ridolfův (Martin Písařík), tři strážníci (Petr Šplíchal), Filuta, číšník Ridolfův (Martin Písařík).

Natočeno v roce 2007. Premiéra 24. 2. 2007 (Vltava, 14:00 – 15:35 h.; 95 min.). Repríza 5. 12. 2009 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 11. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 20. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 1. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).

Pozn.: Nastudováno k 300. výročí narození autora.

Lit.: anonym: Carlo Goldoni: Kavárnička. In web ČRo 3 Vltava, duben 2015 (článek). – Cit.: Ve svých třísvazkových pamětech Goldoni zaznamenal podrobně okolnosti, za nichž jedna z jeho nejranějších komedií vznikla. Byla jednou z 16 komedií napsaných v roce 1750, kdy Goldoni plnil svůj „furiantský“ slib z roku předchozího, daný první dámě hereckého souboru pod momentálním dojmem propadu jedné ze svých her.

Později sice toho mnohokrát litoval, ale jeho slib byl z dnešního pohledu skvělým „marketingovým tahem“, který přitáhl Benátčany do divadla a plnil jeho pokladnu.

V Kavárničce již Goldoni uplatnil zásady své divadelní reformy, z nichž hlavní byla nepostavit děj na jedné ústřední postavě, ale rozložit téma do několika charakterů. Za dějiště hry si vybral (a nebylo to naposled) ulici rodných Benátek a na ní umístil malou kavárnu, u jejíchž stolků, ať v interiéru nebo před ním, se scházejí dobře odpozorované typy Goldoniho současníků. Kavárna je místem, kam se chodí uvolnit a vyměnit pár posledních klepů.

Jako v každé Godoniho komedii, i tentokrát se děj odvíjí v rychlém tempu a řeší se tu několik zápletek. Konec však všechno napraví. Dobrácký kavárník Ridolfo a číšník Filuta pomohou překonat nezřízenou vášeň k hazardu mladému kupci Eugeniovi a smířit ho s jeho nešťastnou a zároveň jižansky temperamentní manželkou Vittorií. Poutnice Placida najde svého záletného manžela Flaminia a neoblíbený žvanil a pletichář Don Marzio, jehož přičiněním se ledacos zamotalo, raději opustí Benátky.

Kavárnička má i po více jak dvou stoletích překvapivé analogie k dnešní době, v níž psychiatři vyhradili nezřízené vášni k hazardu místo ve skupině psychických nemocí. Sociální důsledky hazardu rozpoznal a pranýřoval Goldoni tak živě, že vyvolal nevoli mnohých Benátčanů, kteří pobyt v herně považovali za skvělou zábavu. Goldoniho odpověď však byla břitká: „Není má vina, že v mé postavě někdo pozná své chyby, ale je to vina chybujícího, že se pro svůj osud cítí dotčen charakterem, který já vykreslil.“

Rozhlasové hry